LENKA ŠIMKOVÁ ctenar@svkkl.cz

Poslední stránka, tiché zaklapnutí knížky a hluboký výdech následovaný přáním Ještě si tak někdy přečíst něco podobného... Možností, kde začít pátrat po dalších knihách, které by se nám mohly líbit, jako například ta právě dočtená, je více. Můžeme se vydat „naslepo“ na internet, virtuálně i fyzicky navštívit knihkupectví nebo knihovnu či se spolehnout na doporučení od přátel a známých, o kterých víme, že mají stejný čtenářský vkus. Nebo můžeme jednoduše zavítat na webovou stránku www.tisicknih.cz. Představena byla mimo jiné také v rámci Jinonických pondělků na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze v březnu letošního roku, a to Filipem Hráčkem, jedním z autorů projektu.

Na první pohled velmi jednoduchý a graficky střídmý web s názvem Tisíc knih je věnovaný stejnojmennému projektu, který má jeden jediný účel – po zadá­ní názvu knihy vám doporučí dalších 1000 titulů, které by se vám mohly líbit. Webové stránky vznikly jako nadšenecký projekt skupiny vývojářů (sdružených pod názvem GDG Garage), která se již zhruba rok schází v počítačové učebně Městské knihovny v Praze. Jejich symbióza s knihovnou přinesla po nějaké době své ovoce.

Jak to funguje

Kdo by v dnešní době neznal doporučovací systémy postavené, laicky řečeno, na principu Lidé, kteří si koupili toto, si koupili také toto…? Setkat se s nimi můžeme v různých on-line obchodech a výjimkou nejsou například ani knihkupectví. V jejich pozadí stojí tzv. kolektivní inteligence, konkrétně využití kolaborativního filtrování. V jakém smyslu? Napomoci si můžeme výkladem z Wikipedie: „Velmi častým užitím kolaborativního filtrování je např. hledání podobnosti zboží na základě předchozího chování zákazníků. Vychází se přitom z myšlenky, že zboží, které si zákazník objedná dohromady, k sobě přirozeně patří. Při zprůměrování dostatečně početné množiny takovýchto záznamů je pak možno nabízet zákazníkům zboží, které by si při koupi určitého produktu mohli také chtít objednat. Analogickou úlohou je pak hledání podobných uživatelů na základě rozboru jejich chování.“¹

Nyní už nezbývá nic jiného než si za zá­kaz­níky /uživatele dosadit čtenáře Městské knihovny v Praze a pod pojmem zboží si představit vypůjčené knihy.

Nebudeme zabíhat do podrobností, o formulaci příslušného algoritmu (poměrně jednoduchého, ale přesto výpočetně náročného) se postarali zmínění vývojáři a o dodání dat (z let 2000 až 2013) Městská knihovna v Praze. Jedná se o data, která nesou informace o vypůjčených knihách na jednotlivých (anonymizovaných) průkazkách. Projekt Tisíc knih tedy po zadání názvu konkrétní knihy doporučí další publikace, které si s touto knihou půjčili ostatní čtenáři. To vše v anonymní podobě, po zprůměrování a dalších určitých úpravách, jako je například „odšumění“ vysokého koeficientu u bestsellerů.

Pro čtenáře a pro knihovníky

Filip Hráček upozornil, že primární je v tomto projektu jednoduchost. Nedochází k žádné následné kategorizaci (a tím ke zúžení výběru), jak se mimo jiné zajímali zejména knihovníci. Tisíc knih a tečka. V tom­to množství je již záruka, že najdete relevantní tituly, od kterých si slibujete, že vás mohou zaujmout stejným způsobem jako kniha zadaná na vstupu. Jak přiznávají sami autoři: „Nelze očekávat, že všech 1000 doporučení bude dávat smysl každému – právě proto jich dáváme tolik, aby si uživatel mohl vybrat.“

Pro čtenáře je tedy přínos jednoznačný. Z nedávných výzkumů v oblasti knižního trhu, ale i kolem sebe můžeme vysledovat jeden fakt. Knih vychází v současnosti tolik, že je častým problémem i pro ostříleného čtenáře se v jejich nabídce orientovat, a z přesycenosti si tak někdy raději nakonec vlastně ke čtení nevybereme (nekoupíme, nepůjčíme) nic. Projekt Tisíc knih může být, i když s jistými omezeními, rychlým a příjemným vodítkem k další četbě.

Pro knihovníky se potom projekt může stát rychlým rádcem, berličkou, o kterou se mohou opřít při zvídavém dotazu čtenáře vracejícího knihu se slovy: „Tohle se mi líbilo, nedoporučil(a) byste mi něco podobného?“ Knihy, které pak společně objevíte, mohou být pro obě strany jak očekávané, tak překvapivé, a věřím, že po kratším prostudování si vybere každý. Já se tak například po zadání titulu Selský baroko (Jiří Hájíček) těším na svou první tisícovku, výběr totiž vypadá více než zajímavě.

Třešničkou na dortu a velkým lákadlem je pak plán nasadit doporučování přímo do on-line katalogu Městské knihovny v Praze, aby pro vymyšlenou technologii bylo co nejširší využití.

1 Více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivn%C3%AD_ inteligence