HANA MATĚJČKOVÁ matejckova@svkkl.cz

Obec Jeneč dohlédne přes pole na pražské letiště, a když se trochu povytáhne, uvidí i nová sídliště Prahy. A ta po ní vztahuje své předměstské ruce a už už by ji nejraději přitáhla k sobě. Jeneč však náleží k regionu Kladno. Alespoň co se týká knihovnických koncepcí a regionálních funkcí.

Knihovnu tam měli popelkovskou. Jedna velká místnost v suterénu místní školy, plná vlhkosti a plísně. Regály se namáhavě prohýbaly pod mrtvými příběhy 50. let, bědovaly nad absurdností sovětských pokrokových děl, uchovávaly budovatelské výkřiky básnických sbírek, patos regionálních velikánů. Jen tu a tam se zčernalými hřbety připomínali ti, jejichž vyprávěnky nezestárly – společně se zbytkem ubohého fondu a ještě ubožejšího interiéru. A k tomu dvanáct čtenářů, kteří se nedočkavě poptávali po termínu dodání nových knih z výměnného fondu Středočeské vědecké knihovny v Kladně a udržovali knihovnu v jakémsi chodu.

A pak přišel impulz v podobě oslav 900 let existence této obce s necelými 1200 obyvateli.Míst­ní zastupitelé se na knihovnu podívali nový­ma očima, dali hlavy dohromady – a stal se zázrak. Starou knihovnu odsoudili k zániku a uchystali nové prostory na obecním úřadě. A s novou myšlenkou i nová krev.

Volba padla na paní Jaroslavu Burgrovou. Charismatickou, energickou ženu, která do té doby učila v místní škole IT a angličtinu. Teď se autorsky podílela na vzniku výpravné knihy o Jenči (Jeneč 1115–2015), podporovala místní sounáležitost, stírala prach ze vzpomínek pamětníků, motivovala ke společné práci. Knihovnickou zkušenost neměla žádnou, představu o nové knihovně však zce­la jasnou. Zastupitelé sem tam malinko jinou.

A tak nastaly i boje. Krásné a tvůrčí. Chřestila brnění koncepcí, křížily se meče názorů, koně na poli diskusí padali únavou. Knihovnice držela po­zi­ce, zastupitelé přepočítávali stříbrňáky v poklad­ně. Bojovalo se však čestně. Paní Burgrová navíc ani dočasně nepřerušila činnost staré knihovny, kte­ré s nadsázkou říkala „rozkvetlá“. Vy­řazovala tlející knihy, přebalovala a čistila přeživší, kontaktovala seniory, oslovovala mladší generaci, vyhlásila soutěž Knihomol pro dětské čtenáře.

 

 

… V krátkém čase přibylo 30 nových čtenářů.

A pak už přišel čas míru a velikých oslav, hodokvas a slavnostní otevření nové knihovny, která ostatním otevřela pusy údivem, rozkývala hlavy k souhlasu a pozdvihla brady k hrdosti. Zrodila se vzorová knihovna 21. století. Nové vybavení, multimediální technika, velkorysý prostor pro semi­ná­ře a besedy, nostalgický studijní koutek, barev­ná housenka s bachratým tělem naplněným knížkami pro děti, zázemí a útulno.

… A dalších 40 nových čtenářů a spousta návštěvníků.

Připraveny jsou kurzy počítačové gramotnosti nebo tréninky paměti pro seniory, mezigenerační setkávání nad kronikou, soutěže pro děti, odpoledne deskových her, pokračování Knihomola, autorská čtení, besedy a mnoho dalšího.

A nádavkem jenečtí zastupitelé udělali ještě krůček dál a při knihovně dali vzniknout Kultur­nímu centru, které osloví i místní sportovce, muzikanty, výtvarníky a další zájmové spolky a sdružení. Šanci budou mít i ti přespolní a také profesionální umělci.

Komunitní centrum? Nejsem si jistá, zda přes­ně vím, co tento výraz vlastně znamená, ale naprosto přesně vím, že v Jenči se sešlo několik lidí, kteří vůlí a nadšením vytvořili dílo velikosti katedrály. A tam se dějí zázraky! Věřte tomu.

Foto Rostislav Blecha