Knihovna Francouzské filmotéky v Paříži

Z esplanády Francouzské národní knihovny sejdeme na pěší most Simone de Beauvoir, přejdeme na druhou stranu řeky do dvanáctého pařížského okresu, pokračujeme stále rovně, pak dolů po schodech a parkem dojdeme k dalšímu skvostu současné architektury – k budově původně Amerického centra, kterou projektoval kalifornský architekt Frank Gehry a kde nyní sídlí Francouzská filmotéka. Filmotéka má statut soukromé společnosti, spolku, a řídí se zákonem o spolkové činnosti z roku 1901. Z velké části je financována státem. Obě instituce, Národní knihovnu a Filmotéku, nespojuje jen most. Vzájemně informují uživatele o svých aktivitách a poskytují držitelům čtenářských průkazů slevy (například na výstavy).

Francouzskou filmotéku založili v září roku 1936 jednadvacetiletý filmový nadšenec Henri Langlois (13. 11. 1914 – 13. 1. 1977) a o dva roky starší budoucí filmový režisér Georges Franju (12. 4. 1912 – 5. 11. 1987). Jejím posláním je získávat, restaurovat a zachraňovat filmy z doby minulé, umožnit jejich zhlédnutí i novým generacím a obohatit tak filmovou výchovu. Ještě před založením Filmotéky Langlois a Franju sháněli a zachraňovali staré filmové kopie. Neshromažďovali jen filmy, ale vše, co s nimi souviselo: kamery, promítačky, plakáty, programy kin, kostýmy, filmové dekorace a publikace vztahující se k filmu. Po roce 1948 se kolem Filmotéky sdružovali zejména François Truffaut, Jean-Luc Godard, Jacques Rivette, Éric Rohmer a Suzanne Schiffman.

Filmový fond se neustále rozrůstal, zvláště prostřednictvím výměn. Langlois uváděl svou sbírku pro veřejnost podle momentální nálady – a byl to často výběr velmi osobní. Filmy, na které se nedostalo (například americké detektivky), promítal Bertrand Tavernier ve svém biografu Nickel Odéon. Filmotéka se několikrát stěhovala, roku 1963 získala za podpory Ministerstva kultury prostory v Palais de Chaillot a stala se závislou na státních podporách.

V únoru 1968 byl Henri Langlois pod tlakem Ministerstva financí zbaven funkce administrátora – nabídku místa uměleckého ředitele odmítl. Ihned se ustavil výbor na jeho obranu, jehož členy se stali francouzští filmaři, například Abel Gance, François Truffaut, Alain Resnais, Georges Franju, Jean-Luc Godard, Chris Marker, Jacques Rivette, Alexandre Astruc, Claude Chabrol, Pierre Kast, Claude Berri, Jacques Doniol-Valcroze, Jean-Eustache, André Cayatte, Jean Rouch, Joris Ivens, Robert Bresson, herci Jean-Pierre Léaud, Claude Jade, Françoise Rosay, Jean Marais; ze zahraničí výbor podpořili například Charlie Chaplin a Stanley Kubrick. Proběhly protestní demonstrace a 22. dubna byl Langlois zpátky ve funkci…

V létě 1998 oznámila ministryně kultury Catherine Trautmann, že filmotéka bude přestěhována do budovy bývalého Amerického kulturního střediska. Dříve samostatná Filmová knihovna splynula s Filmotékou, která byla otevřena pro veřejnost 28. 9. 2005. Jejím současným prezidentem je Costa-Gavras.

Filmotéka obsahuje 40 000 filmů z různých období, 23 000 plakátů, 14 500 kreseb, 870 reklamních souborů, 500 000 fotografií, 21 000 knih, přes 500 specializovaných revuí, 30 000 archivních souborů, 4200 kamer, promítaček a jiných přístrojů souvisejících s filmovou tvorbou, 25 000 skleněných desek na promítání (Lanterna magica), 2100 kostýmů, 2300 scénografických prvků. Knihovna samotná je přístupná všem – studentům, badatelům, vyučujícím, cinefilům. Nabízí pestrý výběr dokumentů k prezenčnímu využití. Zvláštní, volně přístupné prostory jsou vyhrazeny sledování filmů, knih a časopisů. Po předchozí dohodě jsou přístupné fotografie nebo archivy filmařů, producentů, uměleckých spolupracovníků a techniků.

Katalog umožňuje vyhledávat všechny dokumenty nejen knihovny, ale i partnerských institucí. Vstupem pro vyhledávání může být název filmu, jméno konkrétní osoby nebo instituce. Dále je možné hledat v katalogu filmotéky samotná videa, periodika, archiválie, osobnosti (tvůrce plakátů, fotografy, kritiky a filmové teoretiky a historiky).

Volně je přístupných 18 500 knih, které jsou rozděleny do sedmi hlavních oblastí: dějiny filmu, teoretické studie, žánry a témata, publikované scénáře filmů, životopisy, technika, hospodářství a správa. Volně přístupný fond obsahuje i další informační zdroje – referenční publikace (specializované slovníky, profesní seznamy, publikace o národních filmografiích a nemálo diplomek z oboru), rozmanitá periodika od dob filmových počátků do dneška (ve francouzštině i v cizích jazycích; revue kritické, technické, korporativní a tematické). Samozřejmě jsou přístupné internetové databáze – např. FIAF International Film Archive Database umožňuje vyhledávání vyšlých článků, CBO Box-Office informuje o návštěvnosti ve Francii uvedených filmů. Knihovna také umožňuje nahlédnout do naskenovaných dokumentů, hlavně vzácných a křehkých publikací dokumentujících počátky fotografie a kinematografie, do archivních dokumentů z různých fondů jako Triangle Film Corporation, Wilfred Ernest Lytton Day a Commission de Recherche Historique, do periodik z let 1920–1950…

Po předchozí dohodě je možné získat přístup k fotografiím a diapozitivům (více než půl milionu) od počátků kinematografie dodnes. Jedná se o fotografie z natáčení, fotografie reklamní, fotogramy a portréty významných osobností filmových studií. Za určitých podmínek mohou být fotografie reprodukovány. Odborní pracovníci využívají i zpřístupnění fondu fotografií na dálku.

Vědecké oddělení umožňuje (po předchozí domluvě) přístup k vzácným dokumentům a písemným archivům, zachycujícím dějiny kinematografie a souvisejících technik (více než 30 000 souborů rozdělených do 180 fondů: režiséři, scenáristé, herci a produkční).

Knihovna je prezenční a je otevřena ve všedních dnech kromě úterý. Dokumenty videotéky jsou vydávány po předložení dokladu totožnosti, který je návštěvníkovi po prohlédnutí dokumentu vrácen. Dokumenty není možné rezervovat. Návštěvník musí zaplatit vstupné a předložit výpůjční seznam maximálně 25 filmů. Čekací doba je od 48 hodin do dvou týdnů a závisí na počtu žádostí.