PAVLÍNA KOČIŠOVÁ pavlina.kocisova@nkp.cz

FILIP PAVČÍK filip.pavcik@nkp.cz

Národní knihovna České Republiky (NK) letos již třetím rokem vysílá své zaměstnance v rámci programu Erasmus+ na studijní cesty do evropských akademických institucí. Akreditace programu se týká vzdělávání dospělých – zvyšování znalostí v online vzdělávání, v oblasti knihovnictví a v neposlední řadě rozvoj jazykových dovedností. S kolegou Filipem Pavčíkem jsme letos požádali v rámci Erasmu+ o financování studijního výjezdu do Finské národní knihovny, která v inovacích oprávněně patří na přední příčky. S kolegou pracujeme v NK v Odboru novodobých digitálních sbírek, kde se zabýváme standardizací digitalizace dokumentů v knihovním prostředí.

Digitalizace a ochrana digitálních dokumentů je v současnosti jednou z klíčových oblastí, kterou se paměťové instituce Finska zabývají. Jednou z institucí, které se dlouhodobě věnují ochraně digitálního kulturního dědictví, je právě Finská národní knihovna (FNK), kterou jsme navštívili během letošního května. FNK je nezávislým institutem Univerzity Helsinky. Název Finská národní knihovna (Kansalliskirjasto) začala používat teprve od roku 2006.

Finská národní knihovna

Podobně jako NK má právo povinného výtisku (přičemž ten ve Finsku platí i pro e-dokumenty) a v rámci webového archivu ukládá i internetové zdroje. Mimo povinného výtisku také spravuje veřejně dostupnou digitální knihovnu  a portál Finna, i proto se nám zdálo přínosné se obeznámit s digitalizačními aktivitami FNK blíže a zároveň získat nové kontakty a cenné zkušenosti z oblasti digitalizace.

Návštěvou FNK jsme strávili dva dny, třetí jsme si vyhradili na návštěvu Univerzitní knihovny Helsinské univerzity a městské knihovny Oodi. Z organizačních důvodů jsme bohužel navštívili pouze pracoviště v Helsinkách, ve kterém se kromě převážné většiny sbírky fondů nachází také většina pracovišť pro zpracování fondů a pracoviště pro příjem povinného výtisku, včetně e-dokumentů. Odloučené pracoviště v Mikkeli na východě země, ve kterém se odehrává digitalizace a následné zpracování digitalizátů pro příjem do dlouhodobého úložiště, jsme bohužel tentokrát nemohli navštívit.

Naše návštěva ve FNK začala prohlídkou budovy knihovny a exkurzí na jednotlivých pracovištích. Kromě jiného jsme se podívali do hudebního oddělení, kde se nachází sbírka zvukových dokumentů od začátku 20. století. Zaujala nás i sbírka historických hudebních přehrávačů, mezi kterými nechyběl například fonograf, předchůdce gramofonu. Na detašovaném pracovišti v Mikkeli mají kromě digitalizace textových dokumentů i specializované pracoviště pro převod historických hudebních nahrávek. Jak jsme se dozvěděli, zpracovávají jak historické hudební dokumenty, tak soudobější CD a VHS, což nás vzhledem k připravovaným digitalizačním standardům v NK velmi zaujalo. Dalším významným pracovištěm, které jsme navštívili, byla rovněž Slovanská knihovna, kde mají deponovánu největší sbírku ruské literatury 19. století. Není bez zajímavosti, že Slovanská knihovna FNK dlouhodobě spolupracuje se Slovanskou knihovnou NK a kromě ruskojazyčné literatury disponuje rozsáhlým fondem v jiných slovanských jazycích, s výrazným zastoupením české literatury.

Po ukončení obsáhlé prohlídky veřejných prostor v knihovně jsme absolvovali ještě návštěvu některých odborných pracovišť, kde jsme se snažili stínovat práci finských kolegů. Nejvíce jsme se zajímali o to, jakým způsobem ve Finsku probíhá příjem elektronických publikací. „Born-digital dokumenty“ totiž na rozdíl od Česka, kde se příjem teprve chystá (zatímco čekáme na zákonnou úpravu, která stále chybí), už sbírají více než deset let. Mimořádně zajímavá prezentace nás čekala při představování finského přístupu k problematice linked data a ke tvorbě národní bibliografie.

Národní bibliografii ve FNK vytvářejí v systému společně se zapojením vydavatelů. Vydavatelé do systému zadají preprint data ve formátu ONIX, čímž je umožněno mnohem rychlejší vytváření katalogizačních záznamů. Do systému se zadávají data jak o tištěných, tak elektronických publikacích. V budoucnu kromě dat v ONIX bude systém pro národní bibliografii také používat metadatový formát Dublin Core a standard DDEX pro hudební nahrávky. Národní knihovna také masivně používá linked data, která se využívají napříč systémy pro bibliografii, správu metadat, digitální knihovnu a portál Finna, přičemž v případě systémů určených pro uživatele lze data dohledat ve všech jazycích, které se na území Finska používají, tj. finsky, švédsky, anglicky a nově i v sámštině. V českém prostředí se zatím zapojení nakladatelů do národní bibliografie, stejně jako adaptace linked data, teprve připravují. Nicméně – stejně jako ve Finsku – se počítá se zavedením standardu ONIX.

Následující den jsme měli naplánovanou účast na odborném webináři k persistentním identifikátorům, který organizovala paní Ulriika Vihervalli z FNK. Tento formát persistentního identifikátoru ve stejné instituci vznikl, což bylo poměrně příznačné. V rámci digitalizačních aktivit se už využívá dvanáct let i v NK. Webinář probíhal hybridní formou a byl určen převážně pro uživatele identifikačního systému URN:NBN (Uniform Resource Name:National Bibliographic Number). Tento formát persistentního identifikátoru se v současnosti užívá zejména v rámci národních knihoven v Evropě. Jednotliví participanti semináře představovali svoje národní aplikace identifikátoru a jejich propojení s dalšími systémy knihoven.

Součástí webináře byla diskuse o využívání tohoto identifikátoru i o podpoře pro jeho další rozvoj, jelikož v současné době je mimo akademické instituce a mimo evropský prostor prakticky neznámý, byť je jeho užívání – na rozdíl od konkurenčního DOI – zcela zdarma. Jako kritické se zdá větší propojení databází národních resolverů, aby bylo možné vyhledávat dokumenty, opatřené URN:NBN napříč všemi lokálními systémy. Společný dialog o různých modifikacích tohoto informačního systému v jednotlivých národních knihovnách vnímáme proto jako mimořádně důležitý, protože jenom díky společnému rozvoji může být URN:NBN  konkurenceschopnější.

Druhý den jsme pak strávili dalším seminářem, který nás měl uvést podrobněji do finského digitalizačního programu. Pomocí videohovoru jsme se spojili s kolegy z Mikkeli, kde digitalizace probíhá. Dozvěděli jsme se více o průběhu digitalizace textových dokumentů, jejich bezpečném transportu z depozitářů v Helsinkách do 200 kilometrů vzdáleného Mikkeli, o procesu restaurace i o procesech vedoucích k ukládání digitalizátů v digitální knihovně. Zvláště jsme ocenili diskuzi a prezentaci věnující se dlouhodobé archivaci zvukových a datových CD, pro která nyní i v NK  chystáme digitalizační standardy v rámci přípravy pro start digitalizace tohoto typu dokumentů i v Česku. Zkušenosti finských kolegů s tímto médiem a jeho digitalizačním popisem jsou pro nás neocenitelné. 

Kaisa house

Třetí den našeho pobytu jsme měli naplánovanou návštěvu dvou dalších významných knihoven v Helsinkách, konkrétně hlavní budovy Univerzitní knihovny Helsinské univerzity (Kaisa house) a městské knihovny Oodi. Začali jsme prohlídkou velkorysého Kaisa house. Univerzitní knihovna byla založena roku 2010 a celkem se nachází ve čtyřech lokalitách; krom Kaisa house jsou to knihovny Kumpula, Meilahti a Viikii Campus Libraries. Jako celek je Univerzitní knihovna Helsinské univerzity největší ve Finsku s úctyhodným fondem, čítajícím přes jeden milion tištěných svazků a přes 825 000 e-knih, téměř 10 000 tištěných titulů periodik a  přes 25 000 elektronických.

Kaisa house, ležící jen kousek od budov Helsinské univerzity a jejího vzdělávacího centra, plní roli akademického středobodu. Fond hlavní univerzitní knihovny je zaměřen na humanitní a sociální vědy. Velkorysá moderní budova o několika nadzemních podlažích je navržena tak, aby poskytovala uživatelům co největší komfort a plnila nejrůznější funkce. Jednotlivá patra spolu komunikují pomocí středového otevřeného oválu, který díky prosklené střeše propouští do celé budovy denní světlo. Při pohledu nahoru z prvního podlaží se člověk nemůže ubránit dojmu, že se nachází na palubě kosmické lodi. Celková plocha podlaží činí 30 200 m2. Podlaží s volným výběrem jsou doplněna dlouhými pracovními stoly podél středového oválu, relaxačními zónami s křesly, tichými zónami pro studium. Na posledním podlaží je možné využít i terasu. Knihovna je volně přístupná veřejnosti. Každý finský občan po dovršení patnácti let věku si může požádat o registraci k absenčním výpůjčkám. Krom toho knihovna skýtá zázemí pro knihovnický personál a odborná pracoviště. Všem pak slouží unicafé v parteru, které je přístupné z ulice.

Oodi

Po návštěvě univerzitní knihovny jsme se přesunuli k Hlavnímu nádraží, za kterým se na dohled od finského parlamentu tyčí s nepřehlédnutelným profilem, připomínajícím mořské dno a zvlněnou hladinu, budova městské knihovny Oodi. Oodi ale není pouze knihovnou, jedná se o komplexní centrum služeb pro občany Helsinek. Knihovna a občanské centrum byly postaveny v roce 2018, přičemž o rok později jeho tvůrci získali ocenění IFLA pro nejlepší knihovnu roku. Plocha samotné knihovny činí více než 17 000 m2. Knihovna s více než 100 000 svazky zabírá pouze vrchní patro s prosklenými stěnami a vyhlídkovou terasou. Prostřední patro pak slouží jako polytechnické centrum, kde si uživatelé mohou zapůjčit k užívání na místě pestrou škálu strojů od šicího stroje přes 3D tiskárnu až po řezací plotr. Na stejném patře je pak možno si zamluvit týmové i individuální studovny, vybavené buňky pro hraní počítačových her a hudební zkušebny včetně nástrojů. Budova je ale vybavena i multifunčním sálem, kinem, čtecím koutkem a dětskou hernou a kavárnou. Bude zde i umístěna dosud nerealizovaná, ale plánovaná veřejná sauna.

V době naší návštěvy Oodi připomínalo lidské mraveniště, kterým korzovaly skupinky turistů, děti s rodiči, školní výpravy a další uživatelé, kteří využívali všechny možnosti, které centrum nabízí. Knihovna Oodi na nás udělala velký dojem! Má-li být knihovna i komunitním centrem s nejrůznějším využitím sloužícím široké veřejnosti, toto je rozhodně cesta kupředu.

Závěr

Velmi nabité tři dny našeho pobytu byly pro nás velice obohacující. A to nejenom díky ochotě kolegů z Finské národní knihovny, kteří nám i přes vysoké pracovní vytížení a také celkový vysoký počet přijímaných participantů z programu Erasmus+ věnovali čas a seznámili nás prakticky se všemi relevantními službami a celkovým přístupem FNK k politice povinného výtisku a digitalizaci kulturního dědictví.

Za inspiraci pro další práci nám minimálně poslouží digitální knihovna Finna, zastřešující veškeré zdigitalizované dědictví země napříč obory a paměťovými institucemi, stejně tak jako finský přístup ke knihovnictví a nabízené služby veřejnosti. V neposlední řadě jsme vedle nových informací získali kontakty na nové kolegy z oboru, které, jak doufáme, v budoucnosti zúročíme v další spolupráci. Závěrem tedy chceme poděkovat za možnost vycestovat a získat nové zkušenosti, a především Finské národní knihovně za velmi přátelské přijetí, které, jak doufáme, budeme moci někdy oplatit.   

Foto: P. Kočišová