JIŘÍ KLUSOŇ jiri.kluson@mkcr.cz

ODPOVĚĎ:

Odpověď na první otázku je jednoduchá: ano. Odpověď na druhou otázku je již složitější. Knihovna musí obecně dodržovat princip rovnosti, tedy poskytovat veřejné knihovnické a informační služby všem bez rozdílu. Může však (a v některých případech musí) z tohoto principu stanovit výjimky. I tyto výjimky se však musí řídit principem rovnosti uživatelů, musí tedy být formulovány na objektivním základě. Z tohoto základu budeme vycházet. Než přikročíme k příkladům, připomeňme, že knihovna je podle § 4 odst. 5 knihovního zákona oprávněna, nikoli povinna, požadovat úhradu nákladů vynaložených na administrativní úkony spojené s evidencí uživatelů knihovny – registrační poplatky. Je tedy vlastně na provozovateli knihovny, zda bude registrační poplatky vybírat, ovšem nelze si příliš představit knihovnu, která by nepožadovala úhradu nákladů spojených s evidencí jejích čtenářů.

Také je nutno připomenout, že mezi knihovnou a čtenářem vzniká smluvní vztah, v jehož rámci knihovna určuje pravidla pro registraci. Tato pravidla se mohou pro jednotlivé kategorie čtenářů lišit, avšak odlišnosti musí být vždy dány objektivní skutečností a musí ctít princip rovnosti.

Prvním případem je registrace zdarma, případně se sníženým registračním poplatkem, pro určitou kategorii čtenářů. Ta musí být vymezena objektivní vlastností osob, jichž se týká. Typicky se může jednat o seniory, držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P či osoby mladší 18 let. Může se jednat také o držitele průkazu ISIC nebo ITIC. U některých knihoven mohou být zvýhodnění formulována i jinak, například u vysokoškolských knihoven to může být členství v akademické obci vysoké školy. Vždy je však nutno pamatovat na snadnou prokazatelnost toho, že daná osoba požadovanou vlastnost má (ideálně předložením průkazu), proto je nevhodné stanovit registraci zdarma například pro osoby mající měsíční příjem do určité výše nebo pro osoby ohrožené sociálním vyloučením (což je sice právní pojem, avšak prokazatelnost tohoto ohrožení je dost problematická).

Tento případ lze přirovnat třeba ke smluvnímu vztahu cestujícího a dopravce podle zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. I zde vzniká smluvní vztah, i zde je princip rovnosti (ve veřejné drážní osobní dopravě je dopravce povinen přepravit každého, kdo má uzavřenou přepravní smlouvu, tedy má koupenou jízdenku), a pro určité kategorie cestujících (např. seniory, zaměstnance dopravce) může dopravce zavést zlevněné jízdné.

Druhým případem je ten, kdy se registrace zdarma vztahuje k určitému časovému období. Banálně vyjádřeno: milí budoucí čtenáři, naše knihovna byla založena 1. 10. 1974, slavíme letos 50 let, přijďte se k nám podívat, a když se zaregistrujete v týdnu od 30. 9. do 4. 10. 2024, budete mít registraci zdarma. Jako jiný příklad obecného rázu lze uvést Týden knihoven: knihovna může stanovit, že během Týdne knihoven bude registrovat nové čtenáře bez registračního poplatku. V případě, kdy se registrace zdarma vztahuje k určitému časovému období, odpadá z podstaty věci prokazování, zda čtenář má určitou vlastnost, jak jsme pojednali u prvního případu.

Na závěr připomínáme rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1893 final ze dne 16. 4. 2013, v němž Evropská komise pojednala o významu českých knihoven a o jejich úkolech – uvedla mimo jiné, že knihovny… přispívají ke vzdělávacím a kulturním potřebám veřejnosti. Aby knihovny tento úkol plnily v co největší míře, pak je namístě například uplatnění nástrojů umožňujících snazší přístup některým skupinám osob ke službám knihovny a v rámci rozšiřování okruhu čtenářů (v návaznosti na citované rozhodnutí Evropské komise) i různé ad hoc akce, jak jsme je pojednali u druhého případu.

A úplně na závěr – jsou knihovny, které registrují své čtenáře bezplatně. Opravdu jsou. Je to třeba Biblioteca Nacional de Colombia. Až se, milí čtenáři Čtenáře, vydáte do Kolumbie, nezapomeňte navštívit tamní národní knihovnu, zaregistrují vás zdarma a můžete si ve studovně číst třeba verneovku Patnáctiletý kapitán ve španělštině (pozor, knihy půjčují pouze prezenčně).