za knihovnický tým ALENA REES alena.rees@scholabohemica.de 

Knihovna Schola Bohemica je školní a krajanská knihovna při sobotní české škole v Düsseldorfu. Otevřeno má vždy jeden den v týdnu v dopoledních hodinách a slouží nejen žákům a rodičům navštěvujícím sobotní výuku českého jazyka, ale je otevřená všem zájemcům o česky psanou literaturu pro děti a mládež. Kromě knih je možné si vypůjčit audioknihy, filmy a deskové hry, které jsou mezi dětmi velmi oblíbené.

Před čtyřmi lety prošla knihovna důkladným „restartem“. Zastaralé a opotřebované knihy nahradily nové a současné tituly, zavedla se evidence knih, prezentace fondu probíhá jak fyzicky ve foyer budovy školy (vlastní prostory nejsou bohužel k dispozici), tak i elektronicky formou newsletteru či na sociálních sítích.

K novinkám také patří knihovnické akce, v našich podmínkách určené především dětskému publiku. Po Detektivní soutěži, která se díky vyhledávání a doplňování informací zaměřovala spíše na pokročilé čtenáře (pozn. red.: blíže viz Čtenář, 2023, č. 4, s. 150–151), jsme chtěli tentokrát oslovit především děti předškolního věku. A protože díky četnému dárcovství disponuje naše knihovna pestrou nabídkou pohádkových knížek, rozhodli jsme se vydat touto cestou. 

Žánr pohádky nás lákal ještě z jiného důvodu, a to z hlediska mezioborového propojení na Slabikář pro žáky první třídy. Ze zkušenosti víme, že znalost tradičních lidových pohádek (např. O Budulínkovi, O Smolíčkovi, O kohoutkovi a slepičce atd.) není u českých dětí vyrůstajících v zahraničí samozřejmostí, proto se této akce účastnili i prvňáčci sobotní české školy. Kromě výše uvedených důvodů jsme tajně doufali, že naším počinem namotivujeme malé čtenáře a jejich rodiče k častějšímu půjčování právě těchto knih.

Projekt Setkání s pohádkou se konal jednou do měsíce. Děti vstupovaly „do pohádky“ skrze hradní bránu, což pro malé účastníky byla hned na začátku velmi vzrušující událost. Vedle samotného předčítání jsme využívali různých vizuálních prostředků, jako je např. scénické divadlo v podání žáků české školy, loutkové a stínové divadlo, zvětšené obrázky nebo kartonový televizor inspirovaný divadlem Kamishibai. Společně s kulisami pohádkového hradu, liščího doupěte či domečku kůzlátek fungovaly všechny rekvizity jako magnet, přitahující pozornost nejen malých diváků.

Samotnému čtení předcházela evokační část, kdy děti vyvozovaly příběh na základě obrázků nebo podle názvu pohádky. Po skončení příběhu jsme si společně ověřili, jak jsme pohádce rozuměli, jestli se potvrdila naše původní představa o ději a jaké ponaučení si z pohádky můžeme odnést.

Oblíbenou částí programu byly návazné aktivity. Pro předškolní děti bylo připraveno tematicky zaměřené výtvarné tvoření. Na školní děti čekaly pracovní listy, které kromě ověřování porozumění příběhu rozšiřovaly slovní zásobu, procvičovaly vytleskávání slabik, vedly k rozpoznávání písmenek ve slovech nebo trénovaly čtení jednoduchých vět.

Setkání s pohádkou je nyní za námi a v nás stále doznívají pocity euforie z dobře fungující spolupráce s dětmi a z dotazů, kdy budeme zase číst.              

Foto: Monika Zoi Nwachukwu