JOHANA HORÁLKOVÁ  johana.labanczova@iliteratura.cz

Jednou je to ukřičený „Tlampač“, podruhé směšná figurka, u které by si člověk nikdy neuměl představit, že se stane americkým prezidentem, a nakonec „Diktátor“. Takto bílí američtí spisovatelé znázorňují Donalda Trumpa, který jim – slovy vietnamsko-amerického autora Viet Tanh Nguyena – znemožnil zůstat apolitičtí. V americké beletristické literatuře uplynulého desetiletí se rozvíjejí ustálené proudy a tematické okruhy, ale získávají nové obsahy a lze v nich vypozorovat i reakce na aktuální společenské dění, které opravdu můžeme vnímat jako určitý stupeň politizace.

Spojení politiky a literatury, potažmo umění obecně, je nicméně otázka ožehavá a na leckoho působí jako rudý hadr na býka. V měsíčníku Host (březen 2022) píše Miroslav Balaštík, že umělecké hodnoty vždy existují v napětí s hodnotami společenskými, politickými, etickými, výchovnými a jinými. Neboť smyslem umění není hodnoty hlásat, ale prověřovat jejich platnost na jedinečných případech, což téměř vždy vede ke kolizi s politickým zájmem o jejich institucionalizaci a mocenské vyžadování. Hranice mezi „hlásáním“ a „prověřováním platnosti“ však může být tenká a podléhá kritické interpretaci. Amerika má nadto bohaté zkušenosti se čtením uměleckých textů jako politických. Hlavní zásluhu má na tom literatura „etnických“ Američanů, kteří svoji každodenní životní realitu nevnímají jako neutrální, nýbrž politicky zabarvenou, až pokřivenou. Tento dojem bílí autoři podle Viet Tanh Nguyena ve větší míře zakusili až s „Tlampačem“ u kormidla. Dodejme, že český čtenář má paradoxně o něco „etnicky vyváženější“ obrázek o současné americké literatuře než ten americký, protože literatura Američanů cizího původu je mezi překlady ze současné literatury Spojených států poměrně silně zastoupena.

Současnost a dějiny amerických menšin

Přistěhovalecká literatura se stala hlavním nositelem tématu amerického snu, který však v daných dílech již není prezentován jako ideál, ale stává se předmětem deziluze. Jmenujme povídkový cyklus Junota Díaze A v tu chvíli je po lásce (2012), romány Chtělo by to nový jména od NoViolet Bulawayo, Amerikánu (2013) nigerijsko-americké literární hvězdy Chimamandy Ngozi Adichieové (2013) či Touhy Džendeho Džongy (2016) od původem kamerunské autorky Imbolo Mbue. Ta prezentuje téma amerického snu nejen z pohledu přistěhovalců, kteří usilují o pevné místo v americké společnosti, ale i z pohledu vysoce postavené rodiny bělošského finančníka. Píše se rok 2008 a do děje zasáhne finanční krize. Její reflexe se objevuje i v přistěhovaleckém románu Wangovi vs. svět (2016) původem čínské autorky Jade Changové.

Asijská americká literatura zažívá v současnosti rozkvět, který zachytila i česká nakladatelství. Kromě debutu Jade Changové u nás vyšly například romány Celeste Ngové Vše, co jsme si nikdy neřekli (2014) a Ohníčky všude kolem (2017), Sympatizant (2016) již zmíněného Viet Thanh Nguyena nebo prozaická prvotina básníka Oceana Vuonga Na zemi jsme na okamžik nádherní (2019). Všechny tyto knihy se přinejmenším částečně obracejí do historie, která je zdrojem traumat, ale zároveň v ní vězí kořeny identit dnešních Američanů asijského původu. Dvojnásob to platí o Afroameričanech. Román v povídkách Dvanáct kmenů Hattiiných Ayany Mathisové (2012) genderově převrací příběh o dvanácti kmenech Jákobových a zároveň představuje kroniku Spojených států amerických v průběhu 20. století. Colson Whitehead ve své Podzemní železnici (2016) líčí cestu otrokyně Cory za svobodou a detailně popisuje život na otrockých plantážích. Paul Beatty v Zaprodanci (2015) zase přichází s (černošským) hrdinou, který se v jedné škole pokusí opětovně zavést rasovou segregaci; tato obrácená perspektiva je nejen zdrojem skvělého humoru, ale i neotřelého pohledu na rasovou problematiku.

Ve Spojených státech se přirozeně nadále rozvíjí i bohatá tradice americké židovské literatury, jejíž perly si našly cestu i do českého jazyka. Nejde ani tak o poslední román klasika Philipa Rotha s názvem Nemesis (2010), jako spíš o velmi zajímavá díla autorů střední generace. Shalom Auslander v románu Naděje: Tragédie (2012) a Nathan Englander v povídkové sbírce O čem mluvíme, když mluvíme o Anne Frankové (2012) dokážou přesvědčivě evokovat úhel pohledu moderního sekularizovaného Žida a zároveň čerpat z tradiční židovské kultury a vzdělanosti, případně historické erudice.

Historická témata se v americké beletrii posledního desetiletí samozřejmě neobjevují pouze v těsném sepjetí s etnicky „menšinovou“ identitou. Chrám divů (2015) Leslie Parryové a Lišák (2018) Jordyho Rosenberga na pozadí barvitě znázorněných kulis dob minulých věnují pozornost nadčasovým, nebo dokonce pro nás aktuálním tématům, jako je nerovnost ve společnosti nebo genderová identita. Američtí autoři také ukazují, že zdánlivě již přečerpanou tematiku holocaustu a druhé světové války lze stále uchopovat novým způsobem. Affinity Konar v románu Mischling (2016) znázorňuje prostředí koncentračního tábora pomocí krásného, poetického jazyka. Anthony Doerr v románu Jsou světla, která nevidíme (2014) obohacuje příběh zasazený do konce poslední světové války o prvky magického realismu či témata vědeckofantastické literatury. Unikátnost vyzrálého románového debutu Georgie Hunterové Měli jsme štěstí (2017) zase spočívá v inspiraci autorčinou židovskou rodinou, která se konce světové války dočkala nejen v nezmenšeném, nýbrž dokonce rozšířeném počtu.

Sebereflexivní próza

Český čtenář měl v uplynulém desetiletí možnost seznámit se rovněž s americkou experimentální, potažmo metafikční prózou. Jennifer Eganová v románu Návštěva bandy rváčů (2010) dovádí do extrémů oblíbenou americkou formu povídkového cyklu oscilujícího na hraně románu a vytváří důmyslnou síť příběhů třinácti postav, kde se každý z příběhů odehrává v jiném časoprostoru. V Neměnnosti leopardích skvrn (2013) Kristophera Jansmy bezejmenný spisovatel píše sám sebe a v postmoderním duchu propojuje rovinu dobrodružného románu s filozofickými úvahami o pravdě a reprezentaci. George Saundersová si v povídkové sbírce Desátého prosince (2013) nápaditě pohrává s realitou a do svých textů včleňuje například formy deníku, reklamy nebo oběžníku. Podstatně umírněnější experimentátorství pak nacházíme v románu Hra o manželství (2012) Jeffreyho Eugenidese, který zde mimo jiné vzdává hold britské viktoriánské literatuře a zároveň ji dekonstruuje.

Jak v knize Meta-fiction: Theory and Practice of Self-Conscious Fiction (1988; česky nevyšlo) uvádí kritička Patricia Waughová, díla, která systematicky upozorňují na svoji artificiálnost, tím problematizují vztah mezi fikcí a realitou a přijímání reality jako danosti. Stylistickým prostředkem k dosažení tohoto cíle může být kromě formálních experimentů také určitá hyperboličnost, která spojuje několik děl amerických spisovatelů, kteří usilují o určitý politický komentář i v doslovné rovině. Adam Johnson se v epickém románu Syn správce sirotčince (2012) vydává do prostředí Severní Koreje, které představuje naprostý protipól Spojených států a kam ho zavedla mj. fascinace propagandou za vlády George W. Bushe. Dave Eggers v románu Hologram pro krále (2012) reaguje na finanční krizi a vývoj globální ekonomiky. Hlavního hrdinu, neúspěšného amerického byznysmena ve středních letech, nechává kafkovsky dlouho čekat na saúdského krále, aby s ním uzavřel obchodní dohodu. Gary Shteyngart v Megasmutné pravdivé lovestory (2010) zase nastoluje dystopickou budoucnost, ve které moc soukromého sektoru dorostla do takových rozměrů, že se například Londýn přejmenoval na Londýn-HSBC a korporace nesou názvy jako Johnson&Johnson GMFordCredit.

Válka na Blízkém východě i v ulicích amerických měst

Do extrémních podmínek nás zavádí také Ryan Gattis v románu Šest dní hněvu (2016), kde však zachycuje skutečné historického období, a sice několik dní v roce 1992, kdy policie během rasových nepokojů ztratila vládu nad Los Angeles. Sedmnáct živelných monologů široké palety postav tvoří dohromady román, který ostře vystupuje proti ghettoizaci měst a osvětluje příčiny vzniku rasových nepokojů. Sociálně zaměřený je rovněž Noční klub Mars (2018) Rachel Kushnerové, příběh prostitutky, jež byla za vraždu svého stalkera odsouzena na dvojnásobné doživotí. Na pozadí plastického vylíčení prostředí ženské věznice sledujeme, jak se pokouší získat dohled nad synem. Skutečnost, že ve vyhrocené situaci dobře vyniknou kontury sociálních problémů a rozporů, potvrzuje i do češtiny zatím nepřeložený román Jodi Picoultové Spark of Light (2018), ve kterém dojde k přepadení kliniky ženského reprodukčního zdraví, jež jako jediná ve státě Mississippi provádí potraty.

Zásadní téma americké literatury představují též válečné konflikty na Blízkém východě; díla, která se jim věnují, jsou v českých překladech dosud zastoupena spíše v omezené míře. Povídková sbírka Phila Klaye Zpátky do boje (2014) reflektuje válečné tažení do Iráku a kromě ničivé krutosti a násilí zachycuje také jeho absurditu a nesnadnou uchopitelnost. To samé v ještě výraznějším měřítku platí o románu Nico Walkera Poprvé (2018); drtivý odsudek amerického angažmá v Iráku vyvěrá z obou částí románu – v první si hrdina odbude službu na základně v Iráku a v druhé ho posttraumatický stresový syndrom uvrhne do propasti heroinové závislosti. Válečnému konfliktu v Sýrii se věnuje dílo původem jordánské autorky Jasmine Wargové Jiné jméno pro domov (2019). Kniha je psaná ve volném verši a přístupnou formou zprostředkovává uprchlickou zkušenost, kupříkladu i náctiletým čtenářům. Dále stojí za pozornost například román Johna Graye Godsend (2018), který sleduje příběh mladé Američanky, jež se v přestrojení za chlapce vydá do Afghánistánu s cílem připojit se k hnutí Talibán, nebo reportážní román Davida Finkela Thank You for Your Service (2013), jenž zachycuje osudy desítky skutečných vojáků, jejich službu v armádě i život poté.

Technologie jako zlý pán

Téma nástupu nových technologií a jejich vrůstání do nespočtu oblastí našeho života pojímají vybraní američtí autoři v dílech posledního desetiletí s velkou mírou nápaditosti. V realitě již zmíněné Megasmutné pravdivé lovestory jsou jediným odvětvím, které zaznamenává jakýkoli rozmach komunikační technologie: nikdo neudělá krok bez äpäratu (smartphonu nové generace s velmi pokročilým funkcemi), lidé v podstatě bez přestání prodlévají v online režimu a nejprestižnější pracovní pozice jsou v médiích. Davu Eggersovi vyšel v posledních deseti letech v češtině také román Kruh (2013), ve kterém parodie na společnost Google s názvem Circle (česky Kruh) pomocí svých technologických výdobytků postupně nastoluje totalitní tyranii dobra; román ukazuje, že i dnes hojně vyzdvihované hodnoty transparentnosti, demokracie nebo bezpečí mohou být zneužitelné. V zatím posledním románu klasika postmoderní literatury Thomase Pynchona Výkřik techniky (2013), který se jinak řadí k tzv. „literatuře po 11. září“, hraje zase důležitou roli platforma virtuální reality, která je jakousi nástavbou New Yorku i jeho metaforou. Fragmentární forma prozaické prvotiny Patricie Lockwoodové Nikdo o tom nemluví (2021) asociuje přelétavou pozornost uživatele internetu. Autorka znázorňuje, jak „internetový diskurz“ proniká i do jazyka používaného v reálu a formuje naše vnímání skutečnosti i vlastní identity. Více zvnějšku pak na internet nahlíží hvězda americké literatury Jonathan Franzen, který jeho rozvoj v románu Purity (2015) vsazuje do historického kontextu aktivit západních marxistů po druhé světové válce (jak to formuluje literární vědec Jae Sharpe).

Problematizace rodiny

Konstantou literatury Spojených států jsou portréty rodin, jejichž mikrokosmos nezřídka přerůstá v obecnější komentář americké společnosti. Některá z těchto děl aspirují na označení „velký americký román“, který američtí literární kritici nepřestávají hledat. Je to případ již zmíněných románů Jonathana Franzena, ale i románu Jako voda (2013) Wallyho Lamba, Imagine Me Gone (2016) Adama Hasletta o rodině bojující s duševní nemocí, který do češtiny (na rozdíl od Union Atlantic z roku 2010, v němž se autor inspiroval finanční krizí) zatím přeložen nebyl. Podobný záběr má i Špulka modré nitě (2015) Anne Tylerové nebo (rovněž dosud nepřeložený) román Barbary Kingsolverové Unsheltered (2018), ve kterém se rodina střední třídy vlivem několika náhodných okolností ocitne v existenční tísni. K současnému ději tvoří paralelu historická rovina, v níž se pohybují zakládající obyvatelé městečka, ve kterém se román odehrává, včetně emancipované bioložky Mary Treatové.

V posledních několika letech se nicméně překladu do češtiny dočkaly i romány představující (i neúplnou) rodinu v komornějším a problematičtějším světle. V Absolutním miláčkovi (2017) Gabriela Tallenta spojuje prepperského otce s jeho čtrnáctiletou dcerou nepříbuzenská náklonnost. Ve Schroderovi (2013) Amity Gaigeová je otec odloučený od dcery dohnán k jejímu únosu, zatímco ve Stehlíkovi (2013) Donny Tarttové musí harrypotterovsko-dickensovský hlavní hrdina utéct od nefunkčního otce. Hlavní hrdinka románu Jmenuji se Lucy Bartonová (2016) od Elizabeth Stroutové (jejíž Olive Kitteridgeová z roku 2010 by zájemci o americkou literaturu rovněž neměla uniknout) si v sobě nese traumata z dětství, kdy s matkou, na níž zůstává psychicky závislá, musela žít nějakou dobu v garáži.

Kulturní hegemon

Spojené státy americké jsou nesmírně pluralitní, každý stát má jiné etnické nebo náboženské složení, jiné klima a další charakteristiky. Na český trh se dostávají díla ze všech koutů země a rozličných kulturních tradic a vzhledem k všeobecné přístupnosti angličtiny a anglicky mluvícího kulturního okruhu jich není zrovna málo. Snahu o vytvoření reprezentativního výběru z amerických beletristických děl posledního desetiletí toto množství poněkud znesnadňuje. Někdo by možná nazval přítomnost americké literatury v českém kulturním okruhu až přehnanou a kulturně homogenizační. Zároveň nás však obohacuje o řadu literárních děl vysoké úrovně a nezřídka se jejím prostřednictvím setkáváme s tématy a problémy, které k nám teprve dorazí.