TOMÁŠ KUBÍČEK Tomas.Kubicek@mzk.cz

S mottem #Freiräume Schaffen, tedy Vytváříme svobodné prostory, byl 31. 5. 2022 zahájen v Lipsku třídenní kongres německých knihoven. Velké setkání asi třech tisícovek knihovníků a knihovnic se konalo v prostorách veletržního kongresového paláce, tedy tam, kde před čtyřmi roky slavila úspěch Česká republika jako hlavní země tamního knižního veletrhu a největšího festivalu čtení. Od té doby se ale žádný knižní veletrh v Lipsku z důvodu celosvětové pandemie covidu nekonal a i termín knihovnického kongresu se musel z téhož důvodu přesouvat.

Nakonec se však přece podařilo vše dát dohromady a výsledkem bylo představení více než 200 přednášek a příspěvků na aktuální témata nejenom německého knihovnictví. Ty byly rozplánovány do tří jednacích dnů a jejich zadání problémově aktualizovalo myšlení o společenském významu a společenské praxi knihoven. Pro nás o to zajímavěji, že součástí tohoto přemýšlení se staly i české knihovny. Přítomností České republiky na kongresu začala tříletá fáze spolupráce partnerských zemí Německa a České republiky, v průběhu které mají být zintenzivněny kontakty a odborná výměna mezi oběma zeměmi.

Aktuálnost klíčového tématu jednoho z největších evropských knihovnických podniků se zvýraznila v důsledku vyostřené evropské politické situace. Jak v úvodu podtrhla prezidentka pořádající zastřešující organizace Bibliothek & Information Deutschland e.V. Sabine Homilius: Vzhledem k dramatickému vývoji na Ukrajině je role knihoven jako garantů svobody informací a jako míst participace občanské společnosti důležitější než kdy jindy: knihovny vytvářejí prostor pro demokratické utváření názorů, podporují účast na sociálním dialogu a umožňují procesy celoživotního vzdělávání. Knihovny se však s těmito úkoly nemohou vyrovnat bez podpory federální, státní a místní samosprávy. Už z tohoto výroku je přitom jasné, že sebevnímání knihoven v Německu a u nás je totožné, ale stejně tak i klíčové problémy jejich financování a sociálního renomé.

České knihovnictví se na kongresu představilo nejenom prostřednictvím individuálních přednášek z úst reprezentantů českého knihovnictví, ale především prostřednictvím kongresového stánku. Už při jeho přípravě se přitom ukázal další přínos české účasti na německém kongresu. Na jeho ideové i fyzické realizaci totiž družně spolupracovaly všechny české knihovnické organizace, což v hašteřivé českomoravské kotlině nebývá zcela samozřejmé. A tak vedle SDRUK, který je na české straně hlavním organizátorem projektu tříletého partnerství, stály jak AKVŠ, tak SKIP a knihovnická komise AMG. Výraz stály však nevyjadřuje míru ochotné angažovanosti ani pozitivní atmosféru, které provázely celou, několikaměsíční přípravu české účasti i její vyvrcholení na německém svátku knihoven.

Stánek se v podobě několika sekcí pokusil zvýraznit nejdůležitější témata – ale i úkoly českého knihovnictví. Šlo v podstatě o jednodu-ché teze, které však poskytují identifikační rámec společenského významu práce knihovníků a knihovnic: jsme centra komunit, učíme, uchováváme paměť, jsme prostor. Bez toho, že by bylo třeba se s organizátory německého kongresu dopředu domlouvat na tématech či podobě české účasti, je zřejmé, jak komplementární bylo české vystoupení s programem konference a jak identická jsou česká témata s těmi německými, ale jak se ukázalo v průběhu kongresu, na němž byla řada zahraničních hostů, i s těmi evropskými a vlastně světovými.

V jednotlivých příspěvcích před konferenčním publikem v rámci mnoha odborných sekcí pak čeští knihovníci a knihovnice představili knihovny jako nástroje digitalizace kulturního obsahu, a to zvláště v podobě, kdy se snaží digitalizované obsahy dát k dispozici zpět veřejnosti nikoli jako nerozlišitelnou masu, ale systematicky roztříditelné soubory (Petr Žabička a Martin Krčál s tématy strojového učení a portálu Knihovny.cz, Milan Janíček s tématem Open Sciences), či v podobě aktivních hráčů, kteří ve prospěch čtenářů hledají nástroje pro zpřístupnění a dohodu s nositeli autorských práv (Tomáš Foltýn s DNNT). Na jiném místě pak byly představeny vysokoškolské knihovny jako součást svobodné výměny informací a kritických společenských diskusí (Hana Landová), jako aktivní partner literárního života (Martin Krafl) či byla kriticky zvažována hranice angažovanosti knihoven, za níž se vzdalují tradiční podobě knihovnické práce a přetvářejí se v jiný typ společenské instituce (Tomáš Kubíček).

Češi se aktivně účastnili i na přípravě pracovních seminářů. Velký úspěch na nich slavila třeba ředitelka hodonínské knihovny Petra Špačková (s příspěvkem o gamingu jako speciální oblasti knihovnických služeb) či Ani Petrak z knihovny v Ústí nad Labem s pracovním seminářem zaměřeným na mezilidskou komunikaci a proaktivní roli knihoven v ní. Klub tvořivých knihovníků SKIP pak představily Alena Volková Balvínová a Martina Kožíšek Ouřadová. Asi nejvíce pozornosti pak přitahovaly moderované diskuse, na nichž dominoval Tomáš Řehák, předseda SDRUK a ředitel Městské knihovny v Praze v jedné osobě.

Obhlédnuto, zhodnoceno: Češi se na německém knihovnickém kongresu neztratili. Nepapouškovali obecně sdílené teze, ale ukazovali, jak je možné s nimi tvořivě pracovat, nemlátili prázdnou slámu, ale mluvili věcně – jako by se sami převtělili do podoby ideálních knihoven – tedy zdrojů informací a jejich nezáludného a systémového zpřístupňování i kritického zvažování. Nesmíme však zapomenout, že šlo jen o první krok. Ten by pak nemířil nikam, kdyby za ním důsledně nenásledovaly další. A na ty už bude třeba více kolegů a kolegyň – tedy všech těch, kteří budou ochotni využít příležitost, kterou otevřela česká účast na kongresu jako výrazný začátek projektu tříleté intenzivní spolupráce s německými knihovnicemi a knihovníky.

Foto: Pavel Němec [MZK]