ZLATA HOUŠKOVÁ | zlata.houskova@gmail.com

Lidé se dělí na ty, kteří do knihovny najdou cestu sami (obvykle čtenáři), a ty, které je třeba přesvědčit, aby se do knihovny vypravili, resp. se jejich uživateli (a čtenáři) stali. Těm prvním věnujeme v knihovnách obvykle více pozornosti (s menší námahou). O ty druhé se často příliš nestaráme, neusilujeme o ně nebo je do knihoven zveme obecnými (tj. málo účinnými) výzvami či pozvánkami. Takovou skupinou, u níž nelze předpokládat, že na obecnou výzvu či pozvání dorazí do knihovny a okouzleně začne využívat její služby, jsou i prelingválně neslyšící, tedy lidé, kteří se narodili plně neslyšící nebo s nevyužitelnými zbytky sluchu, případně o sluch přišli v raném dětství.¹

A přitom právě představitelé druhé skupiny jsou „růstovým potenciálem“ naší uživatelské základny, právě na jejich získání pro čtenářství (a knihovnu) bychom se měli soustředit. Chce to ale mnohem více námahy, zkoumání potřeb a zájmů, hledání netradičních cest a možná i nových typů služeb, spolupráci s netradičními partnery.

Knihovnu totiž nepovažují primárně za „svou“ instituci, protože čtení v českém ( rozumějme cizím) jazyce pro ně není právě zábava. Jejich mateřský znakový jazyk – v našich zeměpisných šířkách a délkách český znakový jazyk (dále ČZJ) – je jazykem vizuálně motorickým, a tudíž vzdáleným onomu orálně auditivnímu jazyku českému, a to i přesto, že žijí ve společnosti, která je majoritně česky mluvící. Češtinu se tedy učí jako kterýkoli jiný cizí jazykový systém a čtení v něm je pro ně namáhavou a těžkou činností. Většina ji „užitkově“ zvládne, ale koníček se ze čtení stane opravdu jen nemnohým z nich. A přitom by jim rutinní zvládnutí češtiny (ideálně právě pomocí čtení) v běžném životě a v orientaci ve světě postaveném na tomto jazyku tolik pomohlo, stejně jako v komunikaci s úřady či s příslušníky majoritní společnosti! Jak by je obohatilo čtení jako zájmová činnost, víme my knihovníci nejlépe; o přínosu k informační a mediální gramotnosti ani nemluvě.

Proto by knihovna, chce-li získat i tyto uživatele/čtenáře, měla vsadit na specifické služby či aktiva, z nichž se časem může stát i odrazový můstek pro čtení. A především musí jít těmto potenciálním uživatelům mnohem více „naproti“. Znamená to zejména zajímat se o problematiku světa a života neslyšících a jejich kulturu a potřeby, začít spolupráci s těmi, kdo tento hendikep dobře znají: sami neslyšící a jejich organizace, školy, podpůrné a pomáhající či pečující organizace. Partnery mohou být také aktivní surdopedové, tlumočníci, aktivisté, učitelé a pracovníci škol, internátů apod. S těmi všemi je třeba zahájit dialog, diskutovat, získávat informace, mapovat potřeby, zájmy, možnosti, hledat vhodné cesty, jak je otisknout do služeb knihovny. Není to jednoduché.

Proč by neslyšící do knihoven mohli/měli přijít? Jednou z možností je atraktivita prostředí (moderní krásný prostor, přívětivost personálu, osobní pohodlí) a nabídka možnosti jeho využití pro aktivity neslyšících. Např. kluby neslyšících seniorů v mnoha městech končí svou činnost, protože stále častěji přicházejí o vhodné dosud využívané prostory. Tady je příležitost nabídnout jim možnost pravidelného setkávání (např. jednou měsíčně) v komfortním prostředí s nezávaznou nabídkou knihovních služeb. Obdobné to může být i s různými zájmovými skupinami (mladších) neslyšících.

Školy pro sluchově hendikepované vítají možnost prezentovat výsledky či práce svých žáků/studentů v jiném než školním prostoru, ideálně dostupném obecné veřejnosti. Může jít o výtvarné, rukodělné, řemeslné výrobky, ale také např. taneční, pantomimická a další vystoupení. Nehodily by se výstavní, divadelní, konferenční prostory knihovny? Výstavy či představení obohatí nabídku knihoven pro veřejnost, účastníkům můžeme nabídnout pomoc s instalací, doplňkovými informačními službami, propagací… Škole a např. i zřizovateli (jejímu i svému…) tím můžeme pomoci. Vstřícnost a spolupráce zakládá dobré vztahy.

Knihovny pořádají řadu zajímavých vzdělávacích přednášek, kurzů, besed a dalších aktivit pro veřejnost. Co takhle nabídnout je i neslyšícím, samozřejmě se zajištěním tlumočení do ČZJ? A co se zajímat o specifické oblasti zájmů neslyšících a pro ně atraktivní konkrétní témata – a ta nabídnout? Co speciální vzdělávací akce pro neslyšící, např. (ale nejen) v oblasti IT, třeba (ale nejen) pro neslyšící seniory? Co ve spolupráci se školou zajímavé doplňkové vzdělávání pro studenty, např. v oblasti literatury? Všechny aktivity nám zároveň nabízejí možnost představit relevantní doplňkové, ilustrační a další informační prameny. A co znakované čtení pohádek pro nejmenší nebo promítání znakovaných filmů? Co pozvat specializované divadelní soubory hrající pro neslyšící? I zde je velká šance k postupné iniciaci čtení.²

Inspirací pro netradiční aktivity mohou být některé knihovny, za všechny např. Krajská vědecká knihovna v Liberci, zatím jediná veřejná knihovna v ČR s certifikátem Handicap Friendly pro oblast sluchového postižení (!), která vydala pro neslyšící už pět „znakoknih“ (pozn. red.: blíže viz Čtenář, č. 4/2022, s. 134–135) nebo Knihovna města Hradce Králové s intenzivní spoluprací se školami pro žáky a studenty se sluchovým postižením.

Velký potenciál mají také integrační aktivity: divadelní představení či koncerty pro veřejnost tlumočené do ČZJ, přednášky a besedy o neslyšících a s neslyšícími pro veřejnost. Pořádá ve vaší obci někdo kurzy ČZJ? Pokud ne, proč to nezkusit v knihovně? Pokud ano, spolupracuje knihovna? To vše – a mnohé další – mohou být akce výsostně zajímavé a přínosné pro obě skupiny (majoritu i minoritu neslyšících), které pomohou lidem najít k sobě cestu a lépe se pochopit i přispět k vzájemnému soužití.

Bude-li k tomu všemu patřit v knihovně i zajímavá nabídka relevantních fondů, dobře prezentovaná na webu ve srozumitelném systému (ideálně ČZJ), se snadným a přehledným přístupem (mezinárodně srozumitelné ikony k označení v katalogu, na regále atp.), možnost centrálního tlumočení v knihovně³ (např. prostřednictvím Tiché linky), vstřícný, korektní a zasvěcený přístup personálu a snaha nabídnout další služby, je knihovna na nejlepší cestě k úspěchu a pro neslyšící se pak postupně může stát místem, které má vysokou kredibilitu nezištné, přátelské, pomáhající organizace.4 A neslyšící se mohou stát našimi dalšími spokojenými uživateli.

Města, v nichž působí speciální školy různých stupňů pro sluchově postižené v ČR abecedně: Beroun, Brno, České Budějovice, Frýdek-Místek, Hradec Králové, Ivančice, Liberec, Olomouc, Ostrava-Poruba, Plzeň, Praha (více škol různých stupňů), Valašské Meziříčí.

1 Do skupiny osob se sluchovým postižením patří také lidé ohluchlí a nedoslýchaví, což je zcela jiná kategorie uživatelů. Jsou to stejní ne/čtenáři jako lidé bez sluchového postižení, jejich mateřským jazykem je čeština, jsou schopni v ní číst a dělají to buď rádi, nebo neradi – jako kdokoli jiný. Problémy v komunikaci s nimi pomáhá řešit úroveň její hlasitosti nebo technické prostředky, např. zesilování zvuku, přepis…

2 Tlumočníky do ČZJ lze zajistit s pomocí řady organizací, např. České unie neslyšících (http://www.cun.cz), Svazu neslyšících a nedoslýchavých (https://www.snncr.cz/), Tichého světa (https://www.tichysvet.cz/), KukátkOO (umělecké tlumočení – http://kukatkoo.cz/), České komory tlumočníků znakového jazyka (http://cktzj.com/) apod.

3 Centrální tlumočení s využitím dostupné techniky (více na: https://www.tichalinka.cz/) 

4 Podrobnější inspirace i pokyny k oblasti fondů, ale i aktivit naleznete v publikaci Rovný přístup. Standard Handicap Friendly (viz: https://ipk.nkp.cz/legislativa/normy-standardy-doporuceni/rovny-pristup.-standard-handicap-friendly). Obrátit se můžete také na sekci SKIP Bezbariérové knihovny (https://www.skipcr.cz/odborne-organy/sekce/bezbarierove-knihovny).