HELENA HUBATKOVÁ SELUCKÁ  hubatkova@kjm.cz 

Hledáme-li odpověď na otázku, proč v knihovnách realizovat vzdělávací programy pro děti a mladé lidi se specifickými potřebami ve věku školní docházky, je jednoznačnou odpovědí, že tato cílová skupina je součástí vzdělávacího systému, jehož součástí jsou a chtějí být i knihovny. Těmito programy chceme dětem, učitelům, rodičům ukazovat, jak úžasný je svět literatury a jak se neztratit ve světě informační a mediální gramotnosti, a to prostřednictvím odborníků, kterými knihovníci a knihovnice bezesporu jsou. Stejné východisko můžeme použít i při úvaze o vzdělávacích programech pro dospělé.

Dospělí už nespadají do kategorie povinného vzdělávání, které zajišťuje stát, ale jejich právo na vzdělání přetrvává, vnímáme-li toto vzdělávání jako celoživotní proces. Listina základních práv a svobod¹ pro podporu tohoto tvrzení uvádí několik bodů:

— Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Musí být chráněn před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Musí být chráněn před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů o své osobě. (článek 10)

— Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (článek 17)

— Každý má právo na vzdělání. (článek 33)

— Každý má právo na přístup ke kulturnímu bohatství. (článek 34)

— Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí. (článek 35)

Vzhledem k tomu, že zde mluvíme o vzdělávání, můžeme si dále vypůjčit koncept rozvoje klíčových kompetencí, jak jej definuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, tj. jako souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti².

Tento dokument stanovuje sedm okruhů kompetencí, které mají být u žáků rozvíjeny; jedná se o kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní a digitální.

O rozvoji kompetencí se však v mírně upravené rovině mluví i u vzdělávání dospělých, a to v dokumentu Klíčové schopnosti pro celoživotní učení: evropský referenční rámec³. Ten definuje osm klíčových schopností, které má člověk v rámci celoživotního učení rozvíjet, a to:

— komunikace v mateřském jazyce;

— komunikace v cizích jazycích;

— matematické schopnosti a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií;

— schopnost práce s digitálními technologiemi;

— schopnost učit se;

— sociální a občanské schopnosti;

— smysl pro iniciativu a podnikavost;

— kulturní povědomí a vyjádření.

Proces celoživotního učení zahrnuje všechny – účastníky vzdělávacích programů, učící knihovníky, ale i čtenáře a návštěvníky knihovny. Všichni máme nějakou minulost, současnost a budoucnost, jejíž kvalitu možnost dalšího vzdělávání ovlivňuje.

Součástí kvalitního programu musí být vhodná příprava (od stanovení cílů programu, způsobu jejich naplnění přes výběr vhodných aktivit, zvolení vhodných pomůcek, časové dotace až k propagaci programu vhodnými kanály vzhledem k cílové skupině). Pro přípravu je důležitá znalost zvláštností práce s cílovou skupinou osob se specifickými potřebami (legislativní rámec jejich života, komunikační pravidla, projevy chování, možnosti jejich zapojení do kultury, umění). A to nejen na obecné úrovni (z literatury, seminářů, webových stránek), ale pak i v konkrétní podobě – jak pracují sociální pracovníci s klienty daného zařízení, školy. Čím více se staneme součástí jejich běžného života, tím lépe jim přizpůsobíme cíle, téma i obsah programu.

Výše zmiňované platí pro všechny, děti i dospělé, majoritu i osoby se specifickými potřebami. Ačkoliv nelze popřít, že v knihovnách máme někdy snahu přizpůsobit se tomu, co vidíme a slyšíme, a připravit program s cílem více bavit než vzdělávat.

Při přípravě a realizaci vzdělávacích programů pro osoby se specifickými potřebami je nutné pracovat s odpověďmi na otázky, které si sami položíme:

1. Proč program připravujeme?

Nezávisle na tom, jaké je téma programu, musíme znát odpověď na otázku, jaké jsou cíle programu a k čemu u účastníků programu povedou v kontextu jejich celoživotního učení. Vycházet můžeme z obecných tezí, které uvádíme v úvodu článku (Listina základních práv a svobod, Rámcové vzdělávací programy, Evropský referenční rámec), nebo z konkrétních knihovnických strategií (krátkodobá a dlouhodobá koncepce rozvoje vlastní knihovny, Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027⁴) či strategií ve školství a sociálních službách. Proto doporučujeme sledovat změny a novinky i v těchto oblastech.

2. Jaké téma programu zvolit?

Téma programu může vybrat učící knihovník buď sám na základě aktuálního celospolečenského dění vztahujícího se k nějakému výročí, nebo podle zadání pedagogů či sociálních pracovníků nebo samotných uživatelů se specifickými potřebami. Téma však musí vždy odrážet potřebu celoživotního učení. Co z daného programu mohou použít i ve svém současném či budoucím životě, k čemu jim nově získané poznatky prakticky mohou být. Příkladem může být v současné době vznikající cyklus zaměřený na rozvoj informační a mediální gramotnosti osob s lehkým mentálním postižením, jehož témata jsou různá (pověsti, léto, …), ale cíle vedou právě k rozvoji celoživotního učení a dávají účastníkům možnost lépe se orientovat v současném mediálním světě. Cyklus vzniká díky podpoře OSF a dostupné materiály jsou k dispozici na adrese:

https://drive.google.com/drive/folders/1_enDFqIVIA3X4BRVUS0z-FJjstAiCSJS?usp=sharing.

3. Jaké potřeby má cílová skupina programu?

Získat o cílové skupině více informací nám může pomoci program připravit podle jejich potřeb. Jde tu o jejich schopnosti (např. čtou, nečtou, počítají, píší...), potřeby (např. potřebují tlumočníka do znakového jazyka, odezírají, potřebují asistenci, je mezi nimi někdo, kdo potřebuje upravit obrázky do hmatové podoby nebo okomentovat tak, aby si je dokázal představit, apod.). Pomůže nám také znát věkové složení skupiny, počet účastníků programu a počet členů doprovodu (asistentů). To se hodí při skupinové práci, kdy můžeme využít asistenty jako „další učící knihovníky“, kteří pomohou skupinám zpracovat dané téma. V případě pohybových aktivit nebo aktivit, u kterých je potřeba psaní nebo kreslení, je nutné vědět, jaké jsou pohybové možnosti účastníků programu (lidé na vozíku, lidé s omezenou pohyblivostí, stoly s možností podjezdu, přenosné pracovní podložky apod.). Výhodou může být znalost životních příběhů jednotlivých účastníků programu nebo jejich zájmů. Tyto informace však získáváme až při delší spolupráci s některou konkrétní skupinou.

4. Jaký je režim dne a roku cílové skupiny?

Čas a místo pro realizaci programů se může odvíjet od možností knihovny – volný sál, uzavřená knihovna pro veřejnost –, ale může se opírat i o možnosti dané školy či jiného zařízení (např. stacionáře). Programy mohou probíhat dopoledne nebo odpoledne, v prostorách knihovny, v prostorách zařízení nebo, dovolí-li to počasí, klidně i venku. Jakékoliv ozvláštnění programu je vítané a může dát tématu programu nový rozměr. U některých skupin lidí se specifickými potřebami je možné zrealizovat vzdělávací program ve spolupráci s jinou školou či jinou skupinou (studenti, knihovníci), kdy se obě skupiny od sebe navzájem učí vnímat své potřeby a předávat si informace vhodným způsobem. Je nutné vytipovat skupiny ke spolupráci tak, aby nedocházelo ze žádné strany k ponižování nebo výsměchu na základě neznalosti nebo nedostatečné zralosti účastníků. Výše zmíněné platí, pokud mluvíme o organizované skupině, která přijde na program v doprovodu pedagogů nebo asistentů.

Cílíme-li na osoby se specifickými potřebami, kteří mohou přijít na vzdělávací program individuálně (byť třeba v doprovodu asistenta) v rámci celoknihovní nabídky odpoledních vzdělávacích programů, je nutné dbát zejména na dostupnost základních informací o programu – přístupný plakát na webu knihovny nebo vytištěný s uvedeným kontaktem na pověřenou osobu, která akci za knihovnu zajišťuje a která musí být schopna na vyzvání upravit akci tak, aby byla přístupná (např. vhodná navigace v knihovně, dostupnost bezbariérové toalety, služby tlumočníka, indukční smyčka, asistent pro popis prezentace přednášejícího nebo možná domluva přímo s přednášejícím apod.), popis cesty do knihovny na webu, včetně opatření nutných pro samostatný pohyb osoby se specifickými potřebami (odstranění bariér v interiéru, vhodné místo v přední řadě na sezení, dostatečné světelné podmínky).

5. Jaké vhodné aktivity zvolit?

Zvolené aktivity musejí vycházet z potřeb a schopností dané cílové skupiny, ale musíme zároveň dbát na to, aby byl dodržen princip celoživotního vzdělávání a Listina základních práv a svobod. Program může být postavený na práci s obrázky (tištěnými nebo elektronickými, např. při powerpointové prezentaci), s filmovými ukázkami, ale musí respektovat věkovou skladbu dané cílové skupiny. I přesto, že někteří účastníci programu nebudou třeba nikdy číst knihu v tradiční podobě, měla by být součástí programu např. taková kniha, která obsahuje obrazovou přílohu nebo fotografie. Není vhodné využívat aktivity související s omalovánkami nebo pouštění pohádek, pokud pracujeme s dospělými lidmi se specifickými potřebami. Příliš nedoporučujeme ani samotné výtvarné dílny jako hlavní náplň programu. Byť budou všichni účastníci odcházet spokojení a usměvaví, program musí zachovat ráz vzdělávací akce knihovny, takže pokud chceme pracovat s květinami jako hlavní linkou programu, měl by být doplněn např. o další informace související s květinami – např. názvy květin, barvy, květenství, květomluva, vůně květin, květinový kvíz apod., až pak může být součástí programu jako doplňková aktivita nějaká tvořivá činnost.

Součástí vzdělávacích programů musí být aktivity a pomůcky, které rozvíjejí různé smysly. Je-li k tématu možné vymyslet něco, na co se dá sáhnout, co se dá slyšet, vidět nebo ochutnat, a je-li to finančně a lidsky dostupné, doporučujeme to využít. Daný materiál však musíme převést do formátu, který je přístupný dané cílové skupině osob se specifickými potřebami – obrázek si společně popsat, píseň si zazpívat nebo ozvučit, jídlo ochutnat apod. – a sdílet tak zkušenosti a emoce, které vznikají. Můžeme se tak vzájemně od sebe učit. Tím se všichni dostaneme do procesu celoživotního učení.

1 Základní listina práv a svobod [online]. Česká republika, 1992. 16. 12. 1992 [cit. 2022-04-07]. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html.

2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, leden 2022 [cit. 2022-30-06]. Dostupné z: https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2021/07/RVP-ZV-2021-zmeny.pdf.  

3 Klíčové schopnosti pro celoživotní učení: evropský referenční rámec. Evropské společenství, 2007 [online]. c2007 [cit. 2022-30-06]. Dostupné z: https://adoc.pub/evropsky-referenni-ramec.html.

4 Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030: knihovny – občanské společnosti, vzdělanosti a kultury. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2020. ISBN 978-80-7050-734-6. Dostupné také z: https://www.nkp.cz/ipk/ipk/docs/koncepce-rozvoje-2021-2027.