„Nabízíme to, proč nás lidé vyhledávají a využívají…“

Plánovaná série rozhovorů s předsedy jednotlivých sekcí Sdružení knihoven ČR právě začíná! Redakce Čtenáře vyzpovídala v prvním rozhovoru předsedu Sekce pro služby, a ředitele Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, Ivo Kareše. V deseti otázkách a odpovědích jsme se společně snažili přijít na kloub knihovním službám v 21. století.

Nedá mi na úvod našeho povídání nevzpomenout na jeden starší výrok Martina Svobody, ředitele NTK, o tom, že knihovnictví není věda, ale především služba… Co myslíte vy?

Vidím to úplně stejně, vždyť v čem jiném by smysl knihovnictví měl být? Knihovny jsou tu pro lidi, bez čtenářů budeme zbyteční – a pokud u nás nenajdou to, o co mají zájem, rychleji, levněji, jednodušeji… než jinde, knihovny zaniknou. To bychom měli mít v dnešní době, kdy je díky elektronickým médiím konkurence v poskytování informačních služeb obrovská, stále na paměti. Ta věda, a nejen knihovnická, nám v tom ale samozřejmě může hodně pomoci.

Z pohledu knihovníka: kde vidíte silné a slabé stránky knihovních služeb v České republice?

Bylo by asi nošením dříví do lesa opakovat to, co bylo přesně popsáno v Koncepci rozvoje knihoven. Určitě bych zdůraznil dostupnost služeb díky unikátně rozsáhlé síti knihoven. A slabé stránky? Stále máme co dohánět především v propagaci a marketingu knihoven. Jsme-li v konkurenčním prostředí, musíme umět kvalitní služby nejen poskytovat, ale také je úspěšně nabízet, bojovat o čtenáře jako o zákazníka. Rád bych citoval Zuzanu Helinsky, autoritu na téma marketingu v knihovnách, při jednom z jejích seminářů: „Nestačí jen snášet zlatá vejce, je třeba o nich i kdákat!“

Nesmírně důležité je budování povědomí o knihovnách a hodnotě jejich služeb i ve spolupráci se sdělovacími prostředky a poučenými novináři. Jen pro ilustraci, i když za to knihovníci nemohli, ale zamrzelo to: V červenci letošního roku určitě řada z nás zaznamenala převzatý článek New York Times o výše zmíněné unikátní knihovní síti v České republice. Velký český zpravodajský server zprávu přinesl s podtitulkem, že ale knihovnu navštěvuje jen každý pátý Čech (původní článek toto vůbec neřešil). Jak víme, to „jen“ je velice relativní, ale praktický důsledek byl hned viditelný v diskusi pod článkem. Místo radosti nad tím, že si našich knihoven všimli v Americe, řešili diskutující, že by se knihovny měly zrušit, protože do nich nikdo nechodí. Zmarněná šance…

A co z pohledu uživatele? Dokáže se vlastně ředitel knihovny podívat na služby knihoven s určitým odstupem a nezaujatě?

To je dobrá otázka! Měl bych, snažím se, ale je to těžké. Ptám se kamarádů a známých, abych ten vnější pohled získal. Někdy jsem pak potěšený, někdy pohled zvenku zamrzí, ale často je inspirující. A je samozřejmě nutné se aktivně ptát i přímo našich uživatelů.

Inspirace při zavádění nových služeb k nám přichází často ze zahraničí. Jaké trendy se podle vás v následujícím – dejme tomu – desetiletí prosadí?

Prognózy jsou vždy trochu věštění z křišťálové koule, ale zkusím to: Určitě bude pokračovat trend přeměny knihoven z míst „pouhých“ půjčoven a studoven na místa setkávání. Právě poskytování kulturně-sociálních služeb a příležitostí znamená pro knihovny šanci na udržení a rozšíření klientely v době, kdy ztratily monopol na informační zdroje. Nicméně na klasické služby by neměly nikdy rezignovat, bez nich by zmizel hlavní účel jejich existence. Bude velice těžké se prosadit a přesvědčit potenciální uživatele, že právě služby a informace z knihoven jsou kvalitnější a relevantnější než třeba ty volně přístupné na internetu. Tohle ale nezvládnou knihovny samy, bude záviset na atmosféře ve společnosti a zejména kvalitě vzdělávací soustavy. Bez poptávky nebude mít smysl ani nabídka. Ale aby to nevyznělo pesimisticky – jsem přesvědčený, že knihovny svůj význam neztratí.

Co u nás naopak pravděpodobně nepadne na úrodnou půdu?

Tipnul bych si, že se neprosadí 24 hodin denně otevřené knihovny, fungující ve velké části provozní doby bez personálu – tak, jak se začaly objevovat ve Skandinávii. Myslím, že tohle není věc kompatibilní s naším prostředím.

Chybí vám osobně citelně nějaká služba? A ze které máte největší radost?

Nemyslím si, že by v českých knihovnách vysloveně chyběla nějaká zásadní služba. Nabízíme to, proč nás lidé vyhledávají a využívají. Knihovnice a knihovníci stále prokazují, že umí reagovat na změny, které doba přináší. Dokazuje to třeba úroveň služeb poskytovaných online. To, co někdy chybí, souvisí se službami v naší zemi obecně. Kvalitu služeb neovlivňuje jen šíře nabídky, technické vybavení…, ale také ochota, vstřícnost, úsměv.

Pořád mi dělá radost půjčování e-knih v knihovnách. To je právě ta služba, která – myslím – velice chyběla, a reálně hrozilo, že knihovnám ujede vlak. Stále více čtenářů využívá a preferuje knihy v této podobě a je důležité, že jim knihovny vycházejí vstříc a umožňují legální půjčení e-knih za podobných podmínek jako knih papírových. Čtenář nemusí vědět, že právní podstata těchto výpůjček je poněkud jiná. Vidí, že knihovna i tuto službu poskytovat umí, a je to další důvod k tomu, aby pro něj knihovna byla zajímavá.

Sekce pro služby SDRUK se snaží řešit právě aktuální a živé problémy z praxe knihoven. Jak se to nejmladší sekci daří?

Sekce pro služby je sice nejmladší, ale nezačínala na zelené louce, ve své činnosti nutně a ráda navazuje na Komisi pro služby při NK ČR. Do práce v sekci se snažíme zapojit i knihovny, které nejsou členy SDRUK, na jednání pravidelně zveme zástupce městských knihoven a ta setkávání jsou podle reakcí přínosná pro všechny zúčastněné. Scházíme se již (nebo teprve) třetím rokem, vždy na jaře a na podzim.

Co považujete v současnosti za nejaktuálnější problematiku?

Těch témat je celá řada, naposledy jsme se věnovali online platbám, což je problematika aktuální i v souvislosti s přípravou spuštění Centrálního portálu knihoven. S velkým ohlasem se před časem setkalo například jednání věnované výše zmíněnému marketingu služeb, bylo vidět, že toto téma je skutečně vnímáno jako důležité a že řada knihoven má na tomto poli co nabídnout. Je tu ale jedno téma tradiční a dědičné, na našich jednáních zatím nejvíce frekventované: meziknihovní výpůjční služby obecně a poplatky za ně speciálně. Kolumbovo vejce nebo kvadratura kruhu? Uvidíme…

Služby jsou také pravidelným tématem na konferenci Knihovny současnosti, jejíž další ročník je za námi. Schází se stále dost zajímavých podnětů a přednášejících?

Schází – a věřím, že tomu tak bude i do budoucna. Bylo to dobře vidět třeba na loňském bloku věnovaném netradičním a netradičně pojatým službám. Byla radost vybírat z množství nápadů, přednášející jsme opravdu nemuseli přesvědčovat, aby se o zkušenosti podělili, a posluchačů byl plný sál. Myslím, že se to dá zobecnit i do mimokonferenční každodenní praxe: Je hodně kolegyň a kolegů, kteří přemýšlejí, jak knihovní služby měnit a vylepšovat. Takže se budoucnosti nebojím.

Trochu oklikou jsme se dostali opět k lidskému faktoru služeb. Máte nějaký závěrečný tip „jak hořet, ale nevyhořet“?

Umět vypnout. A můj osobní recept? Relaxace na kole, při cyklistice se krásně čistí hlava.

Děkuji za rozhovor.

Ptala se LENKA ŠIMKOVÁ