Text a foto HANA MIKULENKOVÁ mikulenkova@svkkl.cz

Vždy mě bavilo pracovat s lidmi. Po maturitě jsem se spíš náhodou ocitla knihovně. Pracovala jsem s knihami, rozšířilo to moje obzory, ale pořád jsem chtěla něco trochu jiného. Během střední školy jsem pracovala jako průvodkyně na hradě, což mě velice bavilo. Něco lidem sdělovat, odpovídat na otázky, sdílet situace. Velký zlom nastal, když jsem se díky cestám osudu ocitla v Kladně a nastoupila do Středočeské vědecké knihovny do oddělení služeb.

Začátky

Na exkurzi do knihovny přicházeli především studenti středních škol, proto jsem chtěla aktivity rozšířit hlavně o žáky druhého stupně základních škol. Jako člověk bez praxe jsem se účastnila několika seminářů, které mě naprosto nadchly. To by mohla být moje cesta! zaznělo mi v hlavě. Ale kde začít? Téma? Koho do týmu? Forma? Co přesně dětem nabídnout? Nakonec jsem propojila poznatky ze seminářů, knih, města, ze života… a tak nějak od sebe samé. Vzniklo něco mezi besedou, exkurzí a lekcí informačního vzdělávání (knihovníkům zřejmě netřeba vysvětlovat). Brala jsem knihovníka jako průvodce a žáky jako skupinu aktivně se zapojující do programu. Chtěla jsem, aby při odchodu z knihovny nezaznělo: To byla teda nuda.     

Problémem pro mě zpočátku bylo mluvit před větším počtem lidí. Dodnes si pamatuji pocity, které se vážou k mé první prezentaci: velká nervozita a představa, že ze sebe nevydám ani slovo…

Výzvou byla žádost kolegy napsat o informačním vzdělávání článek do časopisu Čtenář, který vydává naše knihovna. Budu psát o lekcích informačního vzdělávání. Pominu teorii (druhy gramotností). Tomu se, myslím, věnovalo už mnoho zasvěcenějších kolegů. Snad jen sdělím, že se téma lekcí snažím propojovat se vzdělávacími programy a pracuji částečně s programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení a jeho metodami. Rozhodla jsem se, že budu psát o svých zkušenostech, a ráda bych zde přiblížila průběh dvou lekcí z naší nabídky.

Seznámení s knihovnou

Program je určený pro studenty, kteří jsou v knihovně poprvé. Po úvodním brainstormingu na téma knihovna nabídneme prezentaci, která má za úkol seznámit budoucí čtenáře s historií, službami knihovny a též jim sdělit, že slovo vědecká neznamená knihovna jen pro „vědce“. Přednáška je proložena otázkami k publiku, posléze se na projekci objeví odpověď s vysvětlením. Po skončení prezentace se žáci rozdělí do skupin; na tabletu či mobilním telefonu se připojí k aplikaci Kahoot. Tato hra je systém otázek a odpovědí, v tomto případě těch, které zazněly v průběhu prezentace. Děti velice baví, ožijí u ní a ani nezpozorují, že se vlastně učí. A nikdo jim nezakazuje mobilní telefon!

Další složkou programu je práce s elektronickým katalogem v automatizovaném systému Advanced Rapid Library. Po obecném úvodu (ze kterých databází se katalog skládá, jaké jsou možnosti vyhledávání) následují úkoly. Studenti si podle svého zájmu či oboru, který studují, vyzkouší nalézt konkrétní dokument podle daných kritérií. Naučí se, jak vytvořit žádanku.

Poté přichází na řadu exkurze po prostorách knihovny včetně skladů. Zde je velice zábavné a poučné pozorovat, jak se tu líbí žákům nejrůznějšího věku. Otočné regály je přímo fascinují a poznámky typu: Připadám si jako na kapitánském můstku nejsou výjimkou. Na závěr setkání mají žáci možnost sdělit, jak se jim lekce líbila a co si zapamatovali.

Regionální autor Ota Pavel 

Při tvorbě tohoto programu jsem chtěla propojit místo s osobností, Kladno a okolí je spjato s tímto známým spisovatelem. Na začátku v rámci evokační fáze žáci ve skupinkách skládají rozstříhané texty z autorových povídek. Je zvláštní, že každá skupina má vždy svůj styl práce i způsob kladení lístečků vedle sebe. Posléze žáci obdrží pracovní listy a každý sám má za úkol doplnit údaje o autorově životě a tvorbě. K dispozici mají internet, slovníky z příruční knihovny a předpřipravené knihy z fondu knihovny. Jako reflexe se nám v této lekci osvědčil takzvaný Alpha box. Ke každému písmenu abecedy žáci napíší, co se o tématu dozvěděli. Nejdříve se jim většinou nechce ze židlí, ale postupně se flipchart začíná „lepítkovými lístečky“ plnit. Většinou se snažíme využít celou abecedu. Milé bylo, že z jedné skupinky vystoupila dívka s tím, že je Ota Pavel její přímý příbuzný…

Shrnutí

Na závěr bych ráda shrnula pár poznatků a postřehů. Sepíši klíčová slova, která jsou, myslím, při strukturování lekcí důležité. A jsou to tato: komunikace, spolupráce, interakce, zpětná vazba. Pochopila jsem, že je velmi důležitá první realizace lekce, kde se projeví její slabiny i přednosti. Zjistíme, nakolik vyhovuje časová dotace, uvidíme, zda byla úroveň úkolů a aktivit zvolena vhodným způsobem. Bude nám jasné, co příště vypíchnout a zdůraznit a co případně třeba vůbec nepoužít.

Mě zpravidla vždy moc zaujme, jak moc se liší stejně staří žáci třeba několika tříd stejné školy. A nebývá to vždy osobností vyučujícího. Role učitele je proměnná také v rámci lekce – od těch, kteří jsou rádi, že je s dětmi někdo jiný, až po ty, co se aktivně zapojují do programu. Domnívám se, že by bylo dobré si předem kompetence domlouvat. Velký potenciál vidím právě v té vzájemné spolupráci. Další oblastí jsou samotní žáci. Myslím si, že ocení, když chvíli nejsou ve škole, že na ně mluví někdo jiný, a většinou zjistí, že by jim knihovna mohla splnit přání – viz přímé otázky během exkurze: Máte tady tu a tu knihu? Máte? Tak to je skvělý!

Snažím se mluvit jejich jazykem, ne samozřejmě za každou cenu. Žáci také velice oceňují, když se o ně zajímáte: Jak se máte? Těšili jste se do knihovny? Když se na konci zeptám, zda už někdo přemýšlí o přihlášení do knihovny, a zvedne se pět rukou, tak to považuji za bezvadný výsledek. Ti ostatní se přece můžou rozmyslet později…

Vím, že se o mladé generaci mnohdy stereotypně říká, že nečte, nic ji nezajímá a je „líná“. Setkala jsem se i s takovými, ale většinou mám zkušenost opačnou, přicházím do kontaktu s lidmi vnímavými a zvídavými. Doufám, že kolegové knihovníci mají podobné zkušenosti a práce se studenty je pro ně inspirací.