Thema – nová klasifikace knih pro knižní trh

V posledním čísle anglického knihovnického časopisu Update je článek o nové klasifikaci knih nazvané Thema.¹ Na budování této klasifikace se podílí 110 pracovníků z 25 zemí a jejich činnost koordinuje organizace EDItEUR (www.editeur.org/2/about). Klasifikace Thema je určena především pro knižní trh. Autor v článku uvádí, že je možné ji použít také ve veřejných knihovnách, ale nehodí se pro knihovny odborné a akademické.

Klasifikace má přibližně 2700 rubrik, reprezentovaných písmenným kódem, který je vhodný k multilingválnímu použití, protože není závislý na národním jazyku. Uživatelům vyhovuje jednoduchost této klasifikace, ale schází v ní přesné detaily, které jsou běžné u tradičních knihovnických klasifikací (Dewey, MDT).

Cílem klasifikace je zjednodušení nákupu knih a jejich vyhledávání v globálním měřítku. Nahrazuje nebo doplňuje podobné systémy používané v jednotlivých zemích. Seznam rubrik byl přeložen do arabštiny, čínštiny, dánštiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny, litevštiny, maďarštiny, němčiny, norštiny, polštiny, portugalštiny, ruštiny, řečtiny, španělštiny, švédštiny a turečtiny.

Český překlad zatím neexistuje. Možná, že by ho bylo zapotřebí, jak naznačuje článek Karla Kouby o knižním trhu, kde píše: A chybí, myslím, také společná tematická klasifikace knih (jakási funkční analogie dřívějších tematických skupin), která by usnadnila život knihkupcům a čtenářům. Každá z větších distribucí si vytvořila vlastní taxonomický systém, který se však kvůli odlišnosti od systémů jiných distribucí prakticky nedá používat mimo její vlastní obchody.²

Bude zajímavé, jak se knihovníci k této klasifikaci postaví. Už od dob Jamese Duffa Browna na konci 19. století dávali knihovníci v britských veřejných knihovnách přednost detailně propracovaným klasifikacím. Zkušenost ukazuje, že jsou situace, kdy i čtenáři mají rádi detailní klasifikaci, která je rychle zavede k žádané informaci.

Během sedmdesátých let působila v Londýně skupina „revolučních“ knihovníků, která chtěla odstranit klasifikaci z veřejných knihoven, protože prý znevýhodňuje nižší třídy. V jedné knihovně to, myslím, dokonce zkusili realizovat. Co o tom asi soudil čtenář, který naléhavě potřeboval informaci o tom, jak ošetřit svou zlatou rybičku, která churavěla?

Dnes by se asi čtenář s podobným konkrétním dotazem obrátil na internet. Pod anglickým heslem „goldfish“ by našel 31 milionů záznamů a pod hesly „goldfish+treatment“ asi půl milionu. V českém prostředí by pod heslem „zlatá rybička“ našel něco přes 5000 záznamů a pod heslem „zlatá rybička+léčba“ by se počet záznamů pohyboval mezi 65 a 91 – podle toho, zda by v dotazu bylo použito diakritiky. Některé nalezené záznamy se netýkají ryb; v jednom případě je první záznam na stránce o financích („investiční zlatá rybička“), jiné se týkají alkoholu („zdravý jako zlatá rybička“).

A na závěr osobní vzpomínka. Začátek mého knihovnického výcviku v roce 1951 se konal v původní knihovně Jamese Duffa Browna, kde si ho jedna starší knihovnice ještě pamatovala ze svých mladých let. Později jsem obdivovala výzkum skupiny Classification Research Group, kterému se věnovali moji kolegové na knihovnické škole.³ Doufám proto, že i dnes budou knihovníci dále používat detailní klasifikaci knih a nenechají se zlákat k jejímu zjednodušování. Účel, pro který byla klasifikace Thema vybudována, je jistě dobrý, ale nahradit touto klasifikací tradiční klasifikace v knihovnách bych nedoporučovala.

1 BELL, Graham. Subject classification goes global. Update, 2016, September, s. 34–35.

2 www.advojka.cz/archiv/2015/8/volna-ruka-trhu-je-natazena-vysoko

3 https://en.wikipedia.org/wiki/Classification_Research_Group