Hlavní obsah stránky

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: Místní knihovna v Úhlejově

DANIELA VALENTOVÁ  knihovna.uhlejov@seznam.cz

Při zpracování článku jsem narazila na problém. Archiv naší knihovny totiž v roce 1959 zničilo zřícení lomenice domku, kde sídlil jak místní národní výbor, tak byla umístěna i knihovna. Knihovnice paní Holková knihy přenesla do vlastního bytu a po usušení je umístila prozatímně na půdě. Během nehody však došlo ke ztrátám a poškození průkazné správní dokumentace z dob minulých…

Nelze nepřipomenout prvopočátky půjčování knih v našich obcích Úhlejov a Chroustov. Začetla jsem se do kronik obcí, kde jsem vyhledávala po jednotlivých letech zmínku o knihovně. Již v roce 1883 divadelní ochotníci věnovali na žákovskou knihovnu v obci Chroustov (tehdy školní obec, dnes součást Úhlejova) 5 zlatých 24 krejcarů, a ta se rozrostla na 150 knih. Z této informace vyplývá, že knihovna fungovala již před rokem 1883. Knihovnu nevedl nikdo jiný než osvícený český učitel.

Život v obcích určoval především Sbor dobrovolných hasičů, s jeho vznikem v roce 1901 vzniká i spolková knihovna. Pan učitel Schrimpf věnoval i finanční obnos, aby byla hasičská knihovna doplněna kvalitními knihami. Na vzpomínku šlechetného dárce ujednali hasiči odebírání ročníku 1904 Libuše a Matice lidu. I tyto vzpomínky jsou potřebné k pochopení doby následující. Naši předci si velmi vážili možnosti zapůjčit si knihu. Pro chudé Podkrkonoší byla četba – vedle ochotnického divadla – jediným dostupným prostředkem k posouzení jejich cítění, vědomí a především ke vzdělávání dětí mimo školní vyučování. Tato touha byla zřejmě velká. Z kronik se dočítám, že každý rok pořizovala knihovna hasičská a částečně i divadelní nové knižní svazky. Za získané finanční prostředky se postupně knihám dávaly nové vazby. Do knih se dávaly tzv. vlepky, které upozorňovaly na potřebu šetrného zacházení s knihou.

V roce 1919 byla mezi obcí Ouhlejov a Sborem dobrovolných hasičů ujednána dohoda o převodu hasičské knihovny do správy obce. Obci bylo postoupeno 92 svazků. Do konce roku 1930 měla již obecní knihovna 206 svazků v ceně 2146 Kč a vykázala celkem 2759 výpůjček. Těsně po válce byla zřejmá únava obyvatel. Výrazný nedostatek a hlad se odráží i na aktivitách v obci. Dopis zastupujícího správce knihovny: Vedl jsem, příteli drahý, Tvoje knihy za Tebe, pokud mi bylo možno, doufám, že až to přehlédneš, že nebudeš mi míti mnoho co k vytýkání, ale když přece něco shledáš, pomysli, že byla válka, že i já, ač jsem byl doma, prodělával jsem také vojnu svým způsobem – a doufám, že mi odpustíš.

V roce 1921 vykázala knihovna 165 výpůjček, ovšem v roce 1922 to bylo již 256. Obecní zastupitelstvo na ni nezapomíná a každoročně ji dotuje finančními prostředky na nákup knih. Pomalu se mladá republika vzpamatovává z hrůz války a učí se zásadám demokracie. V souladu s tím se rozšiřují možnosti výpůjček, dnes známým meziknihovním výměnným systémem (většinou se jednalo o 50 knih ročně). Jednotlivé knihovny měly své názvy, naše úhlejovská se jmenovala „Neruda“, chroustovská pak „Havlíček“. Rok 1930 je již s počtem 354 výpůjček mnohem výraznější. Ke čtenářskému rekordu došlo v roce 1934 – 380 výpůjček. Největší úspěch zaznamenali autoři: M. Kyzlinková, B. Zahradník-Brodský, J. Š. Baar, K. V. Rais, A. Jirásek, cestovatel J. Kořenský, I. Herman. Smutným zjištěním pak je, že bylo zařazeno šest svazků titulu Ochrana proti leteckým útokům.

Blíží se zkáza naší mladé rozvíjející se demokracie. Zde záznamy končí, jak jsem v úvodu předeslala. Nikde jsem nenašla záznam o výpůjčkách dětské literatury, ani v uchovaných starých titulech.