ROMANA OUŘEDNÍKOVÁ  knihovna@mestovyssibrod.cz

Kniha již po staletí doprovází člověka na jeho pouti životem. Když se vysloví Vyšší Brod, mnozí z nás si spojí toto místo se slavnou knihovnou zdejšího cisterciáckého kláštera. Svou knihovnu má ale i město samotné. I když je její význam ve srovnání s historickým fondem klášterní bibliotéky nesrovnatelně menší, zaujímá vznik a vývoj veřejné knihovny v novodobé historii města právoplatné místo. 

O přesných počátcích veřejného vyšebrodského knihovnictví nemáme bohužel žádné zprávy. Ani ve Zprávách zemského úřadu statistického Království českého z roku 1910 nenajdeme podrobnější údaje. Čtrnáctý svazek této řady obsahuje informace o knihovnách na území tehdejšího Rakouska-Uherska, přičemž celostátní šetření o stavu knihoven proběhlo k roku 1905. Zde je Vyšší Brod zmíněn jako zastupitelský, resp. soudní okres, na jehož území existovalo pět všeobecně přístupných lidových knihoven. Šlo o knihovny uchovávající německy psané spisy. Ze statistické tabulky lze vyčíst, že z pěti uvedených knihoven se jednalo o jednu obecní knihovnu, spravovanou místní samosprávou, s více než 500 svazky. Dále zde byly tři knihovny spolkové, ale není zmíněno, o jaké spolky se jednalo. Jedna knihovna byla zařazena mezi „jiné“. V tomto případě se lze domnívat, že se jednalo o knihovnu založenou v roce 1903, která byla umístěna v loučovické papírně. Počet svazků ve všech pěti knihovnách činil 2931. V roce 1905 bylo vypůjčeno celkem 4477 knih. Služeb knihoven využilo 56 % obyvatel.

Před 1. světovou válkou žila ve Vyšším Brodě jen nepatrná česká menšina. Teprve po roce 1919 došlo k jejímu posílení státními zaměstnanci zejména Československých drah, finanční stráže, četnictva či soudu, později také z řad dělníků. V roce 1920 došlo k ustavení místního odboru Národní jednoty pošumavské ve Vyšším Brodě, která v místě podporovala též rozvoj českého školství. V letech 1924–1926 byla postavena budova nové menšinové české školy (dnes ulice Míru čp. 194), v níž byla zřízena nejenom česká mateřská škola, nýbrž také Čtenářská beseda Národní jednoty pošumavské. Na jejím vzniku měli velkou zásluhu tehdejší řídící učitel české školy Karel Křížek i první knihovnice Anna Fraňková, povoláním učitelka. Základní knižní fond věnovalo ústředí Národní jednoty pošumavské a ústředí Baráčnické obce z Prahy. Většinu knih tvořila literatura pro děti a literatura historická (např. knihy Aloise Jiráska, Václava Beneše Třebízského, Jindřicha Šimona Baara, Františka Sokola-Tůmy či Boženy Němcové), z překladů jsou zaznamenány např. knihy Julese Verna. Knižní fond této knihovny vzal za své v zářijových dnech roku 1939. Bohužel nevíme, co se s knihami stalo. Z 29. 9. 1945 se nám však dochovala zpráva o ztrátě 800 českých knih v ceně cca 14 000 korun, které byly v době okupace zničeny. 

V obecních kronikách se jako první o veřejné německé knihovně v městečku zmiňuje kronikář Josef Stöcklöw, který byl c. k. okresním adjunktem. Zápis je datován k roku 1926 a v českém překladu uvádí, že v bývalém mýtním domku naproti škole byla umístěna obecní knihovna. Mýtní domek, který stával před německou základní školou ve směru na Studánky, již dávno nestojí. Výpověď jedné pamětnice dokládá, že německá knihovna byla na konci 30. let umístěna na nějaký čas v jedné místnosti historické radnice, stojící ve středu městského parku. O jejích knihách a knihovnících se již mnohé nedozvíme, neboť vzpomínky odešly se svými majiteli při odsunu po 2. světové válce.

V první polovině 20. století vedle sebe existovaly knihovny česká a německá, na jejichž odkazu se v poválečných letech mohlo začít budovat veřejné knihovnictví v našem městě. Nynější tvář knihovny se utvářela přes devadesát let. Za své existence zaznamenala období úpadku i rozkvětu. V průběhu času však dokázala plnit svou vzdělávací úlohu se ctí.

Přejme jí proto vstřícného zřizovatele, vyhovující prostory a nadšeného knihovníka, aby i v budoucnu zůstala pevnou součástí kulturního života všech obyvatel Vyššího Brodu.