HANA TÝCOVÁ tycova@knih-pi.cz 

Na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která  má skutečnou vnitřní hodnotu. Takto zní první paragraf zákona 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních, který v naší zemi umožnil velký rozvoj knihovnictví jako součásti státem podporované osvětové práce a vzdělávání mládeže i dospělých.

Prehistorie

Potřeba a cena pořádného vzdělání lidu jest tak zřetelná, že jeden každý lidomil se ohlíží po prostředcích, jak by k tomu dle možnosti přispěl. Mezi nejoučinlivější patří dobré knihy a zřízení kniháren, jichž by i člověk potřebný oučasten býti mohl, jest jistě něco, čehož se všeobecně požaduje – těmito slovy začíná výzva píseckého gymnaziálního profesora Ř. Zeithammera k založení veřejné knihovny v městě jeho působení. Stalo se tak v roce 1841 a tímto datem svého vzniku se dnešní Městská knihovna Písek řadí k nejstarším městským veřejným knihovnám v naší republice.

Vznikla z darů, peněžních i knižních, ale od začátku byla majetkem města. Její fungování záviselo na práci knihovníka, dobročinnosti obyvatel, přímluvcích u radních, kteří byli ke knihovně někdy více, jindy méně štědří. Knihovna měla v období 78 let od svého založení štěstí i smůlu na ty, kteří ji vedli, na podporu i nezájem obce, na umístění tu v lepších, tu v horších podmínkách. Kritickým se pro ni stal konec 19. století, kdy (i přes snahu knihovníka o obnovu fondu) o ni veřejnost nejevila zájem. Záchrana přišla v roce 1904, v němž byla městská knihovna se zastaralým fondem, nevyhovujícími prostorami a nedořešeným financováním sloučena s moderní knihovnou Sokola, v jehož silách již nebylo vlastní knihovnu dále provozovat. Sloučená knihovna zůstala majetkem města a jejím knihovníkem se stal městský úředník a bývalý knihovník sokolské knihovny František Lipš.

Knihovník František Lipš

Roku 1905 se účastnil založení veřejné lidové čítárny v Písku, která byla později (1920) přičleněna k městské knihovně. Odbornými články přispíval do různých časopisů. Byl jedním z prvních českých knihovníků, kteří začali v praxi používat desetinné třídění podle angloamerického vzoru. Podle této klasifikace sestavil objemný tištěný Seznam knih Lidové knihovny Palackého, jak se v roce 1913 písecká knihovna jmenovala. Po něm následovaly v roce 1920 Doplňky k seznamu knih Veřejné obecní knihovny Palackého v Písku a o pět let později Seznam hudebnin.

V souladu se zákonem vykonal Lipš v roce 1923 státní knihovnickou zkoušku. Před koncem první světové války měla knihovna přes 900 zapsaných čtenářů, kteří si půjčili více než 31 400 svazků. Velký význam mělo pro píseckou knihovnu přijetí zákona o veřejném knihovnictví v roce 1919. Už v lednu 1920 se v Písku sešla knihovní rada, jejímž předsedou byl zvolen F. Lipš, který nadále zůstával ve vedení knihovny. Stálým knihovníkem bez dalších úvazků se však stal až v roce 1931. Po vydání nařízení k zákonu o veřejných knihovnách obecních začala rada projednávat zřízení hudebního oddělení, které bylo otevřeno roku 1924. V roce 1927 vzniklo cizojazyčné oddělení, jehož fond se až do roku 1940 rozrůstal pouze z darů. Obsahovalo knihy německé, francouzské, ruské a anglické.

 

Financování

Důležitá zůstávala otázka finanční. Díky zákonu z roku 1919 měla obec povinnost knihovnu financovat. Poskytovala jí jednu korunu na obyvatele (to bylo více, než musela; Písek měl koncem první republiky kolem 18 000 obyvatel), někdy i mimořádné příspěvky. Výpůjční poplatky byly malé – jedna koruna měsíčně. Knihovna však, měla-li růst a udržovat fond v dobrém stavu a aktuální, vyžadovala mnohem větší příjem. Knihovní rada upadala do dluhů a pomáhala si zálohami z obce. I přes příspěvky od ministerstva školství a místních peněžních ústavů bylo ale nutno omezit nákup časopisů a knih.

Výpůjční doba

Počet výpůjčních hodin byl menší, než vyžadoval zákon – do roku 1924 se půjčovalo dvakrát, pak pětkrát týdně. V tzv. kancelářských hodinách (tři dny v týdnu) se sice nepůjčovalo domů, ale bylo v nich možno studovat knihy z příruční knihovny. Čítárna byla otevřena ve všední dny od 10:30 do 20 hodin, v neděli jen dopoledne.

V roce 1919 měla knihovna 709 čtenářů, kteří si vypůjčili 29 736 svazků. Měli možnost si vybírat z 10 390 svazků knih. V roce 1939 vykázala 749 čtenářů, 30 110 výpůjček a fond tvořilo 24 399 knih. V knihovně kromě knihovníka pracovalo šest a někdy i více pomocníků, na něž město přispívalo zvláštním příspěvkem. Od roku 1908 byla knihovna umístěna v přízemí obecního domu spolu s divadlem, restaurací i městskými lázněmi a potýkala se s nedostatkem prostoru. Účastnila se různých výstav, např. na mezinárodním sjezdu knihovníků v Paříži a Praze, pomáhala při organizaci knihovnického kurzu, který v Písku pořádalo Ministerstvo školství a národní osvěty. V roce 1934 vybudovala písecká spořitelna pro knihovnu místnosti ve svém novém „paláci“ na náměstí. V zadní části budovy, v samostatném prostorném a světlém oddělení, byla umístěna čítárna, za ní čekárna (místnost pro čtenáře) a dále sklad knih. Spořitelna pomohla i s novým vybavením a finančním příspěvkem umožnila, aby byl vydán nový seznam knih pro čtenáře.

Riegrova okresní knihovna

Pro úplnost je třeba se zmínit ještě o Riegrově okresní knihovně v Písku, která vznikla na základě knihovního zákona jako putovní a doplňovací knihovna pro menší obce okresu v roce 1925. Okresní správní komise na ni ze svého rozpočtu vyčlenila 4000 Kč. Příspěvky na ni pamatovaly i peněžní ústavy v Písku, Záhoří a Čížové i další instituce, např. písecký Rolnický pivovar. Knihovna byla majetkem okresu. Soubory po 50–55 knihách byly bezplatně půjčovány těm obcím, které měly knihovny s malým počtem knih. V roce 1925 bylo rozděleno přes 600 knih do 12 obcí. V roce 1928 poskytla výpůjčky, mezi nimiž byla beletrie i naučná literatura, 22 obcím. Pro malé obce to představovalo vítanou výpomoc; v průměru se na jejich výpůjčkách tyto knihy podílely 20 %.

Současnost

Městská knihovna Písek je základní knihovnou s univerzálním fondem, která poskytuje všem občanům bez rozdílu knihovnické a informační služby podle zákona 257/2001 Sb. (knihovní zákon). Vykonává informační, kulturní a vzdělávací činnost... Závěrečný citát jsem opsala z webových stránek Městské knihovny Písek, která se právě v letošním roce přestěhovala do větších prostor bývalé školy, moderně upravených a vybavených. Jak jde čas, snaží se písecká městská knihovna stále o totéž – plnit svou vzdělávací a komunitní úlohu. Její kvalita záleží na přístupu zřizovatele, managementu knihovny a v nemalé míře také na samotných knihovnících. Ale stále je nutné, aby měli oporu v legislativě této země.

POUŽITÁ LITERATURA:

JEDLIČKOVÁ, Ludmila a Hana TÝCOVÁ. 160 let písecké knihovny a veřejného knihovnictví v Písku. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2001. ISBN 80-86566-01-3.

GRUBER, Jan. Městská veřejná knihovna v Písku.  Písek: B. Novotný, 1941.

Zákon č. 430 Sb. z. a n., o veřejných knihovnách obecních ze dne 22. února 1919.

Nařízení vlády republiky československé ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon o veřejných knihovnách obecních.