JIŘINA KÁDNEROVÁ  Kadnerovaj@volny.cz

Knihovnické školy a kurzy při FF UK

Potřeba knihovnického vzdělávání nevyvstala teprve se vznikem Československé republiky v roce 1918. Jeho nutnost pociťovaly výrazné knihovnické osobnosti již daleko dříve. Kromě různých odborných knihoven a knihoven ve větších městech začal výrazněji od konce 19. století stoupat počet knihoven i v menších městech a obcích a potřeba alespoň základního vzdělání jejich pracovníků byla stále naléhavější. Příspěvek navazuje na první část, věnovanou knihovnickým kurzům (Čtenář, 2019, 71, č. 9, s. 310–312).

Státní knihovnická škola

Souběžně s knihovnickými kurzy v roce 1920 byla výnosem Ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) v Praze otevřena Státní knihovnická škola. Vyučování zahájila na podzim 1920, jejím ředitelem byl jmenován Z. V. Tobolka, který byl rovněž ředitelem knihovny Národního shromáždění (dnes Parlamentní knihovna). Škola byla jednoletá, připravovala knihovníky pro knihovny lidové i vědecké.  Přijímala i posluchače bez maturity, pokud prokázali ústní zkouškou vzdělání podobné středoškolskému a potřebné pro budoucí výkon knihovnického povolání, a to zkouškou z dějepisu, jedné z přírodních věd a logiky. Všichni uchazeči se také musili podrobit zkoušce ze znalosti české a slovenské literatury a stěžejní literatury ostatních národů.

Závěrečné zkoušky byly rozdílné pro knihovníky lidových a vědeckých knihoven. Budoucí knihovníci lidových knihoven skládali zkoušku z pěti předmětů:

●  Knihovny a čítárny, jejich třídění, dějiny a přítomný stav našeho i cizího knihovnictví;

●  Zákonodárná úprava knihovnická u nás a jinde;

●  Správa knihovny;

●  Všeobecná katalogizace včetně map a hudebnin;

●  Knihkupecký sortiment.

Knihovníci vědeckých knihoven museli kromě těchto pěti předmětů obstát ještě u dalších čtyř:

●  Zákon o tisku, povinné výtisky;

●  Speciální katalogizace (rukopisů, listin, korespondencí, prvotisků, rytin);

●  Bibliografie naše i cizí, mezinárodní soustavy bibliografické;

●  Dějiny tisku a knih u nás a jinde, knižních vazeb, grafické techniky, konzervování a restaurace knih.

První ročník dokončilo a u zkoušek uspělo 38 studujících (z původních sta přihlášených).

A okamžitě se také vyskytly problémy a návrhy na reorganizaci školy; především Jan Ladislav Živný vytýkal škole málo praktického výcviku a malý počet učebních hodin, doporučoval studium dvouleté. Podobné výhrady měl Bohuslav Koutník, který byl jejím absolventem. Polemika o způsobu výuky a přínosu školy byla předmětem řady článků a studií na stránkách nejen knihovnických časopisů (České slovo, Čas, Časopis čsl. knihovníků). Jeden z nejzásadnějších sporů se týkal rozdílnosti výuky pro knihovny lidové a vědecké. Přesto školu za doby jejího trvání (do přerušení v roce 1927) dokončilo a u zkoušek uspělo 169 absolventů, z nich 89 pro knihovny vědecké a 80 pro knihovny lidové.

Současně s pražskou školou byla otevřena v roce 1921 v Ústí nad Labem německá Státní knihovnická škola. Jejím ředitelem byl jmenován Josef Martin, knihovník veřejné městské knihovny v Ústí nad Labem. Výrazně se od pražské lišila především tím, že byla určena jen pro knihovníky lidových knihoven, přijímala výhradně maturanty (posluchači bez maturity mohli být pouze mimořádnými posluchači a po zkoušce získali oprávnění vykonávat v knihovnách pouze pomocné práce). Odlišnosti byly i v osnovách, které se výrazně zaměřovaly na lidové knihovnictví (přednášela se lidovýchova povšechně a zvlášť, dějiny literatury se zvláštním zřetelem k tomu, jak používat děl slovesných pro lidovou výchovu).

Státní knihovnická škola byla znovu otevřena po dvou letech a výrazně reorganizována (výnosem MŠANO ze dne 19. července 1928, č. 65.311/28 a později ještě výnosem ze dne 1. září 1930 č. 93.878/30). Škola byla zaměřena především na poskytování vzdělání knihovníků veřejných knihoven. Ředitelem byl jmenován Josef Volf, ředitel Knihovny Národního muzea. Byla jednoletá; osnovy se podobaly osnovám německé Státní knihovnické školy, která byla současně zrušena a spojena s pražskou. Pro české oddělení školy byla zřízena funkce administrativního správce, kterou zastával Josef Poch, ředitel Městské knihovny v Berouně (funkce byla v roce 1940 změněna na zástupce ředitele školy, protože bylo zrušeno oddělení české a německé). Po smrti ředitele Josefa Volfa byl jmenován ředitelem Němec Antonín Moucha (na škole vyučoval již od roku 1923), ředitel Knihovny vysokých škol technických v Praze (dnes Národní technická knihovna) a autor učebnice Správa knihovny, která vyšla až v roce 1947. Za doby svého působení se trvale snažil o reorganizaci školy. Došlo k ní v roce 1943; škola byla změněna na dvouletou, zvýšen podíl praxe, přijímáni i uchazeči o nižší pozice ve vědeckých knihovnách. Škola díky řediteli Antonínu Mouchovi dost dlouho odolávala uzavření. Naposledy se vyučovalo ve školním roce 1943/1944.

Učebnice neexistovaly. Na škole se vyučovalo podle příruček, jejímiž autory byli zpravidla přednášející na všech typech kurzů a škol. Zásadní byl několikasetstránkový (612 stran) sborník Československé knihovnictví, vydaný pod redakcí Z. V. Tobolky, s jeho kapitolou o knihovnách a katalogizaci; dalšími autory byli mj. Jan L. Živný (bibliografie) nebo Bohuslav Koutník (budovy a zařízení knihoven, knihovnická technika). Sborník z per největších českých knihovnických odborníků měl vysokou úroveň a studující knihovnictví ho používali po několik desetiletí (až do období kolem roku 1960).

Knihovnické kurzy při FF UK

Následovala dvouletá intenzivní korespondence mezi ministerstvem a fakultou. Hledíme-li k potřebám našeho knihovnictví v celém rozsahu, nemůžeme býti v pochybnostech, že jediné vhodné rozřešení otázky vzdělávání budoucích knihovníků mohly by přinésti zvláštní kursy, které by se při filosofické fakultě zřídily. Kurzy by měly jméno Knihovnické kurzy při filosofické fakultě Karlovy university v Praze. Vyučování by obstarávaly tři učitelské síly, jedna z nich současně řízení kursů. Dále je uveden podrobný rozpis přednášek dvouletého studia. Pod dopisem je podepsán děkan Gustav Fridrich, profesoři Václav Novotný a Zdeněk Nejedlý.

V korespondenci se pokračovalo. Pětadvacátého června 1926 s podpisy rektora Karlovy univerzity a děkana Smetany se dočítáme o reorganizaci Státní knihovnické školy a jejím přičlenění k Filozofické fakultě UK: …předně jest nepochybná potřeba, aby se knihovní nauky u nás povznesly z dosavadního svého autodidaktického rázu a aby byly přestavěny vskutku methodicky a soustavně, aby se naše knihovnictví mohlo přiblížiti k tomu stupni dokonalosti, které tento obor dostál v jiných zemích…

Dvacátého června 1927 se uvádí návrh profesorského sboru kurzů: Z. V. Tobolka (v roce 1927 se habilitoval a stal se prvním docentem knihovědy v ČSR), Václav Vojtíšek, Jindřich Hrozný (vrchní bibliotékář Veřejné a universitní knihovny v Praze), Jan Thon s tím, že profesorská komise určí, co bude kdo přednášet. Zkušební komisi tvořili Jindřich Hrozný, Josef Volf, Václav Vojtíšek, Václav Tille (předseda) a Gustav Fridrich (místopředseda). Ze složení zkušební komise bylo nanejvýš zřejmé, že kurzy měly předpoklad vysoké úrovně.

Knihovnické kurzy byly zřízeny a otevřeny od akademického roku 1927/28 (podepsán tehdejší děkan Otakar Kádner) za řízení Z. V. Tobolky; zápis se uskutečnil ve dnech 10.–17. 10. 1927 (přijato 27 posluchačů). Současně děkan požádal ředitele Státní knihovnické školy o propůjčení vhodné místnosti k pořádání kurzů. I v dalších letech neměl ředitel Z. V. Tobolka vždy jednoduchou úlohu. Dopisem s datem 3. 12. 1929 např. děkanátu sděluje: Podepsané ředitelství knihovnických kurzů snažně žádá, aby pro otop knihovnických kursů bylo opatřeno dříví, které již došlo. Současně Tobolka uctivě žádá, aby byl knihovnickým kurzům přidělen potřebný nábytek, třeba ze starších zásob. Jedná se především o pět skříní (skříně mohou být bez dveří, tedy i obyčejné police), stůl do zkušební síně potažený zeleným suknem a deset stejných židlí, několik vitrín. A ihned následuje odpověď děkana (6. 12. 1929) o poskytnutí nábytku a vzhledem k tomu, že knihovnické kursy nemají prostředků, bylo by potřebné předložit účet Zemskému úřadu k úhradě. V podobném tónu je bohatá korespondence zachována v archivu Univerzity Karlovy.

Velmi časté jsou žádosti studentů o zproštění školného nebo kolejného, žádosti ředitelství školy o poskytnutí finančních prostředků na nákup nezbytných pomůcek pro výuku (křídy, utěrky), úklid, odemykání budovy nebo žádosti o umožnění praxe posluchačů ve Veřejné a universitní knihovně v Praze, Ústřední městské knihovně v Praze, Zemské a univerzitní knihovně v Brně. Každoročně kurzy dokončilo několik desítek posluchačů – celkem za doby trvání v letech 1928–1939 těmito kurzy úspěšně prošlo 376 posluchačů. Z. V. Tobolka rezignoval dne 10. března 1939 na místo ředitele z důvodu odchodu na trvalý odpočinek (zůstával však dále ve funkci ředitele knihovny Národního shromáždění). Jeho nástupcem byl jednomyslně zvolen Jindřich Hrozný, v té době vrchní rada Národní a universitní knihovny v Praze. Z. V. Tobolka dosáhl toho, že Státní knihovnická škola byla na několik let zrušena a výuka byla včleněna do Filozofické fakulty UK. „Zaplatil“ za to odchodem z vedení Spolku československých knihovníků.

Knihovnické vzdělávání v průběhu Československé republiky v letech 1918–1938 (a částečně i za okupace) procházelo dosti bouřlivým vývojem, probíhalo po několika liniích: knihovnické kurzy pro různé typy knihoven, Státní knihovnická škola v Praze a Ústí nad Labem, Knihovnické kursy při Filozofické fakultě UK. Bylo však odborně důkladně propracované, mělo vynikající přednášející z řad vrcholných knihovnických osobností. Ve všech typech vzdělávání byly vychovány stovky zdatných a oddaných odborníků s dodnes zvučnými jmény, z nichž většina pokračovala ve své odbornosti celý svůj další profesní život.

POUŽITÉ PODKLADY:

CEJPEK, Jiří. Knihovnicko-informační vzdělávání v České republice. In: Národní knihovna, roč. 6, 1995, č. 4, s. 135–140.

KUBÍČEK, Jaromír. Vzdělávání knihovníků. In: Poch Josef. K vývoji knihovnického školství u nás. Praha: Státní nakladatelství, 1948. 34 s.

Archiv Univerzity Karlovy, fond Fakulta filosofická, složka Knihovnické kurzy

VOLF, Josef. První státní knihovnický kurs v Hořovicích (2. VIII.–29. VIII. 1920): (hrst vzpomínek). In: Osvětový sborník Podbrdska, roč. 9, 1931, č. 1, s. 1–5.

ŽIVNÝ, Ladislav Jan. O odborném vzdělávání knihovníků. In: Česká osvěta, roč. 6, 1910, s. 232–137.