KLÁRA CHOULÍKOVÁ  klara.choulikova@ff.cuni.cz

Být si vědom toho, kdy potřebuji získat určitou informaci; vědět, kde ji mám hledat a jakým způsobem se k ní dostanu; umět nabyté informace vyhodnotit a použít a dále s nimi nakládat etickým způsobem (tedy řádně citovat a odkazovat); umět vytěžené poznatky zprostředkovat, sdílet a řádně spravovat. Zní to jako samozřejmost? Nebo dokonce banalita? Snad. Britská knihovnická asociace CILIP (Chartered Institute of Library and Information Professionals) ve výše uvedeném výčtu spatřuje základní kompetence každého informačně gramotného jedince.

Z různých typů gramotností (pakliže nezůstáváme u pouhé schopnosti psaní a čtení s porozuměním) má ta informační, jak už její název napovídá, zřejmě největší předpoklady se v době po digitální revoluci neustále rozvíjet a proměňovat. Vždyť i pojem sám vznikl teprve v roce 1974. Dynamika vývoje informačních technologií a jejich průniku do bezpočtu oblastí lidského poznání zaměstnává tvůrce vzdělávacích koncepcí napříč všemi stupni vzdělávání (srov. Dombrovská, 2018).

Kompetence informačně gramotného člověka však nejsou navázány výlučně na technologie, pro něž je vyhrazen termín ICT gramotnost. Ta teprve spolu s funkční gramotností, etickým přístupem a právním povědomím o využívání informací tvoří model informační gramotnosti formulovaný Komisí IVIG.

Komise IVIG se dlouhodobě věnuje otázce, jakým způsobem podpořit rozvoj informačního vzdělávání především na vysokých školách v České republice. Za tím účelem formulovala Standardy informační gramotnosti vysokoškolského studenta, na základě kterých v letech 2004 a 2005 uskutečnila formou dotazníků dva průzkumy informační gramotnosti na vysokých školách, z nichž vyplynul obecný závěr, že informační gramotnost se zvyšuje se stupněm studia (kterým student plánuje své studium zakončit) a je vždy vyšší u těch, kteří absolvovali kurz [práce s informacemi] (Tichá, Dombrovská, Landová, 2006, s. 28). Autorky uvádějí, že nejlepších výsledků dosahovali ti studenti, kteří plánovali své studium zakončit doktorským titulem a zároveň absolvovali kurz. Dále z dotazníků vyplynulo, že ti, kteří kurz absolvovali, by jej (statisticky významně) častěji chtěli absolvovat znovu. A současně lidé, kteří kurz neabsolvovali, jej častěji absolvovat ani nechtějí (Tichá, Dombrovská, Landová, 2006, s. 29).

Domnívám se, že obecné závěry, které z patnáct let starých (a v roce 2015 s obdobnými výsledky opakovaných) průzkumů vyplynuly, napovídají, jakou roli by mohly knihovny v podpoře informační gramotnosti studentů efektivně prohlubovat, a to zejména ve spolupráci s vědeckými pracovišti zajišťujícími výuku.

Vysokoškolská knihovna představuje infrastrukturu poskytující studentům i badatelům potřebné vyhledávací nástroje, know-how k jejich využití, přístup do vyhledávacích platforem a pomoc s orientací v rámci nich, podporu v otázkách uchovávání poznatků a jejich spravování i sdílení. Dokáže poradit v otázkách publikační etiky, a pokrývá tak celé spektrum potřeb, které na cestě studenta či vědce prahnoucího po informacích nebo badatele připraveného sdílet své poznatky vyvstávají. Jinými slovy: podpora informační gramotnosti (a samozřejmě podpora vědy) je pro knihovnu v akademickém prostředí nezbytností.

Na druhé straně stojí vědecké pracoviště, které studentům poskytuje oborově specifické informační zázemí, doporučuje jim základní referenční příručky, učí je s nimi pracovat, seznamuje studenty se způsobem vědecké práce, jaký od nich bude v daném vědním oboru očekáván, a představuje pro ně odbornou autoritu.

Nedůvěřivý postoj ke kurzům práce s informacemi, který se na základě prvotní zkušenosti zpravidla zcela otočí, jak z výše zmíněných vysokoškolských průzkumů vyplynulo, může být dán mimo jiné nedostatečným povědomím o poslání knihovny jako pracoviště zajišťujícího širokou škálu informací, ale také pochybnostmi o tom, že by někdo zvenčí byl s to předávat relevantní a zasvěcené informace, byť pouze technického charakteru, které se týkají způsobu dohledávání informací z oboru. Řešením by mohla být užší spolupráce vědeckého pracoviště a knihovny či informačních specialistů například formou proseminářů pro studenty prvních ročníků. Způsobů však může být celá řada: od prostého odkazování vědeckého pracoviště na služby knihovny přes využití sociálních sítí po různé propagační události například v prvních týdnech studia nebo snadno dostupné poradenské služby atd. Ze strany knihovny jsou naprostou samozřejmostí kvalitně zpracované webové stránky i nabídka kurzů informační gramotnosti. Angloamerické univerzitní knihovny zavádějí role takzvaných „liaison librarian“, tedy odborných referentů neboli knihovníků poskytujících oborově relevantní informační podporu, kteří představují spojku mezi vědeckým pracovištěm a knihovnou (srov. Tappenbeck, 2016, s. 283–288). V našem prostředí mohou tuto roli do jisté míry zajišťovat oborové knihovny ve spolupráci s knihovnami na fakultních a univerzitních úrovních.

Bezpochyby je to knihovna, kdo musí držet krok nebo spíš sprintovat s dobou. Udržovat komunikaci je však úkolem obou zúčastněných stran – knihovny i vědecké komunity, od níž se nevyžaduje nic míň než sdílení aktuálních nároků a požadavků a otevřenost novému.

Foto: Klára Rösslerová

Použitá literatura:

- Dombrovská, Michaela. Informační gramotnost jako veřejný zájem, politika a norma: návod na tvorbu koncepčních dokumentů v oblasti informačního vzdělávání. První vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018, s. 94. ISBN 978-80-246-3969-7.

- Jak rozumíme informační gramotnosti, Odborná komise IVIG Asociace knihoven vysokých škol ČR, ©2004, 2007[cit. 2019-07-26]. Dostupné z: https://akvs.cz/wp-content/uploads/2016/05/ivig-jak-rozumime.pdf.

- Koltay, Tibor. Research 2.0 and the future of information literacy [online]. Amsterdam: Elsevier, [2016], ©2016. Chandos advances in information series [cit. 2019-07-26]. ISBN 978-0-08-100089-2. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=4179485.

- LANDOVÁ, Hana. Informační gramotnost – náš problém(?). Ikaros [online]. 2002, ročník 6, číslo 8 [cit. 2019-07-26]. urn:nbn:cz:ik-10980. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10980.

- TAPPENBECK, Inka. Informationskompetenz im Wissenschaftssystem. In: Sühl-Strohmenger, Wilfried, ed. a Martina Straub, ed. Handbuch Informationskompetenz. 2. Auflage. Berlin: De Gruyter Reference, 2016, s. 283–288. ISBN 978-3-11-057830-0.

- TICHÁ, Ludmila, Michaela DOMBROVSKÁ a Hana LANDOVÁ. Informační gramotnost a vysokoškolské knihovny v ČR. In: Ressler, Miroslav a Zlata HouškovÁ, eds. Podpora informační gramotnosti ve veřejných knihovnách – cesta k budoucnosti. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. 112 s. ISBN 80-7050-500-1.