MILOSLAV LINC miloslav.linc@mlp.cz

O informační gramotnosti, mediální gramotnosti či boji proti fake news se v poslední době hodně mluví. Jde o téma aktuální, žhavé, sexy a především – pokrývá cílové skupiny od školáků až po seniory. Mluví se o něm v souvislosti se školami, slyší na něj televize, je to téma velkých firem. Ale hlavně je jako ušité přímo pro knihovny, které s informacemi pracují.

Za poslední rok jsem navštívil bezpočet seminářů, konferencí nebo setkání, které se informační a mediální gramotnosti věnovaly. Pořádaly je různé instituce – jednou neziskovka, jindy knihovna, jindy státní úřad. Někdy byly určené pro pedagogy, jindy pro knihovníky a jindy třeba zase pro širokou veřejnost.

Skoro vždy jsem se ale utvrdil v tom, že v knihovnách to obecně neděláme blbě.  Je to totiž jedna z mála oblastí, kde se knihovny stávají velmi žádanými partnery a přitom nejde o „partnerství pro partnerství“, ale o skutečně smysluplnou spolupráci. Osobně si občas myslím, že knihovny svou těžkopádností a tradicionalismem koketují s tendencí stát se technickým muzeem kuriozit víc než s vizí moderní společnosti. Ale zrovna v téhle oblasti ne. V téhle oblasti, domnívám se, jsme v čele změny, a to dokonce s velkým předstihem.

Mám totiž za sebou i několik docela děsivých okamžiků – například v jedné situaci jistý pan senátor po celodenní diskuzi na toto téma v závěrečné řeči pronesl větu ve smyslu: Sice pořád nevím, co to ta informační gramotnost je, ale hezky jsme si popovídali. A na druhou stranu i okamžiky, na které jsem fakt velmi hrdý – třeba když zkušení pedagogové objevují tajemství, která už několik let v knihovnách známe…

Knihovny na špici

Věc, ve které jsme jako knihovníci fakt skvělí – kromě doporučování správných knížek správným čtenářům –, je i práce s informací. Umíme informace vyhledávat, třídit i ověřovat. Tušíme, co znamená citace, a stejně tak ve většině případů umíme dohledat originální zdroj.

Dokážeme najít informace v databázích, dokážeme je roztřídit a mnohdy přečíst a pochopit třeba i v anglickém originále. Jako většinou humanitně vzdělaným odborníkům nám nedělá problém dohledat kontext, zasadit si informace do historického rámce anebo prostě jen pochopit psaný text, protože jako velcí čtenáři to celkem zvládáme. Je to náš denní chleba a mnohdy nám v nehrané skromnosti ani nepřijde, že máme náskok.

Tohle všechno jako knihovníci umíme – nebo bychom umět měli. Ale věřím, že umíme. Možná máme malé platy, možná máme spoustu jiných neduhů, ale ve většině případů informace a její pochopení pro nás problém není. A předat tyto zkušenosti dál je už jenom podružná věc.

Obsáhlým úvodem se dostávám k samotnému jádru tohoto článku – k tomu, že knihovny jsou nejlepším místem, kde se dá učit informační a mediální gramotnost, nejlepším místem, kde se naučit, jak rozeznávat falešné zprávy a jak se nenechat obelhávat. A to mnohem komplexněji, než zvládne kdokoliv jiný!

Dejme tomu, že se v nejbližších letech probudí ze svého stoletého spánku školy a začnou se mediální gramotnosti věnovat intenzivněji. To máme děti… a co dál? Je spousta organizací, které se na tuto problematiku zaměřují společně se seniory. Dobře… a co dál?

Upřímně řečeno – knihovny jsou jedním z velmi mála míst, kde se scházejí všechny věkové skupiny. Předškoláci, školáci, dospělí, senioři. Podívejme se na to pragmaticky, ať už jste z malinkaté knihovny nebo z velké knihovny s několika pobočkami. Tohle je naše obrovská výhoda, kterou máme před všemi organizacemi. Výhoda, ze které můžeme čerpat a díky které můžeme měnit svět k lepšímu. A teď to nemyslím jen jako prázdnou motivační frázi. Opravdu věřím, že jde o jednu z věcí, kterou knihovny mohou změnit svět k lepšímu.

A co v Praze?

I v Městské knihovně v Praze se tomuto tématu usilovně věnujeme. Jak? Jdeme po několika cestách, které se vzájemně protínají – anebo úspěšně míjejí. Máme čtyřicet dva poboček a přibližně čtyři tisíce akcí ročně. V celém tom balíku má svoje místo samozřejmě i informační gramotnost.

Dokonce musí mít. Roky vychováváme seniory k tomu, aby uměli zapnout počítač a aby uměli využívat všechny výhody celosvětové sítě. Pokud říkáme A, musíme říct i B – tedy jak z internetu udělat dobrého sluhu, ale zabránit tomu, aby se stal špatným pánem. Pokud někoho naučíme, jak vyhledávat na internetu zprávy, musíme mu i říct, jak se online svět osobních blogů liší od papírového světa novin s redakční prací.

Jednotlivě se toho u nás děje malinko, zdálo by se na první pohled, ale pohled na celek už tak deprimující není. Informační gramotnost se stává podstatnou součástí nabídky pro školy. Pořádáme množství akcí pro seniory, přednáškové cykly, různé workshopy. Zveme řadu hostů, kteří k tématu mají co říct, a v kapse máme pár nápadů, které bychom chtěli v průběhu příštího roku vypustit ven.

DeFacto workshop

První vlaštovka je už venku – a stojí za to ji zmínit. Přibližně dva roky se Městská knihovna v Praze zabývá projektem, který v počátku nesl pracovní název Ověřeno. Jeho cílem bylo propojit knihovny na celostátní úrovni a vytvořit systém, který by umožnil všechny naše přednosti přetavit do podoby vhodné pro koncového uživatele. Tedy – velmi zjednodušeně – aby nám lidi uvěřili, že umíme nejenom půjčit nejnovější knížku oblíbeného spisovatele, ale že umíme i vysvětlit, proč je nějaká zpráva falešná, kdo ji vypustil, proč to udělal a jaký to mělo smysl.

Jedním z výstupů je v současné době metodika pro workshop deFacto. Najdete ji na adrese bit.ly/deFacto1. Tam jsou materiály, informace a návody k použití a během hodinky máte připravenou lekci pro děti. A je to ověřeno v praxi!

Program jako takový není třeba rozebírat podrobně – není o nic horší než programy nabízené jinými profesionály. Výhodou je, že na jeho tvorbě se podíleli knihovníci, kteří znají prostředí a specifika knihoven. Víc na míru už to být ani nemůže. Samozřejmě, lekce jako taková vyžaduje, aby knihovník-lektor uměl zapnout počítač, internet a něco znal, ale buďme upřímní. Knihovník, který neumí zapnout počítač, nejspíš knihovníkem budoucnosti nebude…

Výhodou je snadná přenositelnost, což je ostatně i cílem. Nechceme vzdělávat jen „naše“ děti, ale chceme, aby čas, který jsme přípravě mohli věnovat v naší knihovně, mohli využít i tam, kde bojují o každou korunu a minutu. Protože věříme, že i když každá knihovna má jiného zřizovatele, jsme síť, která se může propojit. K dobru nás všech.

Nenapravíme lháře, nezamezíme tomu, aby se světem šířily manipulace – ale můžeme dát lidem do ruky nástroje, aby se naučili, když budou chtít, rozeznávat pravdu a lež.  Stačí po kapkách, ale pokud každá knihovna přispěje jednou kapkou, v republice s nejhustší sítí knihoven na světě to už nějaké množství bude! Udělat lepší svět? To je věc, pro kterou je dobré být knihovníkem!