Hlavní obsah stránky

NÁZOR: Ztraceni v překladu? Viditelnost překladatelů v českých veřejných knihovnách

MELVYN CLARKE zehrovak@gmail.com

Dějiny překladu jsou důležitou součástí snad každé národní literatury. O české kultuře to platí dvojnásob… Překlad u nás měl vždy významné postavení, neboť plnil některé důležité funkce.

(Kapitoly z dějin českého překladu. Ed. Milan Hrala.)

 

Asi nemusím zdůrazňovat důležitost překládání a potažmo zkušených překladatelů v české knižní kultuře ve třetím tisíciletí. Také je snad zbytečné tu podotýkat, že čeští autoři vlastním jazykem oslovují zhruba jednu pětisetinu globálního obyvatelstva, zatímco ve světovém jazyce rozumí jejich knihám miliardy lidí. První lekce v mezinárodní komunikaci je však bezpochyby zřejmá: prostředek je sám o sobě sdělením, neboli statečný amatérský pokus o překládání může být bohužel horší než žádný překlad; jinými slovy anonymní překlad bratrancem z druhého kolena bez kontroly školeného rodilého mluvčího nebo člověka s obdobnou jazykovou úrovní může klidně mít horší dopad na čtenářstvo než vůbec žádná komunikace. Pro překladatele beletrie a literatury faktu je značným zdrojem frustrace, když stráví stovky hodin nad knihou a někdo pak anonymně napíše chybný anglický propagační text na obálku bez jakékoliv korektury. Představte si, jak byste reagovali v knihkupectví na takovou vadnou upoutávku. A bohužel tato zkušenost není na českém knižním trhu výjimečná, jak může dosvědčit Obec překladatelů.

Podle mě ale v tomto ohledu mohou sehrát velmi důležitou a kladnou úlohu veřejné knihovny tím, že u katalogizačního či bibliografického záznamu každé knihy vždy uvedou jméno překladatele (a mimochodem – vždy mohou nechat svoje vlastní cizojazyčné texty zkontrolovat odborníkem s úrovní školeného rodilého mluvčího). Potřebné informace jsou vždy někde online k dispozici. Tímto způsobem by knihovny rozšířily informace o solidních překladatelích a bojovaly proti kultuře anonymity a druhořadosti, která je bohužel kletbou českého trhu s překladovou literaturou.

V dnešní době není problém najít na internetu či v databázi Obce překladatelů zkušeného překladatele z/do světového jazyka nebo editora pro knihovní webové prezentace apod. Odborníka lze najít rychle např. i na seznamu překladatelů Czechlist, kde se můžete i bezplatně poradit s jazykovými experty.

V minulosti nebylo vždy tak jednoduché vyhledat zkušeného překladatele na internetu, a bohužel musíme do dnešního dne žít s důsledky. Hlavním příkladem je nesnadné vyhledávání překladatele jednotlivých knih v databázi NK. Před rokem 2016 nebyli totiž překladatelé uváděni v bázi NK tak, jak mají být uváděni díky nově přijatým mezinárodním pravidlům RDA, tj. ve vyhledávácím poli 700 katalogizačního záznamu systému ALEPH. Do té doby bylo na libovůli a znalostech katalogizátora, zda překladatele uvede ve vyhledávácím poli 700 nebo pouze v poli 245. Tam musel být uveden povinně, ale nejde o pole, podle kterého se vyhledávají autoři. Obec překladatelů ještě před přijetím nových pravidel RDA několikrát zahájila jednání s NK, kdy se snažila tuto neblahou praxi napravit, ale bez výsledku. NK se k problému stavěla zásadně odmítavě.

Jména překladatelů do vyhledávácího pole nikdo zpětně doplňovat nebude, protože katalogizátoři NK zpětné doplňování jmen překladatelů z kapacitních důvodů nejsou schopni zajistit. Ono se jméno překladatele ve starších záznamech dá vyhledat i teď, ale velmi krkolomnou cestou: pokud není jméno překladatele uvedeno ve vyhledávacím poli 700 (kdy si při vyhledávání zadáte vyhledávat podle autora, tudíž i překladatele), překladatele nenajdete. Museli byste zadat „vyhledávat ve všech polích“, ale takhle bude hledat málokdo.

My překladatelé potřebujeme úplnou viditelnost, abychom co nejefektivněji propagovali a šířili českou knižní produkci, a jsme přesvědčeni, že v tom mohou hrát důležitou úlohu i české knihovny. V dnešní době se člověk snadno cítí ztracený v globální babylonské knihovně, ale za každým rohem knižního bludiště ve skutečnosti čeká překladatel a stačí ho oslovit jménem, aby se objevil.