MARIE DOČKALOVÁ mdockalova@knihovnatr.cz

Protokol o založení veřejné knihovny v Třebíči byl sepsán 6. 4. 1885 na valné hromadě Spolku pro zakládání knihoven. Její název zněl „Knihovna pro lid“ a byla umístěna do malé místnosti školní budovy na Hasskově ulici. Je raritou, že její činnost od roku 1885 až dodnes nebyla nikdy přerušena a knihovna překonala všechna nelehká období i společenské otřesy. Příznačné je i to, že současná Městská knihovna v Třebíči v roce 1993 zakotvila ve stejné budově, jen nemá jednu místnost, ale čtyři podlaží a zabírá i celé patro sousedící budovy městského úřadu.

Počátky knihovny

V roce 1885, kdy byla v Třebíči založena první veřejná knihovna, mělo město necelých 15 000 obyvatel. Nebyl to však první pokus. Čeští vlastenci 19. století využili každou příležitost, jak knihy – samozřejmě především české – dostat mezi obyvatelstvo. Vadilo jim přílišné poněmčování a chtěli tento stav zvrátit, takže již kolem roku 1848 zakládali různé spolky a čtenářské besedy, kde prostřednictvím četby šířili „českou věc“. Vznikla Měšťanská beseda s knihovnou, Jednota cyrilometodějská s knihovnou, Spolek katolických tovaryšů a Řemeslnická beseda – každý s knihovnou pro své členy. Již tehdy bylo vidět, že snaha padla na úrodnou půdu a že se v Třebíči hodně čte. Místní nadšenci se nakonec dohodli a vznikl Spolek pro zakládání knihoven pro lid v Třebíči a okolí. Jak již z jeho dlouhého názvu vyplývá, mysleli i na obyvatele malých obcí tehdejšího velmi chudého Třebíčska.

Počátky knihovny byly velice skromné. Nábytek byl darovaný stejně jako knihy, ale nadšení členové spolku i obyvatelé na její podporu pořádali kulturní akce. Finanční prostředky se sbíraly i v třebíčských kavárnách, vinárnách a restauracích, kde byly umístěny pokladničky. Nejvíce knihovně daroval vinárník Viktor Lorenz. Ve své závěti jí odkázal tehdy významnou sumu 10 000 Kč! Postupně tak narostl počet knih i čtenářů; během tří let měla knihovna 1888 svazků a za prvních deset let evidovala 150 000 výpůjček. Z nadšenců, kteří se zasloužili o existenci a fungování jedné z prvních veřejných knihoven na Moravě, se sluší připomenout radu zemského soudu a prvního předsedu a zakladatele spolku Aloise Grimmicha, prvního knihovníka učitele Františka Doležala a dlouholetého předsedu a člena spolku profesora Jana Pochopa.

Knihovnický zákon 1919

Během své existence knihovna měnila několikrát svoje umístění, rozšiřovaly se její služby i prostory. V roce 1918 změnila svůj název na Husovu veřejnou knihovnu. Na další vývoj měl velký vliv první knihovní zákon z roku 1919, podle kterého měly obce povinnost buď zřídit nebo převzít již existující knihovnu. V roce 1927 obec převzala a do knihovny začlenila také veřejnou čítárnu, původně založenou Okresním osvětovým sborem v roce 1926.

V obcích nad 10 000 obyvatel (Třebíč jich měla tehdy asi 17 000) měla obec i povinnost vyměřit plat knihovníka v takové výši, aby knihovník mohl se věnovati cele jen tomuto povolání. V praxi to znamenalo profesionalizaci knihovny. Tato podmínka byla splněna až v roce 1929, protože prý chyběly peníze. Muselo dokonce zasáhnout Ministerstvo školství a národní osvěty a pak teprve rada Husovy veřejné knihovny vypsala na místo knihovníka konkurs. Tak se v Třebíči objevil František Křesťan z Písku, absolvent Státní knihovnické školy v Praze a Masarykovy školy práce. I přesto, že se podle zápisu konkursního řízení některým členům rady nelíbil kvůli viditelně špatnému zdravotnímu stavu, nakonec mohl 15. 1. 1929 nastoupit. Hned v kritických třicátých letech se ukázalo, že tato volba nemohla být lepší: František byl nejen knihovník tělem i duší, ale na svou dobu dokázal do praxe zavést řadu experimentů, které se týkaly jak zájmů čtenářů, tak financování knihovny.

V roce 1931 totiž začal vydávat časopis Čtenář, prapředchůdce toho současného, který byl financován hlavně z inzerce větších i drobných podnikatelů a řemeslníků z Třebíče a okolí. Ani mnozí soukromí dárci nechtěli na stránkách periodika chybět, a tak knihovna mohla vzkvétat i v letech hospodářské krize. Čtenář vycházel s téměř měsíční periodicitou, měl čtyři strany novinového formátu i charakteru a čtenáři ho dostávali zdarma. Byl obrazem nejen čtenářského, ale i společenského a obchodního dění Třebíče první republiky a těch několik originálních výtisků v archivu knihovny nejen dýchá nostalgií, ale také vtipem a nápady. Vydávání muselo být zastaveno za okupace v roce 1941.

Knihovna v té tobě vydávala i zajímavé publikace. V roce 1928 byla jejím nákladem a nákladem knihovní rady v Třebíči vydána bibliografie Seznam knih Husovy veřejné knihovny v Třebíči, kniha úvah o četbě Černá na bílé a v roce 1936 první část bibliografie Poesie, kterou František Křesťan opatřil stručnými charakteristikami básníků a komentáři k teorii poezie. O bibliografii humoristické literatury Smích v knize se zmiňovaly i kulturní rubriky zahraničních novin; zařazení dvou knih italského autora Pittigrilliho vyvolaly dokonce odbornou polemiku o vhodnosti zařazování „košilatých knih“ do knihoven. Výsledky práce knihovny vůbec byly v tehdejším tisku zmiňovány velmi často.

Knihovna po roce 1945

S rostoucím počtem obyvatel držela krok i knihovna. Po roce 1945 získala dalších pět místností i nové vybavení. Křesťan byl i mezi prvními, kteří zavedli volný výběr knih. S jeho organizací fondu se jezdili seznamovat noví začínající knihovníci z našich knihovnických škol. Věnoval pozornost i získávání regionálních titulů, pořádal výstavy (Cyril Bouda). Úspěšná byla také výstava knižních značek ex libris, na které se podíleli Karel Svolinský, Zdeněk Seydl, Ludmila Jiřincová, Jan Kubíček a mnoho dalších. Pořádaly se i literární besedy a večery poezie. Ve své funkci Křesťan zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1967. Bohužel, nedochovala se žádná jeho fotografie…

Další významnou osobností, která měla potenciál knihovnu udržet na nastavené úrovni, byl Vladimír Lavický, literárně a výtvarně zajímavá osobnost. V knihovně pracoval od roku 1963 a v letech 1968 až 1970 byl jejím ředitelem. Vydával sborník, publikace o literatuře, bibliografie, plakáty. Sám byl osobitým výtvarníkem a básníkem, rád v knihovně pořádal výstavy výtvarně spřízněných kolegů a často zval do Třebíče známé osobnosti literárního života. Bohužel pobyl ve funkci ředitele jen krátce; za své postoje k okupaci v srpnu 1968 byl vyhozen. Normalizační čistkou pak prošel i knižní fond.

V sedmdesátých letech se začala psát další kapitola existence knihovny – stala se knihovnou okresní. Tento stav trval do ledna 1996, kdy se v souvislosti s delimitací obcí stalo zřizovatelem znovu město Třebíč. Ke specialitě činnosti knihovny patří jedenadvacet ročníků celostátních seminářů pro zvukové knihovny, kterou pořádá ve spolupráci s Knihovnou a tiskárnou K. E. Macana v Praze a odborníky na zvukové knihy a audioknihy. Seminář se koná vždy v dubnu a tradičně je součástí kalendáře knihovnických akcí.

Během příštích let knihovnu čeká náročná rekonstrukce všech budov a provozů. Postupně se zpracovává projektová dokumentace. Nových prostor se ještě v roce 2019 dočká pobočka Borovina.

Obr.: archiv MK v Třebíči