Hlavní obsah stránky

TÉMA: Čtenářské kluby: Cesta ke čtenářskému klubu v Obecní knihovně Chocerady

LUCIE VRTALOVÁ knihovna.chocerady@seznam.cz

Uvažujete o založení čtenářského klubu, ale bojíte se, že na něj nemáte dost financí?  Nevíte, jak do klubu nalákat děti? A co vlastně v takovém klubu s dětmi dělat? Podobnými obavami jsem si před pár lety prošla i já, ale s odstupem mohu napsat, že to nejpodstatnější, bez čeho by náš klub nikdy nevznikl, byla naše chuť sdílet radost ze čtení a energie přesvědčit o tom ostatní. Všechno další pak přišlo vlastně skoro samo.

Začátek

Na počátku vzniku čtenářského klubu v naší knihovně stálo několik šťastných „náhod“. Obecní knihovna Chocerady v první řadě přímo sousedí s místní základní školou. Paní vychovatelky ze školní družiny chodily s dětmi pravidelně ve čtvrtek do knihovny a opakovaně se svěřovaly, jak jsou za tuto možnost vděčné, protože školní prostory jsou malé a dětí je moc. Některé děti se v knihovně trochu nudily, jiné by se rády s knížkami blíže seznámily, ale většinou bylo dětí tolik, že nebylo možné si nikde v klidu sednout a začíst se. Napadlo mě, že všem by možná pomohlo, kdybych děti, které čtení baví, „odklonila“ z nabité družiny do čtenářského klubu. To byl můj první impuls. Pak jsem se teprve začala zajímat, jak by měl takový klub vypadat a co by bylo nutné zařídit pro jeho založení.

Shodou okolností jsem ve spřátelené sázavské knihovně narazila na čtivě napsanou, návodnou a inspirativní knihu S knihou po škole, která se věnuje problematice školních čtenářských klubů (vydala ji Nová škola, o. p. s.). Díky knize jsem si stanovila základní pravidla klubu, kterých se držím v podstatě dodnes. Důležitý je, jak je už zmíněno v úvodním článku (na s. 84), počet dětí. Neměl by přesáhnout patnáct, ideální je něco kolem deseti dětí. Hezké je mít vlastní prostor pro klub, ale v podmínkách naší malé knihovny jsem pouze upravila běžné sezení (čtyři velká křesla u malého stolku), přidala jsem další židle a vytvořila kruh o dvanácti místech. Děti musí mít čas na samostatné čtení přímo v klubu, společně pak sdílíme zážitky z četby, to je hodně baví a doporučení napínavé knížky od kamaráda má mnohem vyšší váhu než ta od učitelů a knihovníků. Je dobré mít větší výběr atraktivních knih, které si děti mohou půjčit domů. Snažím se proto sledovat, jaké nové tituly vycházejí a zohledňuji při nákupu novinek i vkus dětských čtenářů. Speciálně pro klubové děti ale nic nenakupuji, mám stálý rozpočet na knihovnu a v rámci něho fond průběžně obnovuji. V klubu si také hrajeme různé hry, pracujeme na tzv. čtenářských lekcích (společná práce s jednou knihou nebo tématem). Více se náplni klubu bude věnovat některý z dalších plánovaných článků ve Čtenáři, inspiraci ke čtenářským lekcím i dílnám čtení můžete také najít na webu Čtenářských klubů (www.ctenarskekluby.cz).

Od teorie k praxi

Měla jsem tedy poměrně jasnou teoretickou představu, jak by měl klub vypadat a jak by mohl fungovat. Teď bylo potřeba přejít k realizaci. Klíčová je v takové chvíli dobrá spolupráce jak s vedením obce nebo jiného zřizovatele knihovny, tak se školou. V naší obci máme naštěstí velmi vstřícnou paní starostku, která nebrání žádným novým iniciativám, ba naopak. Stejně tak příkladně fungují vztahy s paní ředitelkou základní školy – vznik klubu podpořila a pomohla jeho propagaci v počátcích (letáčky s nabídkou do družiny a na školní nástěnku). Rodičům i pedagogům jsem navíc vyšla vstříc tak, že děti v družině vyzvedávám a opět je zpět vracím.

V případě některých dětí je navíc důležité, že klub funguje zadarmo, neplatí se v něm žádné účastnické poplatky. Kdo chce a může, pouze dobrovolně jednorázově přispěje. Vítaná je také materiální pomoc při závěrečných klubových setkáních a vystoupeních, zejména ve formě domácího občerstvení pro zúčastněné. Na základě náboru ze zmíněných letáčků se do klubu přihlásilo 12 dětí, což bylo o čtyři více, než jsem původně plánovala. V současné době vedu již třetím rokem kluby dva, nové děti se stále „nabalují“, někdo odpadne, ale většina zůstává. Druháčci z původního prvního klubu vyrostli do puberťáků, ale pár jich stále zůstalo knihovně věrných, což je pro mě obrovská radost a satisfakce.

Programová náplň

S dětmi jsme během let nahráli audionahrávku jednoho z příběhů knihy Davida Walliamse Nejhorší děti na světě, psali vlastní básničky a točili videa, pracovali na projektu Čtenář na jevišti, s dramatizací knihy Terezy Říčanové zahajovali vernisáž místní pobočky výtvarného oboru ZUŠ, nakreslili a napsali leporelo pro soutěž Zlaté dítě a každoročně pořádali letní piknik na dětském hřišti. Letos se chystáme napsat a vydat knížku krátkých povídek. Někdy si ale v klubu prostě jen čteme a povídáme o tom, co nás baví číst a proč.

V posledních dvou letech jsem se shodou náhod zapojila do práce ve Čtenářských klubech Nové školy o. p. s. Díky jejich metodické podpoře jsem profesně vyrostla, získala množství nových kontaktů na spřízněné duše, pro které je rozvoj dětského čtenářství stejně zásadní, zažila mnoho čtenářských lekcí, dílen čtení a setkání s autory současné dětské literatury, držela v ruce spoustu krásných knížek a dostala se k novým pracovním výzvám. To vše se samozřejmě snažím zúročit ve svých domovských klubech. Každému, kdo o založení klubu jen trochu uvažuje, určitě doporučuji webové stránky Čtenářských klubů nebo ideálně některý z jejich seminářů. Není nad to zažít si vše osobně a na vlastní kůži!

Přínosy

Hlavním benefitem čtenářských klubů pro naši knihovnu je jednoznačně příliv nových čtenářů. Klubové děti někdy přivedou i své kamarády, kteří by se do knihovny jinak možná nedostali. Také mě těší časté milé zprávy od rodičů, jejich poděkování za moji práci. Některé děti nejsou předurčeny k úspěchům ve škole, ale ve čtenářských klubech se jim mimořádně daří. Jsou to děti, které se například vymykají běžnému průměru. Někdy jsou plaché a žijí ve svých světech, bývají kreativní a ne moc průbojné nebo naopak velmi živé a divoké. V klubech bývá na tyto „odchylky“ čas a prostor, děti se cítí uvolněně a nejsou pod tlakem. Často se také něco nového dozvím od dětí i já, některé tituly jsem do knihovny koupila právě na základě dětských doporučení. Založení klubu kromě energie a času (což jsou ve skutečnosti ty nejdražší položky ze všech) nestálo vlastně skoro nic a přineslo knihovně i mně osobně spoustu pozitiv.

Jedním z nejhezčích momentů loňského roku bylo pro mě brzké odpoledne na počátku září, kdy do knihovny po letní pauze přiběhly hned po vyučování dvě nejstarší z mých klubových slečen, přivedly s sebou jednu kamarádku, usadily se do křesel a začetly se do svých knížek, prostě jako doma.