JIŘÍ W. PROCHÁZKA  jirka.walker28@gmail.com

KLÁRA SMOLÍKOVÁ  klara.smolikova@tiscali.cz

Vůně knih, kávy a benzínu

knihovny Středočeského kraje

Během roku navštívíme mnoho českých a moravských měst. Někdy společně, jindy každý sám. Po návratu se nás známí ptají, co jsme viděli. A my popravdě odpovídáme: Vlastně nic moc. Hlavně knihovny. Možná to vůbec není „nic moc“, a tak jsme se rozhodli podělit se se čtenáři Čtenáře o naše postřehy, zážitky a dobré nápady, kterých si při besedách v knihovnách všimneme. Někdy si popleteme tváře knihovnic, ale nezapomínáme vůně knihoven, atmosféru, která v nich vládne.

Středočeské knihovny jsou rozesety kolem Prahy. Někdy to k nim máme, co by kamenem dohodil. Jindy nás čeká dlouhé putování, protože leží sice kousek od hlavního města, leč na tom druhém konci, než bydlíme my. A tak se stane, že třeba dopravit se do Městské knihovny Jílové u Prahy, jedné z více než stovky profesionálních knihoven v tomto kraji, nám zabere z Horních Počernic stejný čas, jaký potřebujeme na dojetí do Pardubic. 

Déšť cestou do Jílového

První vzpomínka bude deštivá. Jílové u Prahy bičovaly v ten říjnový den před třemi lety provazce deště. Jak naivní byla má představa, že stačí trefit náměstí, a pak už knihovnu najdu na první dobrou! Ani při druhém kolečku jsem budovu nevypátrala, a tak nezbylo než se ptát zmoklých místních. Pokuřující prodavačka před konzumem hovořící s ukrajinskou dikcí nebyla dobrou volbou, ale každé pátrání musí někde začít. Mladá maminka s děckem vypadala nadějněji, ale za upraveným zevnějškem se ještě nemusí skrývat čtenářka. Napotřetí jsem se ani nemusela ptát. Na správný směr, kterým byl průjezd z náměstí, mě nasměroval starý muž, který mě sám oslovil. Kabát pamatoval sametovou revoluci a oči tisíce přečtených stran. 

Obtěžkána knihami a rekvizitami k programu o Janu Husovi jsem vystoupala do knihovny a můj nos měl jasno. Vůně čerstvé kávy! Paní knihovnice se smály, že kávovar před pár dny pořídily a teprve se s jeho obsluhou seznamují. Každý marketinkový začátečník se učí, že zákazníkovi musí být dobře – a vůně mají výrazný vliv na naše rozpoložení. Knihy voní. Nové knihy nasládlou vůní lepidla, inkoustu a papíru. Staré knihy daleko rafinovaněji, jak se organické sloučeniny postupně rozkládají. Jenže knihy ve veřejných knihovnách už ztratily pel čerstvě vytištěných publikací a zároveň mají daleko k aromatu svazků z archivů, klášterních či muzejních knižních sbírek. Často do sebe nasáknou vlhkost zdí, polétavý prach a cigaretový kouř. Kávovar v knihovně šíří příjemnou pohodu, která skryje i pachy nemilé.

Knihy a svaly, vily a fary

Soukromým knihovnám to ve vilách sluší. Těžko si představit majitele rozlehlého rodinného domu, který by nevytvořil důstojné místo pro knihy, které stvrzují jeho postavení a kulturní rozhled. Když vejdete do čelákovické knihovny v ulici Na Hrádku, jste v pokušení očekávat, že po dřevěném schodišti vám přijde vstříc půvabná paní domu a nabídne vám – inu třeba zase kávu. Koneckonců naproti je muzeum a tradicí toto místo dýchá. Knihovna je ve vile od osmdesátých let a od té doby prošla ještě jednou rekonstrukcí, přesto přes veškerou snahu milých knihovnic není možné dům nafouknout ani odstranit bariéry.

Před dvěma roky jsme sem byli pozváni na Noc s Andersenem a díky vynalézavosti pracovnic dětského oddělení jsme se do skrovného prostoru vešli s dětmi, rodiči, hravou dílnou i výstavou ke knize Jak se staví město. V loňském roce jsem se sem vrátila s programem o dějinách písma a knihoven a prostor byl opět zázračně přeskupen – pravděpodobně vlivem magických sil. Jen si vždy říkám, když vidím drobné dámy přesouvat nábytek, zda by nestačilo, že už takto denně přenášejí z místa na místo těžké knihy. Jestli je opravdu nutné nutit je ještě do práce stěhováků.

Kupodivu lepší službu než vila může knihovně poskytnout fara. Alespoň ta v Dolním Bousově, kam se před deseti lety přestěhovala místní knihovna. Výstavy je možné umístit do prostoru v přízemí, přednáškám a besedám bylo před pěti lety přizpůsobené podkroví. Nemusíte trnout, že děti v nadšení z komiksových úkolů převrhnou stolek s dataprojektorem, protože je přichycen ve stropním držáku. Rozlehlé místnosti oddělení pro děti a pro dospělé tak není nutno neustále přestavovat, ale naopak je možné je zabydlet bytelným nábytkem. Pohodlné sedačky a červené ušáky lákají k posezení, díky stolním lampám má čtenář dobré světlo na čtení a na kulatý stoleček si může položit šálek s čajem. Nebo (do třetice) kávou. Tak vzniká nový obývák města!

Města v pohybu

Praha praská ve švech, bydlení se stává stále hůře dostupným a lidé se přelévají do okolních městeček. S lidmi rostou i knihovny. Milovickou knihovnu najdete v prostorách nové radnice teprve od roku 2012. Když na náměstí přijíždíte, do poslední chvíle si nejste jistí, zda jste správně. Sotva patnáct kilometrů vzdálená nymburská knihovna stojí v rušném centru mezi obchody, kde cítíte tep města. V Milovicích je pustá pláň. Zase se na ní dá ale dobře zaparkovat.

Milovičtí novousedlíci si město vybrali kvůli možnosti dojíždět do Prahy za prací a volným bytům, které zde zůstaly po odchodu sovětských vojáků. Teprve sekundárně řeší, zda a jaké kulturní vyžití město nabízí. Knihovna tedy otevírá náruč neznámému. Děti, které přicházejí na besedu, jsou pražsky dravé a kralují na stupňovitém pódiu. Kolem je živo. Slyším tlumené hlasy, jak nedaleko nás probíhá nějaké doučování. Čtenáři jako by malinko tápali ve světle zeleném interiéru, ale je cítit, že knihovna pro ně i tak představuje pevný bod. Ostatně milovická nová radnice získala Cenu za nejlepší stavbu určenou k veřejnému účelu v soutěži Stavba roku Středočeského kraje.

Knihovny líbezné

Na knihovnu v Líbeznici vzpomínám ráda, protože zde jsem měla díky zdejší aktivní knihovnici paní Dančové jedno z prvních povídání o ko-miksu pro veřejnost. Sešli se zde zájemci od předškoláků po seniory a přes mé rozpaky, jak si s tak rozmanitým publikem poradím, zde vládla nesmírně přátelská a vstřícná atmosféra. Z líbeznické knihovny pak o dva roky později přišlo další pozvání rovnající se výzvě, a to zajet za místními školáky do Rokytnice nad Jizerou, kde pobývali na škole v přírodě. Možná si to knihovníci ani neuvědomují, ale i oni mění životy nás spisovatelů, posouvají nás dále, ukazují nám cesty, jak se potkávat se čtenáři.

Knihovny s vůní fantasy a komiksů

Mladá Boleslav je díky prosperující automobilce rostoucím městem. Budova knihovny byla postavena po roce 1989 jako vůbec první stavba zamýšlená od počátku výhradně pro potřeby knihovny. Jenže od té doby uplynulo už čtvrt století. Rozlehlý nečleněný prostor dětského i dospělého oddělení dává podstatně více možností, takže jsme zde zažili besedy a workshopy s dětskými čtenáři, akce pro fanoušky fantastiky i seminář pro knihovníky. Pětipodlažní budova pojme ledacos, včetně přednáškové místnosti.

BOok! Con v knihovně jsme zde okusili přede dvěma roky a měl vše, co ke správnému conu, tedy setkání čtenářů a fanoušků fantastických žánrů, patří. Po knihovně se pohybovali lidé v nápaditých kostýmech připomínající počítačové, knižní či filmové hrdiny, probíhaly zde přednášky i dílny, hrálo se tu i tvořilo. Ochotné a činorodé knihovnice z Mladé Boleslavi by měly mít nad hlavou magický svítící kruh.

Nelze nevzpomenout na Fantasy víkendy v dobříšské knihovně, které před pěti lety ukázaly ostatním knihovnám, a to nejen ve Středočeském kraji, že mladí lidé do knihovny rádi přijdou, pokud je jim nabídnut atraktivní program. Možná to někomu přijde jako samozřejmost, ale není. Za těmi všemi akcemi a organizací stojí dobříšský knihovník Tomáš Pipota a jeho knihovničtí Avengers, které nerozhodí ani to, že jejich host na akci pozapomene. Na třetí ročník Fantasy víkendu jsem se přiřítil kosmickou rychlostí v poněkud jinou hodinu, než bylo plánováno. Program se však magicky přeskupil a vše dopadlo skvěle. Zvenku pomenší hezká knihovna obklopená zelení, ale vevnitř samé zázraky! Vedle zajímavých hostů na conech čekají účastníky i rozmanité deskové hry, připravené LARPy, nabídka nových knih od zúčastněných nakladatelství – a zejména se podává super guláš a extra polívka, rok co rok!

Kladenské srdce

Středočeská vědecká knihovna v Kladně, která je zároveň vydavatelem tohoto periodika, je knihovnou krajskou a na svou velkolepou secesní budovu je tak pyšná, že ji má jako ústřední motiv vetknutou i v logu. Pro autory není jednoduché cestovat za akcí pro veřejnost do města, kde nemá žádné vazby. Zde se však výtečně daří naplňovat myšlenku, že hosté se mohou střídat, ale pokud se akce pořádají pravidelně, přicházejí pravidelně i návštěvníci. Byl jsem sem pozván na besedu Fenomén audioknih s vyprávěním o vzniku audiovydavatelství, o problémech při stavění a zařizování zvukového studia, a to vše samozřejmě proložené veselými historkami z natáčení. Návštěva byla excelentní – 35 lidí všeho věku, samých nadšenců do audioknih. Přednáška trvala do poslední minuty, kdy to ještě bylo možné, a i venku jsme pokračovali ve volných rozhovorech o tématu audioknih. Kladno, to je to město, Kladno, to je ten hit. Kladno, to je to město, Kladno, můj tajnej tip (text a hudba Yo You Band).