text JAROSLAV CÍSAŘ > foto EVA HODÍKOVÁ

„Kámen“ dvacátý druhý (Koš vajec)

/ Krajská knihovna Františka Bartoše Zlín

I když naše země oplývá množstvím ložisek vápence, ze kterého se vyrábí různé druhy kvalitního cementu, podle pověstí kvalitu mnohých našich staveb zaručuje jiný materiál - vajíčka. Vzpomeňme na Karlův most, a co už všechno vydržel. Nová budova Národní knihovny ČR by se bez téhle přísady určitě také neobešla. To si řekli i ve Zlíně, a také tak učinili. Přivezli do Prahy ta nejkvalitnější vajíčka, zajišťující nové stavbě věčnost, pevnost a stabilitu.

Ale nehovořme za ně. Autentickou dramatičnost okamžiků, jak se tehdy vše seběhlo, líčí naše zpravodajka Renata Salátová. A začíná veršem: „Jednoho dne zrána donesla se nám zpráva, / že národní knihovna novou budovu bude mít / a chce její základy náležitě pokřtít.“

Potom už pokračuje v próze: „Na poradu ohledně happeningu se nás sešlo ‘šest statečných’. Padaly otázky, co jim jenom přivézt, abychom utkvěly v paměti a neurazily ‘naše nadřízené v Praze’. Padl první nápad - kámen. Ne, kámen to nebude, ten doveze každý. Druhý nápad něco originálního z regionu - například cihlu z Baťova domku. No, nápad to nebyl špatný. Ale dozvěděly jsme se, že zástupci jihomoravského SKIPu a knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti povezou také kameny. V tu chvíli dostala naše metodička Eva nápad, a řekla: ‘Chce to koš a vejce.’ Ano, do třetice všeho dobrého - budou to vejce!, rozhodly jsme se jednomyslně. A aby toho nebylo málo, musela to být vejce vařená. Podmínkou pro nástup do auta, které se vydalo směrem do Prahy, bylo přinést deset natvrdo uvařených vajec. Vezl nás ‘náš drahý šofér Pepi’. Ovšem, kdo nevezl koš plný vajec metrem, ten neví, co to obnáší. Stály jsme nad ním jako ochránci drahocenného pokladu a snažily se nevšímat si nechápavých a mnohdy soucitných pohledů obyvatel matičky Prahy. Po příjezdu do Klementina jsme v šatně zjistily, že koš s vejci je velký problém i pro obsluhu, která si nevěděla rady, kam ho umístit, aby se vejce nerozbila. Samozřejmě jsme svorně tvrdily, že jsou syrová!

V poledne se vydal průvod knihovníků na Letnou. Po slavnostním zahájení všechno začalo. Paní Zlata Houšková volala jednotlivé ‘účastníky zájezdu’, tedy pardon happeningu, aby předali dary své matičce knihovně a pronesli proslov.

- A nyní se svými dary přichází Krajská knihovna Františka Bartoše ze Zlína, zaznělo z pódia.

- Tak běž a pořádně jim popřej, ať vidí, že jsme co k čemu, špitla mi kolegyně.

Po předstoupení před velevážené publikum, jsem spustila:

My poddaný knihovnický lid přicházející ze Zlína, vědomi si své zákonné povinnosti vyplývající ze zákona 257/2001 Sb., a následných novelizací, předáváme Národní knihovně ČR tento dar - koš plný vajec. Tímto jí přejeme, aby se přenesla přes všechna úskalí, která budou provázet stavbu nové budovy a jejího následného fungování. A protože v případě Karlova mostu to pomohlo, tak předpokládáme, že Národní knihovna tady bude stát tak dlouho, jako Karlův most.“ 

Musím dodat, že jsem koš s vejci viděl vystavený naposledy na Révovém nádvoří Klementina ten večer, kdy byl předán.

Od té doby se výstava darů několikrát přesouvala, naposledy do Galerie Klementinum, ale vejce ze Zlína zůstala návštěvníkům skrytá. Určitě jsou však dobře uschovaná v depozitáři, aby - až dojde na samotnou stavbu, opět jako mnohokrát v české historii - skvěle posloužila…

(Poděkování Renatě Salátové nejen za spolupráci, ale i za použití jejího textu.)

Regionální organizace SKIP 10 - Knihovníci Moravskoslezského a Olomouckého kraje