HELENA ZBUDILOVÁ > zbudil@ff.jcu.cz 

Rok 2006

Mezi překlady španělské literatury roku 2006 je třeba zmínit historické drama Vytrvalý princ (1629, El príncipe constante) od PEDRO CALDERÓNA DE LA BARCA (1600-1681), vrcholného představitele španělského divadla Zlatého věku a autora více než 200 her. Jedná se o moderní překlad dramatu, jehož děj se odehrává v roce 1430. Protagonistou je princ, který trpí pro svou vlast v zajetí. Hra vyšla poprvé v plném znění v překladu Vladimíra Mikeše (Artur, 136 s.).

Nakladatelství KMa-Levné knihy vydalo reedici nazvanou Tři španělské pikareskní romány (483 s.) v překladu O. Běliče, E. Hodouška a J. Forbelského. Kniha zahrnuje mistrovská prozaická díla specifického španělského románového žánru, jehož přínos pro moderní světový román je nesporný. Zahrnuje překlady děl Život Lazarilla z Tormesu, Život rošťáka a Život a skutky Estebanilla Gonzáleze.

Ve stejném roce vyšla také reedice básnické sbírky Kastilské pláně (1912, Campos de Castilla, č. 1962), kterou vydalo nakladatelství BB/art (176 s.). Autorem sbírky je známý španělský básník ANTONIO MACHADO (1875 až 1939), představitel Generace 98, který v tomto díle zpracovává dva ústřední tematické okruhy, zaměřené na kastilskou krajinu, na její minulost a tradice a na kastilského člověka, jenž podává svou osobní výpověď o vztahu k rodné zemi.

Soudobá španělská spisovatelka, novinářka a publicistka JULIA NAVARROVÁ (*1953) je autorkou románu Bratrstvo turínského plátna (2004, La hermandad de la Sábana Santa), který vyšel v překladu Vladimíra Medka (Mladá fronta, 424 s.). Kniha se záhy po svém vydání stala mezinárodním bestsellerem, oblíbeným u čtenářů hledajících napětí a dobrodružství. Román nabízí záhadu plátna, do kterého bylo kdysi zavinuto tělo Ježíše Nazaretského. Děj vrcholí v tajemném prostředí turínských katakomb.

Další současný španělský autor ENRIQUE VILA-MATAS (*1948) je obtížně zařaditelným prozaikem, který s oblibou mísí žánry a styly a rád ruší hranici mezi skutečností a fikcí. V roce 2006 byl vydán jeho román Bartleby a spol.(2000, Bartleby y compaĖía) v překladu Lady Hazaiové (Garamond, 180 s.). Dílo tvoří 86 poznámek pod čarou k neexistujícímu textu, které sepisuje samotářský úředník - depresivní nešťastník, který je zároveň autorem jednoho literárního díla. Po jeho napsání však s literární tvorbou přestává a soustřeďuje se na sestavení seznamu „Bartlebyů“, autorů, kteří vlivem negací světa ustali se svou literární činností: např. Rulfo, Rimbaud, Salinger.

Záhadný román nazvaný Poslední tajemství Leonarda da Vinciho (2004, El último secreto de Da Vinci), ve kterém je postava Leonarda da Vinciho spojována s turínským plátnem, vyšel z pera španělské autorské dvojice - inženýrů DAVIDA ZURDA (*1971) a ÁNGELA GUTIÉRREZE (*1972). Dílo přeložila Simoneda Dembická a vydalo jej nakladatelství Jota (320 s.). Bylo přeloženo do více než osmi jazyků.

Španělský prozaik CARLOS RUIZ ZAFÓN (*1964) je autorem bestselleru s prvky historického a gotického románu Stín větru (2001, La sombra del viento), který vyšel v překladu Atheny Alchazidu v nakladatelství Dokořán (458 s.). Dílo je první částí čtyřdílného románového cyklu, v němž se připomíná atmosféra frankistického režimu. Děj je situován do Barcelony první poloviny dvacátého. století. Protagonistou-vypravěčem je Daniel Sempere, který se jako chlapec dostává v doprovodu otce na tajuplné pohřebiště zapomenutých knih. Zde náhodně vybere dílo Stín větru a začne pátrat po jeho autorovi.

Katalánský autor QUIM MONZÓ (*1952) je znám českému čtenáři překladem románu Průšvih na druhou (1990, La magnitud de la tragedia), jehož se zhostil Jan Schejbal (Faun, 196 stran). Jedná se o lehce provokativní dílo se silně erotickým nábojem, jehož ústředním tématem je nekomunikativnost osamoceně se cítících a žijících postav.

Bilingvní texty španělsko-české jsou zastoupeny dvěma tituly. Jedná se o dílo OLDŘICHA KAŠPARA nazvané Kojot a oposum a jiné mexické pohádky (El coyote y el tlacuache y otros cuentos) a Proč se indiáni bojí sovího křiku (Por qué los indios temen el canto del búho). Obě knihy, určené pro mírně pokročilé čtenáře, vydalo nakladatelství Garamond (202 s., 248 s.). Překladu do mexické španělštiny se zhostila Ludmila Holková.

Argentinská literatura byla v roce 2006 zastoupena překlady románů dvou autorů. Jedná se o detektivní román Kdo vraždí v Oxfordu (2003, Crímenes imperceptibles) od GUILLERMA MARTÍNEZE (*1962), který přeložila Marie Jungmannová a který vyšel v nakladatelství Abonent ND (224 s.). Dílo vyšlo opakovaně v mnoha zemích a připravuje se i jeho filmová verze. Protagonistou-vypravěčem je mladý Argentinec, matematik (stejně jako sám autor), který odjíždí do Oxfordu studovat. Zde se setkává se sérií záhadných zločinů. Martínez věrně vykresluje psychologii postav i prostředí města. Jde o napínavé čtivé dílo, které je napsané jednoduchým, ale precizním jazykem.

Další současný argentinský spisovatel, novinář, diplomat a advokát HÉCTOR TIZÓN(*1929) se představuje románem Krásy světa (2004, La belleza del mundo) v překladu Jana Mattuše (Julius Zirkus, 176 s.). Dílo, rozdělené do tří částí, popisuje příběh včelaře z malé vesnice zapadlé provincie, jenž se zamiluje do místní dívky, kterou záhy opustí pro nevěru. Po dvaceti letech se vrací do rodné vsi, kde smrt jeho kdysi milované Laury způsobí, že ztrácí vše, co bylo v jeho životě důležité: „Veškerá lidská existence je klam, že smrt a život jednotlivce nic neznamenají“. Tizonův román je alegorickým dílem o hledání životních krás, samotného smyslu života a hledání identity jednotlivce.

V roce 2006 vyšel další překlad prozaické tvorby chilské autorky ISABEL ALLENDEOVÉ (*1942) nazvaný Eva Luna (1987) v překladu Aleny Jurionové (nakladatelství BB/art, 284 s.). Dílo zachycuje příběh dívenky Evy, dcery chudého indiána, která po své matce zdědí mimořádné vypravěčské nadání. Kniha popisuje Evin životní osud od útlých let strávených jako nalezenec v pralesní misii po pozdější úspěchy, které zažívá jako autorka oblíbených televizních seriálů.

JORGE ZÚÑIGA PAVLOV (*1965), původem Chilan, který žije od listopadu 1988 v Praze, je autorem povídkového souboru La Casa Blů, historky z jihoamerického podsvětí (2006, Historias del bajomundo latinoamericano). Tento soubor byl vydán nakladatelstvím Garamond, v překladu Dity Grubnerové (334 s.), k desátému výročí založení kavárny La Casa Blů. Právě tato pražská kavárna je místem setkání postav. Kniha vyšla v dvojjazyčném česko-španělském vydání.

V překladu Terezy Hofbauerové (nakladatelství Rybka Publishers, 128 s.) vyšlo dílo určené pro děti známého chilského autora LUISE SEPÚLVEDY (*1949). Jedná se o knihu O rackovi a kočce, která ho naučila létat (Historia de una gaviota y del gato que le enseĖó a volar), ze které se mohou na základě příběhu o čtyřech kočkách, které chtějí naučit létat ptáče racka, poučit o toleranci, odpovědnosti a síle rodičovské lásky.

Prozaická tvorba kolumbijského autora GABRIELA GARCÍI MÁRQUEZE (*1928) byla během roku 2006 opakovaně reeditována. Zmiňme velmi ceněný román Všechna špína světa (1955, La hojarasca) v překladu Vladimíra Medka (Odeon, 112 s.). Provádí rekonstrukci života venkovského lékaře, který spáchá sebevraždu. Popisuje dusnou atmosféru v obci, vyvolanou pohřbem tohoto podivína.

Druhou reedicí je vydání novely Plukovníkovi nemá kdo psát (1961, El coronel no tiene quien le escriba), ve které protagonista-veterán z občanské války marně čeká na přiznání vojenské penze. Tento sentimentálně laděný krátký román, ovlivněný četbou Hemingwaye, byl vydán nakladatelstvím Odeon (96 s.) v překladu Hany Posseltové.

Stejné nakladatelství také reeditovalo román Zlá hodina (1962, La mala hora) v překladu Vladimíra Medka (176 s.). Děj díla se opět odehrává v Macondu, kde vládne napětí, nenávist a násilí mezi místními obyvateli. Tato venkovská „kronika“ je psána v duchu Faulknera a stylem Hemingwaye.

Vladimír Medek přeložil také dílo Dobrodružství Miguela Littína v Chile (1986, La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile). Český překlad má rozsah 136 stran. García Márquez v knize zachycuje osobní dramatický příběh chilského režiséra Miguela Littína, jenž byl donucen k odchodu do exilu. Navrací se do rodné země se změněnou identitou jako uruguayský obchodník, aby zde natočil film o Pinochetově diktatuře.

ERNESTO CHE GUEVARA (1928-1967),kubánský revolucionář argentinského původu, podnikl v roce 1951 devítiměsíční cestu po Latinské Americe na starém motocyklu. Jeho zápisky z cest nazvané Motocyklové deníky(1952, Diarios de motocicleta) vydalo nakladatelství Labyrint a Triton v překladu Jana Richtera (234 s.) s doslovem Stanislava Škody.

Nakladatelství Garamond vydalo v roce 2006 autobiografický román Vrátný (1988, El portero) kubánského prozaika, básníka a dramatika REINALDA ARENASE (1943-1991), v překladu Anežky Charvátové (226 s.). Tento autorův poslední román, napsaný před spácháním sebevraždy, je považován za jeho myšlenkový a literární odkaz. Je to jediné dílo Arenase, jehož děj se odehrává mimo Kubu. Protagonista Juan je kubánským imigrantem v New Yorku. Každodenně otevírá jako vrátný dveře. Jedná se však o dveře do „jiného“ svobodného světa. Autor pracoval s černým humorem, ironií a (auto)parodickou nadsázkou.

Nepříliš známý kubánský autor GUILLERMO ROSALES (1946-1993) napsal román o lidském zoufalství a naději, ve kterém barvitě líčí krutou realitu lidského života ovlivněného nešťastným osudem. Dílo Boarding Home (1987, La casa de los náufragos) vyšlo v nakladatelství Fra (106 s.) v překladu Petra Zavadila. Protagonistou-vypravěčem je kubánský spisovatel William Figueras, který emigruje do USA a zde nakonec skončí v útulku pro duševně nemocné, nazvaném Boarding Home. Román kubánského autora zaujme upřímností svědecké výpovědi o ztracených iluzích a zatracení lidské existence.

Český čtenář se v roce 2006 mohl také seznámit s reprezentativním výborem kubánských textů nazvaným Kubánská čítanka (nakladatelství Labyrint, 324 s.) v překladu Jiřího Holuba, Anežky Charvátové, Denisy Kantnerové, Stanislava Škody a Petra Zavadila. Tato dvojjazyčná čítanka, jejímiž editory jsou Margarita Mateová Palmerová a Stanislav Škoda, obsahuje např. povídky od Senela Paze, Zoé Valdésové, esej Carlose A. Aguilery a portréty dvanácti polooficiálních, zakázaných a exilových kubánských autorů.

Peruánský prozaik MARIO VARGAS LLOSA (*1936) napsal v roce 2002 román Kozlova slavnost (La fiesta del Chivo), který o čtyři roky později vyšel v českém překladu Petra Zavadila (Mladá fronta, 416 s.). Dílo představuje mnohovrstevný příběh-svědectví o diktatuře Rafaela Leónida Trujilla, řečeného Kozel, který vládl pevnou rukou v Dominikánské republice. Podává svědectví o jeho zločinech i vraždě samotného tyrana.

Významná současná peruánská básnířka BLANCA VARELOVÁ (*1926), představitelka surrealistické poezie, která se opakovaně inspirovala v poezii orientální, je autorkou básnické sbírky Křídla na konci všeho (1949 až 2000, Donde todo termina abre las alas). Kniha vyšla v překladu Petra Zavadila (nakladatelství Agite/Fra, 184 s.). České vydání je výborem z osmi sbírek sebraných v dílo, které čítá celkem 285 stran.

Uruguayec NANDO PARRADO (*1949) napsal dobrodružný román Zázrak v Andách. 72 dní na ledovci a moje dlouhá cesta domů (2006, Milagro en los Andes: 72 días de la montaňa y mi long trek inicio), který vyšel v překladu Dany Šimonové (nakladatelství Práh, 334 s.). Protagonista vzpomíná v podobě osobní výpovědi na ztroskotání letadla, v němž cestoval společně s 15 členy ragbyového týmu a fanoušky na společné utkání v Chile. Uruguayské letadlo se v roce 1972 zřítilo v Andách, cestující zůstali několik dní a nocí na ledovci ve výšce 3500 metrů, kde museli bojovat o holé přežití. Podle románu vznikl také filmový scénář.

Rok 2007

ROSA MONTEROVÁ (*1951) se představila jedním ze svých nejosobitějších děl nazvaným Tichý blázen (2003, La loca de la casa). Dílo je směsí románového žánru a eseje s autobiografickými prvky. Zachycuje autorčinu vypravěčskou hru, v níž se dostává nejen do svého nitra, nýbrž putuje i do vnitřních světů několika spisovatelů jako jsou Goethe či Tolstoj. Jedná se o příběh o snech, fantazii, vášni, strachu i pochybách. Knihu vydalo nakladatelství Dauphin v překladu Jana Horáčka (200 s.).

Španělský prozaik JUAN MARSÉ (*1933) napsal v roce 2001 novelu Ještěrčí ocásky(Rabos de lagartija), jejíž překlad Marie Jungmannové vydal Odeon (272 s.). Novela zobrazuje frankistické Španělsko v podobě mozaiky skutečnosti a fikce. Název románu evokuje autorovy vzpomínky na dětství a klukovskou hru. Román naznačuje, jak křehké jsou hranice mezi realitou a fikcí, mezi pravdou a lží, dobrem a zlem, láskou a nenávistí. V tomto smutném příběhu vystupují postavy reálné a „vysněné“.

Španělská novinářka LUCÍA ETXEBARRÍOVÁ (*1966) je představena českému čtenáři překladem románu Láska, zvědavost, prozac a pochybnosti (1997, Amor, curiosidad, prozac y dudas). Překlad Hany Kloubové vydalo nakladatelství Garamond (284 s.). Román je prvním prozaickým autorčiným dílem, které mělo po svém vydání velký úspěch. Je psané velmi osobitým stylem a vypovídá o hledání ženské identity a podává současný ženský pohled tří sester - Rosy, Cristiny a Any - na život. V roce 2001 se dočkalo filmového zpracování.

JOSÉ ORTEGA Y GASSET (1883-1955), největší španělský myslitel a filozof 20. století, je českému čtenáři již dobře znám. V roce 2007 byl nakladatelstvím Host vydán překlad Martiny Mašínové (120 s.) nazvaný Meditace o Quijotovi (1914, Meditaciones del Quijote). Tato trojice esejů, zkoumající španělský život a kulturu, je částí rozsáhlejšího edičního projektu. Jedná se o dílo charakteru filozoficko-literárního, je věnováno Ramirovi de Maeztu. Ortega y Gasset je v tomto svém krátkém pojednání o románu představován jako „potulný rytíř“ filozofie.

MATILDE ASENSIOVÁ (*1962), rodačka z Alicante, je známa v současné španělské literatuře především jako úspěšná autorka historických románů. Také dílo Poslední velmistr (2001, El último Catón) vydané v překladu Dagmar Kalové v nakladatelství Domino (331 s.) patří do stejné žánrové linie. Protagonistka příběhu, mladá paleografka Ottavia Salinová, hledá posledního velmistra řádu, aby objasnila záhadné znaky na těle mrtvého muže. Na své cestě minulostí představuje Vatikán jako „svět ve světě“ a odhaluje roušku tajemství křesťanství.

Madridský rodák JAVIER MARÍAS (*1951), spisovatel, překladatel a člen Španělské královské akademie, představil v uplynulém roce českému čtenáři svou „románovou smyšlenku“ Všechny duše světa (1989, Todas las almas). Překlad Blanky Stárkové vydalo nakladatelství BB/art (208 s.). Marías zprostředkovává vlastní vzpomínky. Vypráví příběh, který zažívá profesor španělské literatury po dobu dvou let v Oxfordu. Literární kritikové dílo označují za „předstíranou autobiografii“ či „falešnou literární autobiografii“. Je psáno elegantním stylem a jazykem, autor umně mísí prvky komické s tragickými.

Španělský esejista druhé poloviny 19. století a předchůdce Generace 98 ÁNGEL GANIVET (1865-1898) je autorem vrcholného díla, knihy esejů z roku 1897, ve které všestranně rozebírá podstatu španělské povahy. Knihu Španělské idearium (Idearium espaňol) vydal Luboš Marek v překladu Anny Tkáčové (143 s.). Granadský rodák Ganivet v ní prezentuje své představy o východisku z politické a morální krize a o budoucnosti Španělska. Dále dílo obsahuje otevřené dopisy mezi Ganivetem a Miguelem de Unamunem, další významnou osobností výše uvedené generace. Jeho úvahy a reflexe španělského „problému“ jsou blízké náhledu romantiků.

Argentinský dramatik, herec a režisér RAFAEL SPREGELBURD (*1970), inspirován soukromou návštěvou Prahy, napsal v roce 1996 jedno ze svých nejpesimističtějších děl Rozvrácený krucifix (Raspando la cruz). Český překlad Martiny Černé vydalo nakladatelství Transteatral (86 s.). Autor, patřící k tzv. novému argentinskému divadlu, v této hře využívá postmoderních postupů. Za hlavní téma zvolil portrét české společnosti během nacistické okupace. Děj hry vypráví neobvyklým způsobem jakoby nadvakrát: lineárně a retrospektivně, aby dosáhl mimořádného účinku aluze apokalypsy, zničení světa.

Světově proslulý argentinský prozaik JULIO CORTÁZAR (1914-1984) napsal v roce 1960 román Výherci (Los premios), jehož český překlad Blanky Stárkové vydalo v roce 2007 nakladatelství Garamond (464 s.). Rozsáhlé dílo zachycuje nejen nejednoznačnou skutečnost demonstrující existenciální úzkost, ale je zároveň chápáno jako alegorie argentinského snobství.

Další překlad argentinské literatury pochází z pera prozaika a vášnivého hráče fotbalu OSVALDA SORIANA (1943-1997). Patří ke generaci autorů, kteří hledají obnovu románu v pokleslých žánrech. V roce 1986 byly přeloženy jeho dva romány z 80. let 20. století No habrá más penas ni olvido (Pomine stesk i zapomnění) a Cuarteles de invierno (Kasárna v zimě) pod společným názvem Knokaut. V těchto dílech kritizuje téma peronismu a zpracovává jej za pomoci grosteskních a melodramatických filmových a detektivních prostředků. V uplynulém roce vyšlo česky jeho dílo nazvané Centrforvard (Memorias del Míster Pelegrino Fernández), které vycházelo na pokračování v buenosaireském deníku Página 12.Tato „kniha o fotbalu a lidech z Patagonie“ je členěna do dvou částí. Překlad Jana Mattuše a Anežky Charvátové vydalo nakladatelství Julius Zirkus (216 s.).

Mexická spisovatelka a novinářka ELENA PONIATOWSKA (*1933) je autorkou silného emocionálního příběhu Drahý Diego, objímá Tě Quiela z roku 1976 (Querido Diego, te abraza Quiela). Překlad Anny Tkáčové vyšel v nakladatelství Práh (71 s.). Dílo obsahuje dvanáct fiktivních dopisů Quiely, ruské malířky, která žije v exilu v Paříži a jejíž skutečné jméno je Angelina Bellofová. Dopisy jsou určené slavnému malíři, muralistovi Diegu Riverovi. Angelina je během šesti měsíců odesílá do Mexika a prezentuje v nich svůj náhled nejen jako nešťastná statečná žena, která hovoří o své lásce, nýbrž popisuje i situaci porevoluční mexické kultury.

Tvorba kolumbijského prozaika GABRIELA GARCÍI MÁRQUEZE (*1928) byla v uplynulém roce zastoupena překladem románu Zpráva o jednom únosu (1996, Noticia de un secuestro). Dílo, přeložené Vladimírem Medkem (Odeon, 256 s.), zpracovává formou „kroniky“ reálný příběh ze současné Kolumbie. García Márquez detailně popisuje únos několika mediálně známých osobností (např. Maruji Pachónové de Villamizar a jejího manžela Alberta, Mariny Montoyové, Francisca Santose), jejich uvěznění drogovými kartely a možné propuštění. Zachycuje dobu 90. let 20. století, kdy se v Kolumbii běžně prováděly únosy z důvodů politických či osobních. 

Peruánská literatura je zastoupena překladem románu Ráj je až za rohem (2003, El paraíso en la otra esquina), jehož autorem je MARIO VARGAS LLOSA (*1936). Světově známý prozaik ve svém historickém díle zachycuje životní osudy francouzského malíře Paula Gauguina a jeho babičky Flory Tristánové. Autor konfrontuje dva odlišné náhledy na svět - pohled přísné feministky a náhled umělce. Překlad Jana Hlouška a Jiřího Holuba vydalo nakladatelství Mladá fronta (368 s.).

Poslední román Vargase Llosy nazvaný Zlobivá holka (2006, Travesuras de la niňa mala) vyšel u příležitosti jeho 70. narozenin. V češtině jej vydalo nakladatelství Garamond v překladu Vladimíra Medka (396 s.). Jedná se o tzv. bilanční román, rozdělený do sedmi kapitol. V něm značně autobiografický protagonista Peruánec Ricardo Somocurcio, dospívající člen vyšší limské vrstvy, popisuje klíčové události čtyř desetiletí odehrávajících se ve stejných místech, která kdysi navštívil sám autor (Lima, Paříž, Londýn, Tokio a Madrid). Popisuje postupnou proměnu názorů západních intelektuálů ve druhé polovině 20. století. Protagonista-vypravěč se bezhlavě zamiluje do „nezvedené holky“, chilské dívky pocházející z bídných poměrů, jež ho provází celým jeho putováním a která mu provádí různé kousky. Dle samotného autora je toto dílo jeho prvním románem o lásce, ve kterém zachycuje bouřlivý až chorobný vztah dvou zamilovaných. Román naznačuje nakročení Vargase Llosy k tématům erotického charakteru.