Hlavní obsah stránky
SYLVA ŠIMSOVÁ ODPOVÍDÁ Z ANGLIE
Dotaz: Jak se staví britské knihovny k návrhu vkládat reklamní letáčky do výpůjček?
Odpověď: Veřejné knihovny v hrabstvích Essex a Somerset a v lokalitách Bromley, Leeds a Southend se chystají zúčastnit se reklamní kampaně, za kterou každá z nich dostane přibližně deset tisíc liber měsíčně. Při výpůjčce budou do knih vkládat reklamní letáček u stránky s datem, kdy se má kniha vrátit. Zaručí to, že čtenář se nejméně jednou na reklamu podívá. Předpokládá se, že během jednoho měsíce vloží knihovna do vypůjčených knih asi tři sta tisíc reklam. (http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk/7075262.stm).
Jeden z ředitelů knihovnické asociace CILIP Guy Daniels už návrh zkritizoval. Řekl, že reklamy v knihách by odradily čtenáře. V tom má úplně pravdu. Ve společnosti přesycené reklamou, je veřejná knihovna jedním z posledních útočišť pro ty, kteří jsou reklamou unaveni.
Také varoval před rizikem, že by reklamy mohly být závadné nebo se nemusí hodit k půjčované knize nebo mohou ovlivňovat čtenáře ve výběru četby. Tento poslední argument je nejvážnější. Plíživá reklama si snadno podmaní celý sektor, do kterého se vloudí.
Mezi knihovníky dnes kolují vtipy o tom, jak budou vkládat reklamy rychlíku Eurostar do Orwellovy Down and out in Paris and Londona reklamy na klobásy do jeho Animal Farm. Pro další pobavení se podívejte na webovou stránku (http://blogs.guardian.co.uk/books/2007/11now_admen_have_invaded_the_lib.html).
V návrhu reklamní kampaně jsou knihovny ujišťovány, že nad jejím obsahem budou mít kontrolu. Je to zvláště důležité v případě dětských výpůjček nebo u námětů, které lidi rozruší, jako třeba reklama pohřebního ústavu. Jakmile však jednou knihovna na návrh přistoupí, není zaručeno, jakou kontrolu bude moci ve skutečnosti provádět.
V návrhu je také uvedeno, že reklamní letáček nesmí být těžší než devět gramů. Malá záložka do knihy váží přibližně dva gramy. Veřejné knihovny už odedávna vedou čtenáře k tomu, aby do knih nevkládali žádné velké záložky. Devítigramová rozhodně není vhodná! (V první veřejné knihovně, kde jsem pracovala, nechal jednou jeden čtenář jako záložku plátek anglické slaniny. Na Nový rok jsme pak tuto knihu vždy vystavovali jako odstrašující příklad, jak se s knihami nemá zacházet.)
Knihovníci mají také obavu, že kampaň by se později mohla rozšířit na víc než jednu reklamu do jedné knihy, podobně jako je to u televizních programů, které mohou být přerušovány více než jednou.
Knihovnická asociace CILIP se sice staví k návrhu kriticky, ale v nejnovějším čísle Library and Information Gazette je o kampani dlouhý článek, který by mohl přimět další peněz chtivé knihovny, aby se kampaně zúčastnily. (Authorities tap into new revenue streams, Library and Information Gazette, 25 January 2008, p. 1)
Většina veřejných knihoven trpí nedostatkem finančních zdrojů a příjem za reklamy může být velkým pokušením. Realistický výpočet však ukáže, že administrace tohoto systému a vkládání reklam do výpůjček není zadarmo. Jestliže knihovna do tohoto úkonu neinvestuje další peníze a knihovníci ho budou vykonávat na úkor služby čtenářům, pak budou čtenáři znevýhodněni dvojnásobně: prostředí knihovny přestane být útočištěm před přehnaně komercionalizovaným světem a zaměstnanci budou mít pro ně méně času.