Hlavní obsah stránky
Z KNIHOVEN...
Hry bez hranic aneb Knihovnice dětem v Královském Poříčí
EVA NOVOTNÁ
Již třetí ročník této akce se konal v sobotu 23. 5. 2009. Každoročně ji pořádá Klub dětských knihoven při SKIP Karlovarského kraje za spolupráce knihoven kraje.
Kromě obecní knihovny Královské Poříčí se většina soutěžních úkolů plnila na statku Bernard, který je známý svou propagací starých řemesel. Ta byla také tématem aktuálního ročníku. Záštitu nad celou akcí převzal místostarosta obce Ing. Alfréd Gebauer. Na statku nás uvítala Naďa Štefková tradičním chlebem a solí. Celou akci pohotově moderoval pan Voznica.
Soutěžilo celkem 12 dětských družstev z knihoven Karlovarského kraje. Družstva byla šestičlenná a děti měly před sebou celkem 11 úkolů. Na úvod se všechny skupiny představily, což se týkalo nejen místa, odkud děti přijely, ale především jednotlivých řemesel, která týmy reprezentovaly - např. družstvo kuchařů, ševců, bylinkářů, dráteníků, lazebníků. Děti také předvedly svůj cechovní štít, který si vyrobily.
Potom již začalo soutěžení. Některé disciplíny vyžadovaly především zručnost - např. drátování kamínků, pletení vánočky, pletení košíků, zdobení perníčků. Jiné úkoly vyžadovaly vědomosti - poznávání starých předmětů, které lidé dříve běžně používali, ale dnes je již v domácnosti neuvidíme, znalosti bylinek, lidových přísloví apod. Na každém soutěžním stanovišti děti dostávaly části křížovky, kterou na konec vyluštily a odevzdaly. I ta se týkala starých řemesel a družstva hádala pojmenování řemeslníků (např. kamna stavěl kamnář, sudy vyráběl sudař, lidi a zavazadla převážel forman).
Ani po ukončení soutěží se nikdo nenudil, děti i jejich fandící doprovody si mohly na vlastní kůži vyzkoušet, co to obnášelo živit se řemeslem. Zájemci si sami mohli vytočit na kruhu misku či hrnek, vyzkoušet řezbářské umění nebo paličkování, malování na sklo, střílení z luku, svézt se v historickém kočáře taženém koňmi nebo se vydat spolu s průvodcem na prohlídku statku. Na všechny čekalo i pouliční divadlo Viktora Braunreitera, který doslova vtáhl dětské diváky do děje pohádky O Červené karkulce.
Nakonec jsme již netrpělivě čekali na vyhodnocení výsledků. Na prvním místě se umístili krasličtí pekaři, druhé místo obsadili loketští knihaři a na třetím místě skončili královskopoříčtí ševci. Ani ostatní ale neodešli s prázdnou a každé dítě si odneslo dárek. Tou hlavní odměnou byl ale určitě den plný zážitků a skvělé zábavy.
Čtvrtý ročník Her bude v roce 2010 hostit františkolázeňská knihovna. Na konání Her bez hranici 2009 se finančně podílelo MK ČR, SKIP Karlovarského kraje a mnoho dalších sponzorů, kterým bychom touto cestou chtěli poděkovat.
Foto archiv knihovny
Rodinka v Městské knihovně Chodov
Za kolektiv Městské knihovny Chodov MARIE VALENTOVÁ
Vždy první čtvrtek v měsíci si knihovnice v dětském oddělení Městské knihovny Chodov připraví pásmo básniček, písniček a pohádek s názvem Rodinka pro nejmenší „čtenáře“ od dvou do pěti let, i pro jejich maminky, tatínky, babičky, dědečky. Ta, která proběhla ve čtvrtek 7. května 2009, byla pojmenována Srdíčko pro maminku. Chtěly jsme tak trochu netradičně s maminkami oslavit jejich nedělní svátek. Když jsem se rozhlížela po těch, kteří se tu sešli, nedalo mi, abych nezavzpomínala na začátek této akce. Tenkrát jsem coby maminka na rodičovské dovolené s povděkem vítala každou činnost, díky níž jsme se se synem dostali mezi lidi. Musím přiznat, že v této oblasti to nebyla v Chodově „žádná sláva“. Navštěvovali jsme cvičení pro maminky s dětmi v místním Domě dětí a mládeže, a tím byla veškerá aktivita pro maminky s malými dětmi vyčerpaná. Jsem velká čtenářka a k lásce ke knížkám vedu i syna, proto, když mu bylo asi 20 měsíců, přihlásila jsem ho na dětském oddělení. Nezapomenu, jak hrdě svíral svoji průkazku a těšil se, jak si bude „brát“ knížky. Díky tomu, že jsme se stali pravidelnými čtenáři, dozvěděli jsme se ještě dříve, než se po městě objevily plakátky, že se každý první čtvrtek v měsíci bude konat setkání dětí a maminek. Zmínila jsem se o tom kamarádkám, kterým stejně jako mně chyběly akce pro děti a těšily jsme se na první Rodinku, která se konala 6. března 2008. Musím říct, že předčila naše očekávání. Jejím tématem bylo Vítání jara. Knihovnice připravily pásmo básniček, písniček a pohádek o jaru. Předvedly dětem, jak se z housenky stane motýl. Pověděly jim o jarních kytičkách a o tomto ročním období vůbec. Na některé říkanky si děti i zacvičily. Byla radost pozorovat ty malé človíčky, jak je to vše baví. Na závěr jsme si spolu s dětmi z barevných papírů vyrobily housenku. Hotové výrobky byly vystaveny v dětském oddělení. Tak se začala psát historie chodovské Rodinky. V dubnu jsme Cestovali do Afriky, v květnu Poznávali naše tělo, v červnu proběhlo Soutěžní klání plné her pro malé sportovce. Po prázdninách jsme si v září řekli Co rádi jíme a mlsáme, v říjnu byl Veselý podzim, v listopadu si děti vyzkoušely různé hudební nástroje při Rodince nazvané My jsme muzikanti. V prosinci proběhlo Čekání na Vánoce.
S novým rokem se změnila i moje pozice. Místo maminky, která si přišla pohrát, jsem se stala knihovnicí, která Rodinku pomáhá realizovat. Také se vyměnily maminky s dětmi, odešly ty, které se vrátily do práce a děti začaly chodit do školky. Ale k naší radosti k nám přicházely s batolátky maminky nové. Leden roku 2009 jsme si zpříjemnily povídáním a písničkami na téma Máme rádi zvířata, v únoru jsme povídání o povoláních nazvaly Ten dělá to a ten zas tohle. Než jsme se nadály, byl tu březen, a tím i rok existence Rodinky. To jsme nemohly opomenout, a tak tématem v březnu byla oslava prvních narozenin s názvem Krok za krokem prvním rokem. Připravily jsme si výběr básniček a písniček, které jsme děti během toho uplynulého roku učily.
A protože ke každé pořádné oslavě patří dort, tak i my jsme spolu s dětmi a maminkami sfoukly jednu svíčku na krásném dortu, který upekla naše paní knihovnice Věrka Čalounová. Další ročník Rodinky jsme tedy zahájily v dubnu 2009 zvoláním Hurá, je tu jaro. Měly jsme štěstí, že nám za okny krásně svítilo sluníčko, takže vyprávění o jaru, kytičkách a zvířátkách mělo i správnou kulisu. A tím moje vzpomínání končí.
Ale to není vše, naše Rodinka, ke které nás inspirovala podobná akce v knihovně v Praze, by nemohla vzniknout bez přispění všech pracovníků knihovny, v čele s paní ředitelkou. Za akcí se skrývá nadšení a zápal pracovnic knihovny a také chuť si hrát, i když už jsme vyrostly z dětských střevíčků. Odměnou nám je nejenom úsměv dětí a maminek, ale i poděkování ve formě pravidelných návštěv.
Rodinka stála také u rozvoje dalších aktivit pro maminky s dětmi. V Chodově přibližně v té době začal působit klub pro maminky s dětmi Světlušky. Maminky se scházely na místní faře, kde jim poskytli prostory. Díky tomu, že knihovna začala podporovat rodinné aktivity vznikem Rodinky, požádaly maminky, které Světlušky vedly, pana starostu a vedení knihovny o poskytnutí půdních prostor Městské knihovny, které slouží pro různé akce. Domluvily se, že je budou využívat každé úterý dopoledne. Díky přesídlení do těchto míst se začaly řady Světlušek rozšiřovat, protože se o nich prostřednictvím plakátu umístěnému v dětském oddělení dozvěděly maminky, které chodily do knihovny. Světlušky také oslavily na jaře rok svého působení. Byla to velká oslava, na níž opět nechyběl dort. Letos v dubnu, tedy skoro přesně po roce od vzniku Rodinky a Světlušek, bylo v Chodově otevřeno skutečné Mateřské centrum Pavouček. Mimo to se Rodinka stala inspirací i pro knihovnu v Nové Roli. Tam místní paní knihovnice pořádá tuto akci každou první středu v měsíci. Když je potřeba, jezdíme si navzájem pomáhat. Spolupracujeme i tak, že si půjčujeme materiály a pomůcky na jednotlivé akce. Také v Nové Roli začaly po pár setkáních maminek v knihovně fungovat Hry s batolátky, které probíhají v místním DDM. Díky tomu, že maminky s dětmi přicházejí pravidelně každý měsíc do knihovny, stoupá nám počet nejmenších čtenářů. Maminky se tak totiž dozvědí, že máme krásný dětský koutek plný hraček a leporel. Tady si mohou kdykoliv během výpůjčních hodin děti pohrát a prohlížet si vystavená leporela, která paní ředitelka právě pro ně stále přikupuje. Mohou si je samozřejmě půjčit i domů. Tato leporela i knihy pro nejmenší nám také slouží jako inspirace a pomůcky při přípravě Rodinek.
A co říct závěrem? Přejeme Rodince v Chodově i v Nové Roli a všem podobným aktivitám spoustu spokojených maminek a dětí. Vždyť co je krásnější než upřímný úsměv a rozzářené oči dětí, kterým se takto snažíme přiblížit svět kolem nás.
Foto Dana Urbanová
Zamyšlení při významném výročí němčické knihovny
LUĎKA KOUŘILOVÁ
Městská knihovna v Němčicích nad Hanou oslavila v loňském roce 35 let své činnosti. K tomuto výročí byl vypracován projekt, který probíhal celý rok. Byla nachystána celá řada akcí tradičních ve svátečním kabátku, ale i aktivity úplně nové.
Vedle pravidelných knihovnických lekcí pořádaných již dvacet let jsme společně s paní učitelkou výtvarné výchovy na ZŠ připravily hodiny, v nichž jsem vyprávěla o určitém ilustrátorovi a děti malovaly obrázky inspirované jeho tvorbou. Vznikla z toho krásná výstava. Proběhly další ročníky literárních i výtvarných soutěží s následným vyhlášením výsledků na divadelní přehlídce. Krásný byl i druhý ročník Pondělních předčítání pro dospělé.
Bylo by to ale ještě dlouhé povídání… Celý projekt byl zdokumentován v tiskovinách, které má knihovna vystaveny na stránkách www.nemcicenh.cz - v sekci kultura - knihovna.
Takové výročí je důvodem k významným akcím, ale „rok oslav“ mě opět utvrdil v tom, že tak sice zviditelňuje knihovnu, což je v dnešní době velmi důležité, ale nijak nepůsobí na zlepšování čtenářských návyků. Ty je třeba budovat pravidelnou mravenčí prací s dětmi od mateřské školy až po získávání k četbě dospělých v produktivním věku. Protože jen rodič čtenář je poté zase schopen pomáhat nám ovlivnit čtenářství dětí. Jak je to důležité, není třeba žádnému knihovníkovi vysvětlovat.
V dnešní době je knize velkým konkurentem počítač. Ale stejně jako kdysi, a není to tak dávno, protože to pamatuji, byla konkurentem televize a dnes už to tak docela neplatí. Přijde doba, kdy se člověk ke knize opět vrátí, protože její nepopíratelné přednosti jsou stálé.
Velmi oblíbeným ukazatelem různých televizích pořadů je sledovanost. Je to ale hodnota velmi zavádějící, protože na tom obrovském koláči, ukazujícím kolik osob se dívalo, je 100 % právě jen ten počet lidí, kteří si televizi vůbec zapnuli. O těch, kteří tento přístroj ani doma nemají, statistiky mlčí.
Knihovníci vykazují počet vypůjčených knih na počet obyvatel statisticky přesně zachycených. Ale žádná tabulka nezachycuje čtenáře, které jsme již v dětství naučili, že bez knížky se žít nedá, a proto mají i svou vlastní knihovnu. Jinými slovy - statistiky jsou přesné součty nepřesných čísel, ve kterých umí správně číst jenom člověk znalý problému. V jiných rukách se mohou stát velmi dvousečnou zbraní.
Dva roky před důchodem, po pětatřiceti letech s „mou“ knihovnou, jsem se utvrdila v poznání, které se bohužel velmi těžce uplatňuje v praxi dnešní doby. Proto, aby nám vyrůstala schopná mladá generace, je třeba, aby četla. Z mnoha důvodů - citový vklad, fantazie, slovní záso-ba, fakta mnohem spolehlivější než spousta internetových zpráv a referátů… S každou generací odchází její svět, aby přišel nový. Ne lepší nebo horší, ale jiný. Chci doufat, že ve světě generace dnešní i těch příštích bude mít kniha a četba své místo.
Foto archiv knihovny
Albert Einstein či „dr. Blbinek“ v ostravské knihovně?
DANA BUTOROVÁ
Nadšení a zapálení pro vědecké bádání nechybělo ani jednomu z těchto pánů. Ale mohli se skutečně setkat? Následující řádky vám dají odpověď.
V místnosti označené velkým nápisem LABORATOŘ pobíhá bělovlasý muž s knírkem v plášti, který již pamatuje mnohé pokusy, i ty nepovedené. Sklání se nad zkumavkami a nabádá své posluchače k experimentování s plovoucími tělesy či rozdílnými teplotami materiálů. Který z nich si déle udrží teplo? Proč se malá kulička potopí, zatímco zámořská loď si klidně pluje po mořské hladině? Po chvíli se diskuse stočí k Nobelově ceně. Nenechte se mýlit, nejsme na půdě žádného fyzikálního ústavu v jedné laboratoři s Albertem Einsteinem. Jsme v knihovně a píše se rok 2009. A onou osobou v bílém plášti není nikdo jiný, než knihovnice převlečená za doktora Blbinka a vášnivě zabraná do akce Experiment za dveřmi. A těmi posluchači v gumových rukavicích, kteří soustředěně míchají různé substance, jsou děti - návštěvníci knihovny v Ostravě-Vítkovicích. Právě totiž probíhá jedna z mnoha akcí celoročního projektu Kouzelná knihovna - knihovna pro všechny. Děti se mají hravou formou a za použití naučné literatury seznámit s různými jevy, nabýt praktické zkušenosti a dovednosti.
Díky finanční podpoře Nadace OKD se mohl projekt rozběhnout ve čtyřech pobočkách Knihovny města Ostravy - v Mariánských Horách, ve Vítkovicích, na Fifejdách a v Přívoze. Aktivity s ním související jsou opravdu pestré. Zahrnují besedy pro děti i dospělé, výtvarné dílny, výlety, exkurze, literární kroužek, počítačové kurzy, veřejná čtení, soutěže.
Snad nejvydařenější a největší akcí byl happening Barevná mozaika, který knihovnice uspořádaly ke Dni Země. Věřte, nevěřte, několik měsíců před akcí jsme všichni poctivě sbírali víčka z plastových lahví. Děti, knihovnice, jejich rodinní příslušníci, školy. A pak se třídilo - červená, modrá, žlutá, zelená a další barvy spočinuly úhledně v krabicích a vyčkávaly na svůj den D. Ten přišel 22. 4. 2009. Děti i knihovnice vykouzlily na náměstí v Ostravě-Přívoze nádherné mozaiky světadílů. Komu už se nechtělo stavět, mohl si vyzkoušet své znalosti o třídění odpadu, zalovit si v kouzelné krabici, chytit si papírovou rybku na udici nebo se zúčastnit dalších atrakcí, samozřejmě za sladkou odměnu. Na závěr všichni vytvořili živý řetěz a dali naší Zemi slib, že ji budou chránit. A co na tom bylo nejhezčí? Že pestrost zúčastněných byla opravdu velká - od dětských čtenářů, mateřských škol, družin, studentů Obchodní akademie Ostrava-Mariánské Hory až po nejrůznější občanská sdružení jako Bílý nosorožec, o.p.s., Společně-Jekhetane, o.s. Zapojit se mohli i kolemjdoucí.
Stejně tvůrčího ducha jako při Barevné mozaice jsme zaznamenali i u výroby obřích leporel. Název Výprava za pohádkou byl opravdu výstižný, neboť děti se s každou stránkou leporela přenesly do nové pohádky. V knihovně v Mariánských Horách se zapojili i ti nejmenší z mateřských škol, v knihovně na Fifejdách pomáhali dětem studenti zmiňované obchodní akademie a ve Vítkovicích zase studenti Střední umělecké školy Ostrava. A když došlo na akci Malované tašky, malovali ty nejveselejší motivy na plátěné tašky i senioři, kteří se k dětem rádi přidali.
Máme za sebou první půlrok zajímavých aktivit a spousta dalších nás ještě čeká. O prázdninách to budou hlavně výlety, ale také například pokračuje literární kroužek Knihomol, který navštěvují děti v knihovně na Fifejdách. S knížkami zažívají mnohá dobrodružství - jednou jsou z nich piráti a pátrají po ukrytém pokladu, podruhé se Knihomolové ocitnou mezi dinosaury nebo se učí jak vytvořit komiks.
Ať už máme za sebou výlety, soutěže, výtvarné dílny a další, jedno mají tyto akce společné - daří se naplňovat záměr projektu - zkvalitnit trávení volného času malým i těm velkým, zlepšit dovednosti dětí a mládeže, vztahy mezi generacemi i mezi majoritními a minoritními skupinami obyvatel.
A co na to dr. Blbinek? „No, s Albertem jsme se o pár století minuli, ale já jsem stejně rád, že ty pokusy mohu dělat s dětmi v knihovně a ne v opravdové laboratoři. Však se přijďte podívat. A gumové rukavice i dobrou náladu s sebou!“
Foto archiv knihovny