Může knihovna od uživatele požadovat složení určité částky při vypůjčení knihy s tím, že když tuto knihu v pořádku vrátí, bude mu příslušná částka vrácena?

PETRA KOUTNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Otázka možnosti knihoven vybírat kauce - tedy možnosti požadovat po uživateli knihovny složení určité peněžité částky při vypůjčení knihy, která bude vrácena spolu s řádným vrácením vypůjčené knihy, rozvířila v loňském roce poklidné knihovnické vody v důsledku názorového střetu Ministerstva financí a Ministerstva kultury České republiky (resp. Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky). Tato otázka je již dlouho diskutována a je nezbytné říci, že do dneška nebyla uspokojivě vyřešena.

Knihovní zákon tuto záležitost explicitně neupravuje. V § 4 zákona č. 257/2001 Sb., knihovního zákona, ve znění pozdějších předpisů, jsou definovány veřejné knihovnické a informační služby a je zde také stanoveno, za které služby je provozovatel knihovny oprávněn požadovat úplatu, respektive náhradu účelně vynaložených nákladů.

Dle stanoviska Ministerstva financí České republiky, vyjádřeného dopisem ze dne 8. 2. 2008 adresovaným ředitelce odboru umění a knihoven Ministerstva kultury České republiky, by poža-dování kaucí bylo s ohledem na citovanou dikci knihovního zákona porušením této normy.

S tímto stanoviskem Ministerstva financí České republiky vyjádřil zásadní nesouhlas Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Možnost knihoven vybírat finanční částky na zajištění řádné povinnosti vrátit půjčenou knihu zpět opírá jednak o čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, tedy o právo každého činit vše, co není zákonem zakázáno a jednak o právo knihovny požadovat jistotu ve smyslu ustanovení § 555 a následně zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, k naplnění povinnosti provozovatelů knihoven zajistit ochranu knihovního fondu. Na základě těchto skutečností Svaz knihovníků a informačních pracovníků oznámil Ministerstvu financí ČR, že nepovažuje jeho výklad za relevantní a doporučil knihovnám postupovat podle občanského zákoníku, tedy požadovat jistotu ve smyslu ustanovení § 555 občanského zákoníku.

Pro doplnění uvádím, že oba dopisy jsou publikovány na portálu Knihovnického institutu Národní knihovny ČR http://knihovnam.nkp.cz/. Zde lze také nalézt vzorové knihovní řády, které s pojmem kauce se samozřejmostí pracují (pravděpodobně v důsledku výše uvedeného doporučení).

Postoj Svazu knihovníků a informačních pracovníků je v několika směrech problematický. Odhlédnuto od toho, že orgány státní správy (exekutivy) mohou poskytovat výklady právních předpisů a jejich stanoviska - jsou podstatným výkladovým pramenem pro posouzení mezí práv a povinností účastníků právních vztahů, mám za to, že tento úsudek vychází ze špatného základního předpokladu: totiž že provozovatel a uživatel knihovny jsou v čistě soukromoprávním vztahu a jejich vztah je řízen výlučně smluvně.

Na území České republiky mohou být zřizovány a provozovány knihovny, které splňují definici knihoven stanovenou zákonem č. 257/2001 Sb., knihovním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, tedy zařízení, v nichž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a která jsou zapsána v evidenci knihoven. Pro upřesnění a úplnost dodávám, že knihovní zákon se nevztahuje na knihovny provozované na základě živnostenského oprávnění; těchto organizací se můj další výklad netýká.

Knihovny ve smyslu knihovního zákona jsou zřizovány k poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb na základě a podle zákona, nejsou tedy soukromoprávním subjektem, který může dělat vše, co není zákonem zakázáno. Jejich zřizovatel je povinen ustanovovat tyto instituce v souladu se zákonem a uživatelům knihoven ukládat povinnosti pouze v rozsahu, který zákon umožňuje. Nelze se ztotožnit se stanoviskem, že knihovna spadající pod režim knihovního zákona má neomezenou soukromoprávní dispozici, na základě níž může v rámci svých knihovních řádů ukládat povinnost uživateli knihovny nad rámec zákona, tedy jako povinnost smluvní.

Snaha knihoven zajistit řádné vracení knih kaucemi či jinými zajišťovacími prostředky je pochopitelná. Nicméně tuto situaci bude možné řešit de lege ferrenda v rámci novelizace zákona č. 257/2001 Sb., knihovního zákona, ve znění pozdějších předpisů, kde by měl být režim zajištění povinností uživatelů knihoven explicitně vymezen. Stávající stav je, že knihovny kauce běžně vybírají, jejich výběr mají zakotven do svých knihovních řádů a uživatelé knihoven je běžně skládají. Do doby, než bude tato praxe napadena uživateli u soudu nebo do doby, kdy bude prosazena relevantní změna zákona…