Dotaz: Setkala jste se v poslední době se zajímavými metodami marketingu v knihovnách?

Odpověď: Před několika dny jsem se vrátila z cesty po Asii, kde jsem se setkala s knihovníky v Koreji, Vietnamu, na Filipínách a v Japonsku při workshopech orga­nizovaných firmou Elsevier. Byla to celkově moc zajímavá zkušenost, ale nejvíc mě potěšil zájem o marketing knihoven, a to hlavně o marketing vnitřní, obracející se na naše zřizovatele.

Metody marketingu se samozřejmě v různých knihovnách liší, ale tento druh je naprosto nezbytný pro naši činnost, protože zřizovatelé dost často nevědí, co všechno vlastně děláme a proč. A také, jaký užitek z toho mají oni jako obec, univerzita nebo instituce. A právě o tomto tématu jsme absolvovali workshopy, kde jsem žasla, jak daleko došli v této oblasti knihovníci v Asii.

Jednou z probíraných metod byla ROI (Return on Investment), což je způsob měření návratnosti investic, který srovnává poměr vydělaných peněz oproti investovaným. ROI tedy udává výnos v procentech z utracené částky. A to je to, co naše zřizovatele zajímá. Jakým způsobem ale měřit v knihovnách? Americké univerzitní knihovny se touto problematikou zabývají už řadu let. Také v Asii se probírá několik způsobů, jak návratnost investic měřit. V univerzitních knihovnách je to možná o trochu lehčí, například můžeme sledovat, jaká je frekvence citací ve všech uveřejněných publikacích procházejících knihovnou, jaké procento univerzitních zaměstnanců/vědeckých pracovníků používá knihovnu, kolik citací pochází z elektronických zdrojů atd. V obecních (veřejných) knihovnách je to těžší, ale například v Koreji existuje průzkum, ve kterém se ptali uživatelů knihovny, kolik by byli ochotni zaplatit za knihy/DVD/audioknihy nebo služby. Studie pak staví tyto hodnoty do protikladu ročního nákladu na knihovnu včetně akvizice, což ukazuje návratnost investic (ROI) ve výši 3,5-4 %.

Ve skandinávských zemích jsme začali diskutovat o tom, jaký vliv má přístup ke kultuře na zdraví občanů, jak působí knihovna na všeobecnou vzdělanost, a tím i možnost získat zaměstnání, a celkově tedy snížit nezaměstnanost, která je pro obec/město vždy politicky a finančně negativní. Zatím není podobných studií moc, ale myslím si, že nápad dívat se na naši činnost i z hlediska zřizovatelů nám otevře nové marketingové možnosti.

Ještě zmíním další zajímavosti a postřehy z Asie. V Japonsku například v mnoha knihovnách nosí uniformy pouze zaměstnanci ženského pohlaví. Pro rychlou komunikaci s uživateli i mezi kolegy se využívá Twitter, japonština totiž používá méně slov, protože má znaky (jeden pro více slov). Japonské knihovny také využívají Facebook, protože dva miliony Japonců jsou do této sítě zapojeny a pro mladší generaci je to zřejmě jedna z hlavních forem komunikace stejně jako v Evropě. Hodně populární jsou pro vědecké/univerzitní knihovny výlety s novými studenty do knihkupectví, kde si můžou vybrat knížky, které knihovna zakoupí. Restrikce se vztahuje na módní časopisy, bulvár a komiksy.

V Koreji existuje také software, který umožňuje čtenářům sledovat svoje výpůjčky a frekvenci čtení. Je ve formě akvária, kde se každá kniha promění v rybičku. Rybičky výpůjčkami rostou a tloustnou, a ty největší pak nesou jméno svého vypůjčovatele.

A na závěr, téměř všechny knihovnice, které jsem v Asii potkala, nosí nejen vysoké podpatky (což se například ve Švédsku skoro nevidí), ale boty jsou navíc ještě stříbrné, zlaté nebo alespoň posázené štrasem.