Dotaz: Patří e-knihy do knihoven?

Odpověď: Ve Švédsku, stejně jako v jiných zemích, se o elektronických knihách v knihovnách hodně diskutuje. Mít je v knihovně, nebo ne, kupovat jich hodně či málo a kde na ně vzít peníze? Předpokládám, že podobná debata se vede i v českém knihovnictví.

Kupříkladu, těsně před Vánocemi byl svátek otců a dva dni předtím vyšla kniha od Zlatana Ibrahimoviće, jednoho z nejznámějších fotbalistů na světě. Zlatan je náš národní hrdina a v podstatě neexistuje ve Švédsku nikdo, kdo by neznal jeho jméno, včetně těch, kteří se o fotbal vůbec nezajímají (jako například já). Zlatan se narodil v Malmö, v chudé čtvrti, jeho rodiče jsou oba přistěhovalci z bývalé Jugoslávie a Zlatan se díky fotbalu stal nejen mnohonásobným milionářem, ale i ikonou celého Švédska.

Zlatan spolu se známým spisovatelem vydal knihu se zlatou obálkou Já jsem Zlatan.

Během několika dní byla publikace (za 28 €) vyprodána ve všech knihkupectvích po celém Švédsku. Já jsem ji manželovi koupila v obchodě se sportovními potřebami! Prodalo se už půl milionu výtisků, což je ve Švédsku v knižním světě naprosto historické číslo.

Kniha vyšla zároveň elektronicky a i toto vydání překonalo všechny předpovědi. Švédsko se tak díky biografii fotbalisty stalo zemí elektronických knih. „Zlatá kniha“ o Zlatanovi v elektronické verzi přilákala spoustu naprosto nových a neobvyklých zákazníků nejen do knihkupectví, ale i do knihoven, kde mnoho dotazovaných lidí přiznalo, že jsou tam poprvé. Knihovny reagovaly tím, že se na stránkách všech deníků pustily do bitvy s nakladateli a koupily jenom velice omezený počet exemplářů. Viděly prostě svoji šanci snížit nákupní ceny a poukázat na to, že elektronické knihy jsou pro ně velice drahé; švédské knihovny platí 2 € za každou výpůjčku. Výsledkem byly dlouhé čekací doby na vypůjčení.

Většina obyvatel získala dojem, že práce s e-knihami v knihovnách je obtížná, knihovny na ně nejsou zvyklé a nemají rutinní postupy při jejich půjčování, a také že jsou e-knihy drahé a do knihoven se nehodí. Samozřejmě, musíme se snažit vyjednat s nakladateli lepší podmínky, ale to je jiná diskuse. Před veřejností je třeba stále zdůrazňovat, že s elektronickými knihami pracovat chceme.

Horečka se Zlatanem už samozřejmě pominula, fronty na vypůjčení opadly, ale já se obávám, že dojem z knihoven jako nepružných a zpátečnických institucí zůstává. Nevyužili jsme obrovskou možnost k báječnému marketingu – nakoupení velkého počtu „elektronického Zlatana“, a tím nalákání úplně nových klientů. Najít nové uživatele jenom za 2 € je velice výhodné, vždyť každá kampaň, brožurka, marketingová aktivita stojí daleko více. A je to stále ještě jen polovina toho, co stojí jedna výpůjčka tištěných knih – což je podle stockholmské knihovny cena knihy včetně knihovnického vybavení děleno průměrným počtem výpůjček tištěných knih.

Nebyla to tedy finanční záležitost, ale nepřekonatelnou překážkou byla zřejmě skutečnost, jak tyto nákupy administrativně zařadit, v rozpočtu na rok 2011 nebyl dostatek peněz na elektronické knihy. Švédské knihovny neviděly a nevyužily tuto jedinečnou propagační příležitost, naopak jsou stále nespravedlivě vnímány jako zastaralé, a to díky špatně vedené debatě na stránkách deníků. Je to velká škoda a já doufám, že si švédští knihovníci uvědomí nové možnosti a nebudou se zabývat pouze negativními stránkami a těžkostmi s elektronickými knihami. Musíme se všichni přizpůsobit dnešní době, ke které e-knihy ve Švédsku – k našemu (knihovnickému) obrovskému překvapení – už nevyhnutelně patří.