Číst nás baví

Projekt Městské knihovny Rakovník byl zaměřen na podporu čtení a jeho propagaci. Jednou jeho částí byla výstava, kterou knihovna otevřela 19. března v prostorách 200 let starého domu, v roubence Lechnýřovně. Její název byl Číst nás baví a Jarní sny.

Návštěvníci roubenky si mohli prohlédnout velkoformátové fotografie, které knihovna vytvořila kombinací zadní projekce a fotografování. Pomocí této techniky se na plátně objevily originální historické fotografie Rakovníka, do nichž byli zasazeni současní čtenáři, ovšem v dobovém obleče­ní. Velice milé focení s úžasnými výsledky!

Naše knihovna velmi úzce spolupracuje se vše­mi typy místních škol (od mateřských po střední), s volnočasovými kroužky a mimoškolními zařízeními. A tato spolupráce se odrazila i na výstavě, neboť jsme oslovili kolektivy, aby se vyfotily při společném čtení. Nápadité fotografie čtoucích dětí byly vystaveny v rámech a ve vitrínách společně s veselými písmenky, která děti vytvořily.

Vedle všech fotografií, které prezentují radost z četby v dobách historických až po současnost, se knihovna zaměřila na propagaci čtení. Dominantní obraz stromu představoval originálním způsobem žánrovou nabídku knižních titulů. Pomalované a vyřezané knihy zase napovídaly, že se s nimi dá pracovat, přestože už čtenářům dosloužily a z fondu knihovny byly vyřazeny pro opotřebovanost. Pomalované listy z vyřazených knih také inspirovaly šikovné výtvarníky k další­mu využití. A model plesových šatů vytvořený ze starých novin jistě nenechal chladného žád­né­ho příznivce módy.

Vitríny a rámy byly plné inspirace, jak veřejnosti zajímavě představit čtení a upozornit na jeho vliv. Výstava byla doplňována výtvarnými dílnami a hlavně setkáními se školními kolektivy i s veřejností při společném čtení.

Až potud byla naplněna první část názvu výstavy Číst nás baví, druhá nesla název Jarní sny. V jedné části roubenky byla umístěna stará dětská dřevěná postýlka, u níž byla připravena židle k pravidelnému večernímu čtení. A kolem dokola, kam v domě oko dohlédlo, byly k vidění i k zakoupení výrobky z dílen amatérských výtvarníků a krásné zboží vyrobené klienty Domova Ráček. Výstavu mohli zájemci navštívit do 28. dubna 2014.

Na celé výstavě a v podstatě i na většině programu projektu Číst nás baví měli největší podíl pracovníci knihovny, kteří svým nasazením, svými nápady a ve svém čase vytvořili útulný prostor, do kterého byla radost vejít, a v němž je poznat, že nás v rakovnické knihovně společné čtení opravdu baví.

Milena Křikavová

Foto archiv knihovny

Ve sklepě knihovny se ukrývala mrtvola

Ne, nemusíte mít strach, že v chodovské knihov­ně došlo k vraždě. Jen tam probíhala Noc s Andersenem. Letošní téma Komisař Vrťapka nás inspirovalo spojit detektivní metody tohoto psího soukromého detektiva s těmi skutečnými, kriminalistickými. A tak děti ve sklepě navštívily vězeňskou celu, kde psaly motáky a skládaly puzzle s obrázkem Zlokrta padoucha, kterého Vrťapka pronásleduje. Mimochodem, naše pomocnice představující vězně se do role vžily tak, že se nás děti po návratu ze sklepa ptaly: „Paní knihovnice, vy máte ve vězení šílence?“ Na to jsme jim odpovídaly, že když holky šly do vězení, tak byly normální, ale kdo ví, co s nimi udělala společnost plyšových krys a pavouků a dieta tvořená suchým chlebem a colou.

V největší místnosti jsme vytvořili místo činu i s mrtvolou. Bylo to tak propracované, že i strážníci Městské policie, kteří se přišli na děti podívat, málem volali posily. Tedy pouze do té doby než jsme rozsvítili a oni si mohli mrtvolu pořádně ve světle prohlídnout a zjistili, že je to opravdu figurína. Pobavila je i naše výbava pro odběr otisků prstů, bot nebo stěrů DNA, kterou nám zapůjčili z místního oddělení Policie ČR. „Máte to se vším všudy, to si to děti fakt užijou,“ smáli se strážníci na odchodu. V poslední místnosti našeho sklepa pak měl svou kancelář komisař Vrťapka. Ten osob­ně dohlížel na to, aby děti pomocí otisků prstů určily správné zločince z jeho příběhů. Na jeho stole kromě spisů a důkazů týkajících se různých případů nechyběla ani kobliha a káva. Kobliha naše pomocníky velmi lákala, ale vzhledem k tomu, že tam byla už od čtvrtka a byla trochu ztvrdlá, měli jsme jistotu, že tento nezbytný doplněk každého detektiva ne­zmizí v našich pomocnících, ale že ji uvidí všech­na družstva.

Kromě úkolů ve sklepě plnily děti i další zadání na dětském oddělení. Vyráběly si placky s logem detektivní kanceláře, kreslily, vytvářely na počítači portrét pachatele, psaly pohledy z Noci s Andersenem nebo chatovaly s ostatními „spáči“. Detektivní charakter měly i hry venku. Děti si hrály na lupiče a policajty a v městském parku pak hledaly poztrácený lup. To, že bude kolegyně po parku rozhazovat karamely zabalené do alobalu, aby byl lup v šeru lépe vidět, jsem po domluvě s kolegyněmi nahlásila na Městské policii. Park je totiž střežen kamerovým systémem, a tak jsme nechtěli, aby naši kolegyni odchytila hlídka za znečišťování veřejného prostranství. I když dětem by se to asi líbilo.

Největší překvapení na děti čekalo kolem půlnoci. Připravili jsme pro ně totiž představení Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti z cyklu scénických čtení LiStOVáNí. Po jeho skončení dovolili herci Věra Hollá a Pavel Oubram pohrát si s rekvizitami, což děti samozřejmě využily. Pak následovala pyžamová párty a uložení ke spánku. Knihovnické srdce zaplesalo, když si každé z dětí vzalo do spacáku knížku a využilo čas do zhasnutí ke čtení nebo prohlížení. Děti byly tak plné zážitků, že některé usnuly až po třetí hodině ráno. Budíček měly jako každý rok kolem půl osmé. Letos jsme je budili píšťalkou. Pohled na děti soukající se ze spacáků s napůl zalepenýma očima je k nezaplacení. Vypadaly jako vyorané myšky. Ranní hygiena a slad­ká snída­ně je však postavila na nohy a mohly se tak plné elánu vrhnout na plnění posledních úkolů. Řešily několik případů komisaře Vrťapky, ale hlavně hledaly pomocí nápovědy v Morseově abecedě ukrytý lup. Při plnění tohoto úkolu děti ukázaly, že čtou, protože nápovědou vedoucí ke skrýši s lupem byly postavy z dětských knih, které bez problémů poznaly. Po rozdělení lupu, což byly různé sladkosti, následovalo rozloučení s letošní Nocí s Andersenem. Děti si kromě zážitků odnesly diplomy a detektivní průkazy, ale také své otisky, stěr DNA nebo vězeňskou fotografii. „Bylo to skvělé, příští rok tu chce­me spát zase.“ Tak a podobně se děti loučily s knihovnicemi, které s nimi v knihovně nocovaly.

A to je pro nás nejlepší poděkování a motivace pro další ročník Noci s Andersenem. A i když si každý rok říkám, že budu šťastná, až bude Noc za námi, a budu vědět, že všechno klaplo a děti jsou v pořádku doma u rodičů, je mi nakonec pokaždé líto, že je po všem a už se nemohu dočkat té další.

Marie Valentová

Foto Dana Urbanová