OLGA VAŠKOVÁ ctenar.vaskova@svkkl.cz

Sdílení je dnes pojem, kterému rozumí snad každý. Sdílíme vše – od fotografií z dovolených, z grilování, z přestavby domu, z úspěchů potomků až po domácí úkoly, vlastně vše, co se nám právě honí hlavou… Sdílení je prostě IN.

Ovšem není sdílení jako sdílení. Občas se v tom obrovském informačním toku najdou pozoruhodné kousky, hodny hlubšího zájmu a pozornosti. Mezi ně bych zařadila knihu Milana Valdena Sto slavných děl klasické hudby s podtitulem Padesát nejslavnějších skladatelů, kte­rá poněkud nenápadně doputovala na knižní pulty koncem loňského roku. Její autor – zná­mý spíše jako literární publicista – se jejím vydáním pustil na tenký led, když se rozhodl coby hudební laik sdílet s ostatními své „hudební lásky“. K zájmu o klasickou hudbu se dostal díky filmům, konkrétně Formanovu Amadeovi či Viscontiho Smrti v Benátkách. Jaké to mělo pokračování, lze vyčíst z knihy, kterou M. Valden věnuje všem, jež „klasická hudba láká a zajímá… mívají z ní však strach či obavy, že jí nebudou rozumět. Také často nevědí, čím začít“ .

Je nutné předeslat, a to autor sám zdůrazňuje, že výběr děl a skladatelů je ryze subjektivní, avšak postihuje to, co lze zařadit do zlatého fondu klasické hudby. Pro mě osobně kniha představuje srozumitelného a na informace bohatého hudebního průvodce, beru ji do rukou pokaždé, když se chystám na koncert. Zjistila jsem, že pokud předem získám informace o skladateli a hudbě, kterou pak uslyším, je můj prožitek z díla mnohem hlubší.

Co tedy v knize najdete? Jak už z jejího názvu plyne, představuje padesát skladatelů, které autor řadí abecedně. Jako prvního představuje Johanna Sebastiana Bacha. Všechny medailonky mají stejnou strukturu, v úvodní části je uveden stručný přehled nejdůležitějších děl skladatele, která jsou řazena žánrově. Na prvním místě jsou symfonie a další symfonické skladby, pak koncerty, komorní hudba a díla pro sólové nástroje, dále vokální díla a nakonec opery a balety. Na konci této části najdeme upozornění na skladby, které můžeme znát. Autor se pak obšírněji věnuje svému oblíbenému dílu, zasvěcuje nás do jeho vzniku, obsahu a provedení. Za zajímavé považuji informace uvedené pod takto rozebraným dílem, a to, ve kterém filmu zaznělo, a dále výběr dostupných a kvalitních CD nahrávek, kde nechybí jméno interpreta, dirigenta, orchestru a hudebního vydavatelství. I tady autor knihy upozorňuje, že se jedná o čistě subjektivní výběr. Přesto je to pro zájemce o doplnění své fonotéky zajímavý zdroj.

Carl Maria von Weber – německý skladatel, dirigent, klavírista a kritik – je posledním z padesátky tohoto výběru. A jak jsem se v knize dočetla, v letech 1813 až 1816 působil v Praze jako hudební ředitel Stavovského divadla a ta­dy, půl roku po berlínské premiéře, bylo uvedeno jeho nejslavnější dílo – romantická opera Čarostřelec. Takovýchto zajímavých informací však přináší kniha bezpočet, autor jimi obohatil jak medailonky skladatelů, tak vybraná a komentovaná díla.

V závěru knihy nechybí ani slovníček hudební terminologie, který zpracoval prof. PhDr. Miloslav Pospíšil, dále je zde uveden přehled skladatelů a jejich děl zmiňovaných v textu, chronologický přehled skladatelů a samozřejmostí je uvedení použité literatury včetně elektronických zdrojů.