Text a foto ŠTĚPÁN ČERNOHORSKÝ sc@aipberoun.cz

Problematika digitalizace je ve spojitosti s fungováním paměťových institucí, jakými jsou knihovny a muzea, velmi aktuální. Může být relevantní jak z hlediska efektivity fungování těchto institucí, tak může významně pomoci naplňovat jejich klíčová poslání. V případě knihoven jsou zde souvislosti se správou sbírek, katalogizací či s plněním funkce ochrany sbírkového fondu, kdy existence záchovných digitálních kopií přispívá k ochraně originálu (dojde ke snížení četnosti manipulace s vlast­ním originálem díky tomu, že významné procento přístupů lze realizovat na základě digitální kopie). Kvalitní obrazová data mohou být zdrojem pro tvorbu věrných kopií (faksimile). Digitalizace zaznamenává informační obsah originálních dokumentů pro případ nedochování původních dokumentů do budoucnosti a výstupy digitalizačních projektů jsou důležitou formou zpřístupnění těchto informací jak badatelům a studentům, tak i široké veřejnosti.

Digitalizace v rámci knihoven je v České republice na poměrně pokročilé úrovni, v oblasti digitalizace a zpřístupnění rukopisů a starých tisků dokonce udáváme směr v mezinárodním měřítku. Toto lze tvrdit také v rámci standardizace tvorby bibliografických popisů (metadat) při digitalizaci dokumentů (participace zástup­ců Národní knihovny ČR na projektu MASTER v letech 1999–2001).¹

V oblasti zpřístupnění bylo důležitým milníkem spuštění digitální knihovny Manuscriptorium² v roce 2004, a její následný rozvoj. V této souvislosti lze vzpomenout také na udělení prestižní ceny UNESCO JIKJI (Paměť světa) Národní knihovně ČR v roce 2005 za přínos v oblasti digitalizace a snahu o virtuální integraci sbírek v digitální knihovně Manuscriptorium.³

Z hlediska rozvoje a další agregace dat digitalizačních projektů byla významná také úspěš­ná realizace Evropského projektu ENRICH⁴ v letech 2007–2009. Jednalo se o projekt dvacítky důležitých evropských paměťových institucí s cílem soustředit dostupný digitalizovaný materiál a vytvořit na platformě Manuscriptoria nejvýznamnější evropskou digitální knihov­nu v oblasti historických fondů. Koordinátorem projektu byla Národní knihovna ČR a technickým partnerem provozovatel Manus­criptoria společnost AiP Beroun. Také díky projektu ENRICH a pokračující spolupráci s partnerskými institucemi je nyní v Manuscriptoriu dostupno přes 300 000 bibliografických popisů historických dokumentů, z nichž je přes 24 000 plně digitalizovaných a pro více než 2000 z nich je dostupný tzv. plný text.

Podívejme se nyní blíže na samotný proces digitalizace. Z pohledu užití výsledků digitalizačních projektů knižních dokumentů se setkáváme se dvěma typy projektů. Jednak to jsou projekty, které cílí pouze na zpřístupnění (tomu odpovídají parametry digitalizace a výstupů prá­vě dostačujících ke zpřístupnění na internetu). Druhou skupinou jsou projekty, jejichž cílem je ochránit a zpřístupnit dokumenty (vytvořit tzv. záchovnou digitální kopii, která má potenciál věrně vizuálně nahradit originál a zpřístupňována je jen z ní odvozená optimalizovaná kvalita dostatečná pro bádání a práci).

Digitalizační projekty rukopisů a starých tisků, ve kterých vzniká záchovná digitální kopie, jsou poměrně komplexní záležitostí. Tyto unikátní a vzácné knihy nejprve projdou restaurátorskou kontrolou, která má za úkol prověřit, zda je dokument schopen proces digitalizace bez úhony absolvovat. Je třeba posoudit, zda rukopis snese opatrnou manipulaci ve smys­lu otevření a prolistování. Pokud to stav dokumentu vyžaduje, jsou případně provedeny nezbytné restaurátorské zásahy. V rámci procesu digitalizace je samostatně snímána každá strana knihy, stejně tak jsou snímány desky, přídeští, hřbet knihy, ořízky a další jevy, typické pro středověké rukopisy (vložené listy, zpevňovací proužky atd.). Digitalizace probíhá zpravidla na specializovaných zařízeních, výborných výsledků je dosahováno bezkontaktní fotografickou metodou, s využitím velkoformátové fotografické kamery vybavené skenovací stěnou s lineárním CCD snímačem či one-shot snímačem s dostatečným rozlišením (stávající technologická špička dosahuje rozlišení kolem 80Mpix). Takovýto postup umož­ňuje tvorbu vysoce kvalitních obrazových dat co do parametrů ostrosti, rozlišení, barevné hloubky, zároveň je celý proces velmi šetrný vůči originálu (studená katodová světla, filtry UV a IR záření, případně LED světelné zdroje, opatrná ruční manipulace s originálem). Speciální pozornost je věnována otázce barevné věrnosti. Tuto problematiku lze efektivně řešit pomocí využití systému správy barev. Color Management System (CMS) je postaven na principu charakterizace vlastností jednotlivých zařízení, která na sebe při práci s digitálním obrazem navazují, od tvorby přes zpracování, editaci až po výstupy. Jednotlivá zařízení jsou charakterizována barevným profilem (ICC pro­fil)⁵. V rámci CMS je možno přes přístrojově nezávislý barevný prostor převádět obrazová data pomocí přepočítávání ze zdrojového do cílového barevného prostoru s využitím ICC profilů.⁶

Důležitou součástí seriózního procesu digitalizace je tvorba metadat. Jedná se vlastně o strukturovaná data o datech. Existuje celá řada forem a formátů, jakými mohou být metadata zapsána v souvislosti s jejich konkrétním účelem. Metadata slouží k zachování důležitých informací o datech, o jejich vzniku, významu či parametrech. Obecně je v současnosti nejrozšířenějším způsobem jak vytvářet a uchovávat metadata značkovací jazyk XML (Extensible Markup Language). Jeho základem je prostý text, v rámci kterého je označen význam jeho částí. XML je pro uživatele čitelný přímo – pomocí jakéhokoli textového editoru, zároveň je ale uchopitelný řadou softwarových nástrojů. Výsledkem procesu je takzvaný komplexní digitální dokument (spojení dat a metadat), postavený na otevřených standardech tak, aby byl samostatně uchopitelný a nezávislý na konkrétním softwarovém či hardwarovém řešení.

Reprezentativním příkladem výsledku digitalizace, se kterým se čtenáři mohou seznámit, je zpřístupnění Vyšehradského kodexu v Manuscriptoriu. Vyšehradský kodex je jedním z nejvýznamnějších rukopisů v České republice, je uložen v Národní knihovně České republiky pod signaturou XIV.A.13. Tato významná národní kulturní památka byla digitalizována v roce 2007⁷, a její digitální kopie je volně dostupná on-line v badatelském prostředí Manuscriptoria.⁸

1 UHLÍŘ, Z. Standard MASTER: katalogizace rukopisů v XML [online]. Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/nkkr0202/0202084.html.

2 Manuscriptorium [online]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/.

3 KNOLL, A., JEŽEK, V. Cena UNESCO Jikji 2005 pro Národní knihovnu [online].

Dostupné z: http://knihovna.nkp.cz/knihovna52/jikji.htm.

4 ENRICH | Towards a European Digital Library of Manuscripts [online].

Dostupné z: http://enrich.manuscriptorium.com/.

5 INTERNATIONAL COLOR CONSORTIUM. [online].

Dostupné z: http://www.color.org/.

6 KOČIČKA, P. Color Management System. Praha: GRAFIE CZ, s. r. o.

7 Vyšehradský kodex | AiP Beroun s. r. o. [online].

Dostupné z: http://www.aipberoun.cz/?q=node/32.

8 XIV.A.13, Národní knihovna České republiky [online]. Dostupné z: http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.phprequest=show_tei_digidoc&docId=set20070920_13_1&client=.