Hlavní obsah stránky

TÉMA: České děti jako čtenáři v roce 2013 - 2

IRENA PRÁZOVÁ prazovai@fsv.cuni.cz

V tomto článku budeme pokračovat v interpretaci výsledků výzkumu dětského čtenářství, který organizovala Národní knihovna ČR s finanční podporou MK ČR v roce 2013. Zaměříme se na volný čas dětí, jejich vztah k elektronickým knihám, knize jako zdroji informací a nakonec na vztah dětí ke školním a především veřejným knihovnám.

Trávení volného času

„Já většinou když mám zaracha, tak si většinou čtu knížky a pak podle nálady. Když ji mám, tak si ji vezmu. A když ji nemám, tak jsem na počítači a hraju hru, kde si to třeba vybiju, nebo takhle.“

Četba patří mezi běžné volnočasové aktivity dítěte, ovšem v dnešní době musí soupeřit se spou­s­tou jiných aktivit, a to nejen mediálních. V otázkách na volný čas dětí byla zjišťována frekvence jednotlivých činností během týdne a kolik času jim dítě věnuje v průběhu obvyklého dne.

V případě frekvence činností během týdne bylo zjištěno, že děti tráví nejvíce času přípravou do školy (63 %), na druhém místě je pasivní sledování televize (56 %), třetí nejčastější aktivitou je hraní si doma nebo venku (39 %) a surfování na internetu (37 %). Četbě se věnuje 14 % dětí a v týdnu není příliš frekventovaná, ale dalších 20 % dětí čte 3–4krát za týden. Pouze 12 % dětí nečte nikdy.

Většina dětí má během školního týdne minimálně jeden zájmový kroužek, někteří až čtyřikrát týdně. Pokud mají děti řadu kroužků, neznamená to ovšem, že již nemají čas na čtení. Právě naopakty, které častěji navštěvují kroužky, se také častěji stávají silnými čtenáři a návštěvníky knihoven. Naopak ty děti, které kroužky téměř nenavštěvují, jsou častěji nečtenáři.

Já mám spousty kroužků. Také zpívání, klavír, vyrábění. A pak si večer čtu.“

V analýze činností během dne byla zkoumána jejich intenzita, délka trvání. Nejvíce volného času děti stále, i když možná překvapivě, tráví sledováním televize nebo filmů, v průměru je to skoro hodina a půl denně. Pouze 25 % dětí tráví u televize méně než hodinu denně. V součtu obou kategorií – sledování pořadů nebo filmů – jsou to skoro tři hodiny denně.

Podle kvalitativního výzkumu je nejoblíbenější aktivitou dětí chození ven s kamarády, u chlapců je na druhém místě hraní počítačových her (je to např. Minecraft, World of Tanks, Land of Legend atd.). Chlapci hrají počítačové hry třikrát častěji než dívky (33 % : 12 %). Z hlediska věku kulminuje hraní elektronických her ve vě­kové kategorii 11–12 let, kdy jejich denní hraní uvádí 29 % dětí. Dívky tráví hodně času na internetu, a to především sledováním videí nebo na Facebooku.

Téměř dvě pětiny dětí denně surfují na internetu a více než čtvrtina jich je denně na Facebooku. Tyto dvě aktivity však výrazně rostou s vyšším věkem dětí, společně s četbou časopisů a poslechem hudby. Čím jsou děti starší, tím frekvence četby knížek mírně kle­sá, starší děti čtou sice méně často, ale zato déle.

E-knihy a další informační technologie

Děti mají celkově velmi malou zkušenost s čtečkami elektronických knih. Pokud vůbec znají tento pojem a určitou zkušenost mají, jedná se spíše o starší děti, převažují chlapci a děti z rodin s vyš­ším vzděláním. Spíše je zde velká tendence si elektronickou čtečku knih vyzkoušet, než ji vlastnit. Z ostatních prostředků informačních technologií je nejvíce populární tablet.

Kniha jako zdroj informací

Výzkum prokázal, že kniha jako zdroj informací do školy ztratila dominantní pozici a je nahrazována internetem. Celkem 50 % dětí ho využívá denně nebo minimálně několikrát za týden. Jako zdroj informací do školy využívá 42 % dětí několikrát týdně rodiče, a to více než informace od spolužáků. Jedná se hlavně o mladší děti.

Internet jako zdroj informací pro volný čas využívá ještě více dětí, a to 54 %.

Knihy tedy sice stále jsou funkčním zdrojem informací do školy, ovšem děti je využívají méně frekventovaně, spíše jednou do měsíce nebo i méně.

Školní knihovny

Návštěvnost školních knihoven i informovanost o nich je velice slabá: 65 % dětí ví, že mají školní knihovnu, 22 % žáků o knihovně neví a 13 % si není jisto, což znamená, že do ní pravidelně nechodí. Pouze 4 % dětí chodí do školní knihovny několikrát nebo nejméně jednou týdně, třetina dětí chodí alespoň jednou za půl roku. Více než polovina dětí ve školní knihovně nikdy nebyla, ať už proto, že ji ve škole nemají, nebo ji prostě nikdy nenavštívily.

Zde se tedy ukazuje velký potenciál pro školu tohoto slabého místa využít a vytvořit ze školních knihoven místo pro podporu dětského čtenářství.

Veřejné knihovny

Návštěvnost

Na rozdíl od školních knihoven je návštěvnost veřejných knihoven častější, její nejběžnější frekvence je 1–2krát měsíčně, což se týká asi třetiny dětí a odpovídá to běžné výpůjční lhůtě knih. Je ovšem nutné zmínit, že další třetina jich do knihovny vůbec nechodí.

Do veřejné knihovny chodí častěji dívky než chlapci, s věkem roste počet dětí, které do ní chodí každý týden [ve věku 13–14 let jich je 8 %, což je více než dvojnásobek oproti věku 9–10 let (3 %)]. Frekvence navštěvování knihovny souvisí se vzděláním rodičů, lineárně roste se zvyšujícím se vzděláním dospělých osob v domácnosti.

Proč nechodíš do knihovny častěji?

Na tuto otázku odpovídaly ty děti, kte­ré byly v knihovně pouze jednou a už se tam nevrátily. Nejčastějším důvodem je jiná zábava, nezájem o knihy nebo prostý fakt, že se jim do knihovny nechce. Tyto důvody se příliš nemění v závislosti na věku ani pohlaví dítěte. Dívky častěji získávají knihy z jiných zdrojů než z knihoven, mezi chlapci je výrazně rozšířen důvod „prostě se mi tam nechce“. Mladší děti více uvažují o tom, že do knihovny teprve chodit začnou, což starší děti již netvrdí.

Od dětí, které chodí do knihovny alespoň zřídka, bylo zjišťováno, jestli knihovnu navštěvují rády či nerady. Opravdu rádo chodí do knihovny 27 % dětí, dalších 56 % spíše rádo. Celkově 17 % chodí do knihovny nerado, je to tedy pro ně spíše povinnost nebo činnost na základě přání rodičů či školy.

„My máme velkou knihovnu, ale knížky jsou tam starší, které mě nezajímají. Proto tam nechodím. Nemají tam novinky.“

Co nabízí knihovna svým čtenářům

Nejčastějším důvodem návštěvy knihovny je přirozeně půjčování knih domů (93 %), na určitý program (besedy apod.) chodí do knihovny 35 % dětí a 29 % jich preferuje setkávání a bavení se s kamarády. Pro každé páté dítě je také knihovna místem, kde má dostatek klidu i zdrojů informací pro učení do školy.

Nabídka knihovny byla hodnocena uživateli, kteří do knihovny chodí minimálně jednou za půl roku. Nejvíce oceněni byli samotní knihovníci a jejich ochota poradit s výběrem, knihovna je rovněž velmi často spojována s klidem. Za nepochybné vybavení knihoven je považována dostatečně široká nabídka knih (i těch právě vycházejících) a připojení k internetu. Výrazně méně knihovny nabízejí prostor pro poslech hudby a hraní her. Nejméně jsou podle dětí nabízeny čtečky elektronických knih, což potvrzuje odpověď v otázce na zlepšení knihoven, kdy nabídku e-čteček by uvítalo 24 % dětí. Na druhém místě (22 % dětí) je poptávka po nových knihách a 18 % dětí si žádá dostatečnou nabídku knih (abych vždy dostal, co si chci půjčit), což potvrzuje i kvalitativní výzkum. Celkem 40 % dětí by ve své knihovně nic zlepšit nechtělo.

Závěry

Výzkum byl velice obsáhlý a snažil se odpovědět na celou škálu otázek, které kolem dětského čtenářství opakovaně vyvstávají. Pokusíme se zjednodušeně zdůraznit některé stěžejní závěry vyplývající z výsledků, použití i interpretace jsou ovšem na každém, kdo s dětskými čtenáři pracuje.

  • Knihovny by měly reflektovat požadavky dětských uživatelů, především dbát na dostatečnou nabídku knih (samozřejmě s ohledem na své finanční možnosti) a nabízet dostatek novinek.
  • Pro školy by bylo vhodné více se zaměřit při podpoře čtení na děti s nižším vzděláním a socio­ekonomickým statusem.
  • Knihovny by mohly tyto skupiny (např. děti z neúplných rodin) více oslovit v rámci svých aktivit.
  • Školy by měly rozvíjet čtenářské dovednosti v rámci výuky, pomocí školních knihoven a především formou doporučené literatury.
  • Důležité je podporovat čtení v rodině již od raného věku, například společným předčítáním, a více zapojit muže, tatínky do těchto aktivit.
  • Pro knihovny i školy by bylo velice vhodné zintenzivnit spolupráci, což by bylo přínosné pro obě strany.
  • Knihovny by se měly zaměřit na svoji roli tzv. konzultantů či poradců a snažit se nebýt pouze „půjčovnou knih“.

Výroky dětí z kvalitativního výzkumu

Jdeš raději na počítač nebo si vezmeš tu knížku?

„No, většinou si zapnu počítač a jdu hrát nějakou hru a když mi moc nejde nebo mě přestane bavit po 15 minutách, tak to vypnu a vezmu si knížku.

Já se na televizi moc nekoukám, to mě moc nebaví, ale filmy, tak ty si najdu na netu.“

Myslíte si, že tištěná kniha zanikne?

„Může se to stát.“„Myslím, že zanikne hodně brzy.“„Úplně nezaniknou, ale hodně se omezí.“

Myslíte, že lidi přestanou číst úplně?

„Já si myslím, že ne, pořád budou nějaké popisky, které lidi budou muset číst.“

Myslíš, že se někdy knihy přestanou tisknout?

„Asi jo, ale myslím, že ty papírový knížky budou mít už jen sběratelé, že budou asi lepší a dostupnější na těch čtečkách. Spíš bych řekl, že to vše bude o virtuální realitě, že všechny knížky půjdou do her a filmů na čtení na noc.“

Článek čerpal z výzkumné závěrečné zprávy agentury Mediaresearch.

 

POUŽITÁ LITERATURA:

FRIENDLAENDEROVÁ, Hana a Lucie VRBKOVÁ. České děti jako čtenáři: Mediaresearch. Mediaresearch: výzkumná zpráva. Praha, 2014. 119 s.