Main content
INSPIRACE Z KNIHOVEN
Severočeský klub spisovatelů a jeho spolupráce s ústeckou knihovnou
Zcela spontánně vznikl v roce 1990 Severočeský klub spisovatelů. Zakládajícími členy byli ústečtí prozaici Ladislav Muška, Arnošt Herman a liberecký básník Ludvík Středa. Liberečtí autoři se ale brzy od Severočechů odtrhli a založili si vlastní organizaci. K nejvýraznějším aktivitám klubu v prvopočátku patřilo pořádání Dnů lužickosrbské kultury ve Varnsdorfu. O úspěšnost se zasloužil básník a člen klubu Milan Hrabal, který s lužickosrbskými autory dlouhodobě a soustavně spolupracuje. Milan Hrabal je natolik dobrý v lužickosrbském jazyce, že jejich tvorbu překládá do češtiny. Klub dlouhodobě spolupracuje s knihovnami v kraji. Nejvýrazněji si váží spolupráce se Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí nad Labem. Pod hlavičkou klubu a této knihovny vycházejí publikace jeho členů. Jsou to nejen básnické sbírky, ale i prozaická díla. První samostatná kniha, která vzešla z této spolupráce, nese název Zvířátkování. Napsal ji Dominik Stroukal v roce 1998.
S ústeckou knihovnou klub pravidelně vydává almanachy či antologie. Úplně první antologií byl Strach o moudiváčka, který přinesl i práce lužickosrbských autorů. Vydalo jej nakladatelství Kapucín v roce 1996. Další knihou byla Pátá korona (2004). Vyšly i antologie pod názvem Kde se země provinila, Odlesky z řeky a Umlklé struny zvuk …? vydaná k 200. výročí narození K. H. Máchy. Zatím posledním svazkem tohoto žánru je antologie Jen krůček od tajemství(2013).
Vedle vydavatelské činnosti poskytuje ústecká knihovna klubu zdarma prostory pro konání autorských čtení pro veřejnost. Současně křtí se Severočechy jejich nově vydané publikace. V přednáškovém sále v ulici W. Churchilla 3 se severočeští autoři také scházejí ke svým výročním schůzím. Už tradicí se stávají vánoční setkání severočeských spisovatelů s ústeckou veřejností. V současnosti klub sdružuje čtyřicet autorů a dvanáct z nich jsou členové Obce spisovatelů. Předsedou klubu je od jeho vzniku Ladislav Muška, místopředsedou Arnošt Herman a sekretariát vede Růžena Pečivová. V příštím roce Severočeský klub spisovatelů oslaví své pětadvacáté narozeniny. Možná, že se dočkáme další antologie a spolupráce klubu s ústeckou knihovnou se ještě prohloubí.
Foto archiv knihovny
Hry bez hranic aneb Knihovnice dětem v Habartově
Text a foto EVA NOVOTNÁ
V sobotu 10. května letošního roku se v Městské knihovně Habartov konal již osmý ročník Her bez hranic. Na start se postavilo 14 dětských družstev z knihoven Karlovarského kraje. Letošním tématem byly Četnické humoresky, protože součástí místní knihovny je i muzeum četnictva, které si všichni účastníci mohli prohlédnout.
Překvapení čekalo děti hned na začátku. Z kulturního domu, kde byl hlavní stan Her, všechny soutěžící do knihovny odvezl vůz tažený koňmi. Slavnostního zahájení se v dobovém oblečení ujali členové Muzea bezpečnostních sborů a Klubu 1938 – Četnická stanice Habersbirk. Děti se tak rázem ocitly v době dávno minulé. Po představení jednotlivých soutěžních družstev se všichni odebrali k první soutěžní disciplíně – střelbě z opravdové vzduchovky na cíl. To se líbilo hlavně klukům. Soutěžení pokračovalo známou Kimovkou, děti házely granátem na cíl, vyzkoušely si chůzi po laně, trasologii – přiřazování stop k botám, hádaly staré četnické předměty, snímaly otisky prstů, vyplňovaly kvíz, který se týkal četnických událostí v Habartově, měly prokázat znalost četnické pohádky, sestavovaly identikit podezřelé osoby…
Po ukončení soutěží a obědě čekala děti scénka v podání místního četnického spolku a pouliční divadlo V. Braunreitera s pohádkou O Sněhurce. To vše i vyhlášení výsledků se konalo v sále kulturního střediska. Ceny dostala všechna soutěžící družstva a první tři nejlepší kromě putovního talíře Klubka získala také poháry. První místo obsadily děti z knihovny v Habartově, druzí byli Loketští a na třetím místě se umístilo družstvo místní knihovny v Lomnici.
Další ročník Her je za námi. Všichni jsme prožili krásný den plný zábavy, poznali jsme nové místo našeho kraje, kam se určitě budeme rádi vracet.
Hry bez hranic finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a SKIP ČR.
Čtvrtý Týden čtení dětem v Knihovně města Plzně – Lobzy
ZUZANA MIŠTĚROVÁ
Tak jako v předchozích letech u nás i letos proběhlo scénické čtení dětem, tentokrát z knížky Anny Neborové Oskar a Mimi. Jedná se o dojemný příběh psa Oskara, který utíká z psího útulku, uměnímilovné holčičky Mimi a jejího kocoura Profesora. Jak napovídá jeho jméno, Profesor se věnuje spíše vědeckému bádání než chytání myší. Mimi se srazí (a to doslova) s prchajícím Oskarem na ulici a pozve ho domů. Oskar je okouzlen Mimi i jejím domovem, srdce Mimi tluče pro Oskara. To vše ve Městě pod kouzelným nebem, které několikrát denně mění barvy, a to velmi bizarně. Jenže… ani jeden z hlavních protagonistů nedokáže otevřeně říci, co k tomu druhému cítí, čímž se náš příběh trošku komplikuje, a to za zdatného sekundování Nebeské kočky, která má na svědomí ta barevná kouzla a chaos na obloze.
A protože jsme v pohádce, nakonec vše dobře dopadne a Mimi a Oskar si padnou do náruče. „To je jak z nějakého filmu,“ zabručí Profesor, nicméně další postava dodá: „Co byste chtěl, ve Městě pod barevným nebem…“
Děti i dospělí poslouchali příběh s velkým napětím a všichni byli velmi dojati. A já doufám, že kromě příjemného zážitku si odnášejí i poučení, jak je důležité, abychom mezi sebou otevřeně komunikovali, protože se tím zabrání mnohým nepříjemnostem a nedorozuměním.
Čtení proběhlo ve dnech 2.–6. 6. celkem devětkrát a navštívilo jej dohromady 187 dětí a 13 učitelek z mateřské školy a nižších ročníků základní školy.
Foto Alice Šiková
Do knihovny nejen pro knihu
VĚRA UNGEROVÁ
Často slýcháme názor, že dnešní děti nečtou. Nechci se zabývat otázkou, zda a do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, ale spíš tím, co my, ve slánské knihovně děláme pro to, aby si naši malí čtenáři cestu do knihovny našli a rádi se sem vraceli.
Knihovna Václava Štecha Slaný má dvě oddělení pro děti a mládež, z toho jedno přímo v hlavní budově na náměstí a druhé ve škole na sídlišti, takzvanou Pobočku Na Dolíkách. V každém pracuje jedna knihovnice. V hlavní budově je dost velký prostor a děti se zde mohou scházet i v K – Klubu, kde mají k dispozici čtyři počítače, malý fotbálek a různé společenské hry. Toto oddělení je hojně navštěvováno dětmi z takzvaně sociálně slabších rodin a je pravda, že největší zájem mají o počítačové hry. Tento trend se nám knihovnicím příliš nelíbí, obzvlášť když vidíme, o jakou věkovou skupinu jde. „Na počítače“ chodí již děti navštěvující první stupeň základní školy, které se nezřídka ještě neumějí ani podepsat. Otázkou je, co z takových dětí jednou bude, jak budou nadále využívat volný čas. Nejhorší vize je asi ta, že z dětského oddělení plynule přejdou na počítače do studovny, kam mají zatím vstup zakázán a možná, že některé z nich skončí v různých hernách.
I z tohoto důvodu rozjelo dětské oddělení Knihovny Václava Štecha od 1. ledna 2014 novou akci pro děti, nazvanou Rukodělné dílničky pro šikovné děti aneb Čtení, hraní a tvoření s knížkou. Ke spolupráci se nám podařilo získat paní Mílu Blahníkovou, majitelku ateliéru Čtyřlístek MB. Díky její velké zálibě v ručních pracích a vstřícnosti vůči knihovně mohou děti navštěvovat „rukodělky“ zcela zdarma. Materiál a symbolický honorář zajišťuje knihovna. Tím je tato akce přístupná i pro děti z již zmíněných sociálně slabších rodin, jejichž rodiče si nemohou dovolit, nebo nechtějí platit drahé zájmové kroužky. A tím se znovu dostáváme k našim malým počítačovým hráčům. Ve dnech vyhrazených „rukodělkám“ se sice normálně půjčuje, ale počítače nejsou v provozu. Pak je příjemné vidět, jak i hráči nejvěrnější pletou košíky, šijí z filcu nebo vyrábějí přáníčko pro maminku.
Všechny „šikovné děti“ se mají možnost dílničky účastnit každý třetí pátek v měsíci od 12 do 16 hodin bez jakéhokoliv předchozího přihlášení nebo rezervace. A protože i paní družinářky ze zdejších škol projevily zájem účastnit se se svými svěřenci, bývá v knihovně opravdu rušno.
S jakými technikami se děti již seznámily? Nejprve si ušily různé drobnosti z filcu, dále vytvářely přáníčka z čajových sáčků (Tea Bag Folding), vyráběly motivy z papírových proužků a pletly věcičky z pedigu. Poslední dílnička v tomto školním roce byla věnovaná práci s textilem – potiskování a malování na látkové tašky. Tvoří se podle knih zakoupených knihovnou na doporučení paní Blahníkové. Tyto knihy pak obohatí náš fond a děti si je půjčují domů a vytvářejí výrobky již samostatně. A tak si vlastně najdou cestu do knihovny i z důvodu zapůjčení knihy a třeba nezůstanou jen u té jedné, vždyť na výběr je spousta jiných, krásných a barevných knížek.
Počet dětí na jednotlivých akcích se pohybuje průměrně kolem padesáti. Některé se zdrží třeba jen chvíli, jiné vydrží tvořit celé odpoledne. Ale všechny se zase příště vrátí a jsou zvědavé, co zajímavého si pro ně „jejich“ Míla připravila.
Asi je ještě brzy dělat nějaké závěry či statistiky, zda, a o kolik se zvýšil počet nově registrovaných čtenářů a vypůjčených knih. Jak jsem již zmínila v úvodu – ne každý návštěvník knihovny odchází domů s knihou. Stačí, že stráví v tomto prostředí příjemné chvíle, pohraje si (ne na počítači), různými výrobky udělá radost sobě i svým blízkým a kdo ví, třeba ho někdy přepadne zvědavost a nakonec odejde domů i s tou knihou. A třeba se i vrátí…
Zatím popřejme našim nejmenším čtenářům krásné prázdniny a doufejme, že v září se budeme opět setkávat a poznávat nové techniky „ručních prací“. Máme se všichni na co těšit.
Foto archiv knihovny