Main content
Dílny čtení v knihovnách
Text a foto NAĎA ROLLOVÁ
Již více než dva roky se scházejí ve dvou slánských školách skupiny dětí ve čtenářských klubech, které mají za cíl přiblížit jim čtení tak, aby četly rády a samostatně. Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby je projekt financovaný od února 2012 do ledna 2015 z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Ve 13 základních školách jej jako volnočasovou aktivitu vede ideálně vždy místní pedagog a knihovník veřejné knihovny. Klubovou skupinu tvoří 10 až 15 dětí, scházejí se během školního roku jednou týdně na hodinu a půl, a to v prostorách školy. Nositelem projektu a zdrojem jeho metodického vedení je Nová škola, o. p. s. Při práci s dětmi používáme různé metody, jak jim, převážně nečtenářům, přiblížit čtení, aby z něj měly radost. Na práci v klubu a zejména na jednu aktivitu, dílnu čtení, jsem si vzpomněla při čtení denního tisku.
V Mladé frontě Dnes z 28. 2. 2014 jsem si přečetla článek s názvem Dětských čtenářů dramaticky ubylo. Píše se v něm, že za 10 let počet náruživých dětských čtenářů klesl o polovinu. Za hlavní příčiny úbytku se zde označují počítačové hry, facebook, televize. Není uvedeno, zda a o kolik klesl počet registrovaných dětských čtenářů knihoven, zřejmě to nebylo cílem článku. Přesto je nasnadě, že tato čísla budou ve vzájemném vztahu. Z benchmarkingu knihoven vyplývá, že počet registrovaných dětských čtenářů je 17 % až 70 % v jednotlivých knihovnách. V další části článku jsem se dozvěděla, že děti chodí do knihoven kvůli věcem, které se čtením zdánlivě nesouvisejí, například kvůli příjemné knihovnici či klidu. Napadá mě otázka, zda by se toho nedalo využít k propagaci a zvýšení zájmu dětí o četbu?
Jak dále článek uvádí, přibližně 50 % dětí nečte, dává přednost počítačovým hrám, facebooku a televizi. Je možné, že jsou pohodlné a chtějí se pasivně bavit. Ale v případě facebooku a dalších sociálních sítí mé zkušenosti ukazují, že děti chtějí komunikovat, sdílet, povídat si o tom, co je zajímá. Pokud je má bavit čtení, musejí být aktivně zapojeny. Měly by mít možnost o tom, co a proč čtou, mluvit, mít prostor, kde se mohou vyjádřit. Mohou být takovým místem knihovny?
V současné době připravují knihovny pro děti mnoho různých akcí – od lekcí pro školy, zájmová odpoledne, výtvarné a literární soutěže až po noci v knihovně. Děti si zde mohou číst, prohlížet knihy a časopisy, mají přístup na internet, hrají počítačové nebo deskové hry. Samozřejmě si půjčují a vracejí knihy. Mají si s kým o knihách povídat? Je v knihovnách někdo, kdo by jim ukázal, jak správně číst? Čtení je dovednost, které se děti musejí učit. Jistě, v první řadě je to musí naučit ve škole, kde získávají základy techniky čtení. Navíc rodiče musejí dětem včas ukázat, jak je čtení zábavné. Knihovny, které mají bezkonkurenčně největší výběr knih, by mohly být dalším místem, kde je čtení zábavné, kde by mohl být prostor na povídání o přečteném, na sdílení. Protože ani doma ani u kamaráda takový výběr knih nemají a do knihkupectví se s dětmi chodí ojediněle.
Jak na to? Mluvit s dětmi o knihách, které čtou, co se jim na nich líbí, komu by je doporučily. Vytvářet kroužky dětí, které budou chtít o knihách mluvit, vzájemně si sdílet zážitky ze čtení. Jednou z možností je například pořádání dílen čtení, které českému prostředí představil program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Jedná se o kombinaci tichého čtení z knihy, kterou si děti samy vybraly, a následného povídání o přečteném úryvku. Děti za pomoci předem daných otázek vyprávějí ostatním své postřehy z četby. V rámci školních čtenářských klubů jsme vyzkoušeli dílnu čtení s dětmi v Městské knihovně v Rokycanech. Přišly dvě skupiny žáků, z nichž v jedné byli zastoupeni zdatnější čtenáři, a ve druhé bylo více nečtenářů. Obě skupiny se do dílny čtení zapojily překvapivě dobře. Při patnáctiminutovém tichém čtení byly děti naprosto soustředěné na četbu a odpovědi na otázky se ve skupinách lišily minimálně. Výsledkem byl zájem o čtené knihy, většina dětí si je chtěla odnést a dočíst doma.
Osobní zkušenosti mám s dílnou čtení také z našeho slánského čtenářského klubu (více o metodách klubové práce a konkrétním dění na http://ctenarskekluby.cz). Tato aktivita přináší pozoruhodné výsledky. Dochází zde k tomu, že u dětí, které navštěvují klub, převážně se jedná o děti z nečtenářského prostředí nebo se specifickými poruchami učení, jsou dílny čtení velmi oblíbenou aktivitou. Děti se na ně těší, tiché čtení je naprosto pohltí, při sdílení se navzájem doplňují a pravidelně si rozečtenou knihu půjčí domů. Při dalším setkání vyprávějí, zda knihu přečetly, co se jim líbilo a komu by ji doporučily. V současné době děti z našeho klubu čtou pravidelně dvě až tři knihy za měsíc.
Dílny čtení již nějakou dobu využívají učitelé českého jazyka při výuce. Bohužel nevím o žádné knihovně, ve které tyto dílny pořádají. Budu ráda za jakoukoli odezvu nebo zkušenosti.