Main content
PRÁVNÍ PORADNA
Knihovny a přijímání darů
I s ohledem na mediální obraz vytvářený zejména v posledních měsících mi nejprve dovolte krátkou právně-teoretickou poznámku. V rozporu s poměrně častými představami laické veřejnosti nejsou změny v systému zdanění důsledkem nabytí účinnosti zákoníku občanského. Právní úprava zdanění je ponechána nejen jinému právnímu předpisu, ale dokonce i jinému právnímu odvětví než právu občanskému, a to právu finančnímu, resp. daňovému. Přestože se tak příležitostně objevují tvrzení o tom, že změny v daňových předpisech k 1. 1. 2014 byly prováděny zejména v návaznosti na novou úpravu občanského práva, je třeba brát takovéto proklamace s rezervou, když občanský zákoník níže uvedené změny zdanění žádným způsobem nepředepisuje.
Je nicméně pravdou, že mezi změny, se kterými se musí řada organizací, knihovny nevyjímaje, od 1. ledna 2014 potýkat, patří i změna systému zdanění v souvislosti s darováním. Laikovi by se mohlo zdát, že darovací daň, tak jak jsme ji v minulosti znali, byla zrušena spolu se zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a to bez náhrady. Bohužel, je to pravda pouze napůl. Darovací daň byla skutečně zrušena a jako pojem se z našeho právního systému vytratila, samotné nabytí hodnot prostřednictvím darování je ale zdaněno nadále, a to v rámci daní z příjmů, tj. podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V systému zrušené právní úpravy připadalo v případě knihoven v úvahu hned několik cest, jak se placení darovací daně vyhnout. Ať již se jednalo např. o osvobození podle § 20 odst. 4 písm. a) zrušeného zákona, který osvobození odvozoval od statutu knihovny jako právnické osoby založené resp. zřízené k zabezpečování činnosti v oblasti kultury, vzdělávání etc., či osvobození v případě příležitostných darů, jejichž hodnota nepřesahovala 3000 Kč podle ustanovení § 19 odst. 4 písm. d) tohoto zákona, založené na nanejvýše rozumném vynětí drobných darů ze systému zdanění.
V podmínkách nové právní úpravy je situace poněkud složitější. Pro většinu osob, a buďme upřímní, právníky a účetní nevyjímaje, je, zejména z důvodu rozsáhlosti, komplikované struktury a kazuističnosti zákona o daních z příjmů, poměrně složité se v tomto zákoně, jeho pravidlech, výjimkách a výjimkách z výjimek orientovat. Jen pro představu, tento právní předpis měl za dobu své účinnosti ode dne 18. 12. 1992 již 100 verzí a počet právních předpisů, kterými byl novelizován, toto číslo značně přesahuje.
Vraťme se však k jádru věci. Pro knihovny jsou nejpodstatnější část druhá tohoto zákona, obsahující ustanovení týkající se daně z příjmů právnických osob, a část třetí, tj. ustanovení společná pro daně z příjmů právnických a fyzických osob. Z hlediska možnosti osvobození příjmu získaného knihovnou darováním od daně z příjmů právnických osob (skutečně možnosti, neboť osvobození není automatické, a je tak třeba je uplatnit; je-li nabytí daru od daně z příjmů osvobozeno, nelze k daru následně uplatnit odpisy) je pak pro knihovny rozhodný § 19b odst. 2 písm. b) bod 1. ve spojení s § 15 odst. 1 a § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů, který umožňuje knihovně uplatnit osvobození takového bezúplatného příjmu v případě, že má subjekt, prostřednictvím kterého je knihovna provozována, statut veřejné prospěšnosti (viz § 17a téhož zákona) a dar bude využit pro takovouto veřejně prospěšnou činnost. Statut veřejné prospěšnosti by neměl být v případě knihovny problém, neboť nelze očekávat, že její hlavní činností bude podnikání.
Důsledkem osvobození daného příjmu od daně z příjmů právnických osob je, že se tento příjem nepoužije pro zjištění, tj. výpočet, základu této daně. Z toho důvodu se pro takovýto příjem nepoužije ani pravidlo o oceňování nepeněžitého příjmu podle § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Z logiky věci i právní úpravy plyne, že oceňování takovéhoto příjmu podle zákona o oceňování majetku, jak zákon o daních z příjmů jinak v případě nepeněžitých darů požaduje, by bylo zcela nadbytečné.
Je však také skutečností, že pokud se knihovna rozhodne osvobození od daně neuplatnit, bude její povinností ocenit nepeněžité plnění podle zmiňovaného zákona o oceňování majetku a následně z něj odvést daň z příjmů právnických osob v zákonné výši. Totéž platí v případě, že zaniknou podmínky pro osvobození daného příjmu od daně z příjmů právnických osob, tj. např. pokud bude dar použit jinak než pro zmiňovanou veřejně prospěšnou činnost.
Podstatné je rovněž pravidlo mírně změkčující celkovou komplikovanost této právní úpravy, které stanovuje, že má-li veřejně prospěšný poplatník daně z příjmů pouze takové příjmy, které jsou od této daně osvobozeny, a příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou, či nejsou jejím předmětem, není povinen podávat daňové přiznání k daním z příjmů vůbec.
Pro celkovou představu a porovnání výhodnosti stávající a bývalé právní úpravy pro obdarovaného z hlediska míry celkové daňové zátěže uvádíme, že v případě darů, ze kterých je obdarovaný povinen daň odvést, začínají být nová pravidla výpočtu daně výhodná až od darů v hodnotě 26 milionů korun, což už je i v případě institucí dar vysoko nad obvyklý rámec. Je tak pravdou, že ačkoli byla darovací daň zrušena, jedná se v konečném důsledku o zvyšování daňové zátěže všech jí zatížených, či možná přesněji řečeno „postižených“, subjektů.
S výše popsanými negativy ale přicházejí i změny pozitivní. Oproti bývalé situaci, kdy bylo třeba podat přiznání k darovací dani do jednoho měsíce od okamžiku, kdy obdarovaný dar nabyl, je daň z příjmu nabytého darováním přiznávána v řádném termínu pro podání daňového přiznání k daním z příjmů, tj. do konce měsíce března následujícího roku. Toto pozitivum si knihovny ale nejspíše rády neužijí, když jednoznačně racionálním přístupem je snaha o dosažení toho, aby veškeré takovéto dary byly příjmy osvobozenými od daně z příjmů právnických osob.
S ohledem na čerstvost právní úpravy doporučujeme, aby tento článek byl chápán pouze jako stručný a střízlivý výklad nové právní úpravy, a aby v konkrétních případech knihovny konzultovaly přesný postup týkající se zdanění jimi přijímaných darů, je-li to jen trochu možné, s místně příslušným pracovištěm finančního úřadu.
Mgr. Adam Biňovec, advokátní koncipient
AK Koutná, Slušná & Bělohlávek v. o. s.
Pozn. redakce: Podrobnější výklad k problematice, zabývající se i jednotlivými kategoriemi právnických osob – provozovatelů knihoven, jehož autorem je Mgr. Jiří Klusoň (Ministerstvo kultury ČR), je uveřejněn na stránkách Knihovnického institutu Národní knihovny ČR v sekci Legislativa, doporučení, standardyhttp://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_Leg/01_LegP