HANA FERDOVÁ channah.f@gmail.com

Gramotnost pro všechny – tato tři slova se stala motem a současně výstižným názvem pro spolupráci 22 nadšených lidí pracujících v různě velkých veřejných knihovnách napříč celou Evropou. V týdnu od 9. do 13. června tohoto roku jsem se zúčastnila mezinárodního knihovnického work­shopu ve švédské Botkyrce a zastupovala jsem tam Městskou knihovnu Horažďovice. Tuto zajímavou zkušenost mi umožnil projekt celoživotního vzdělávání Grundtvig a celý název akce zněl Negramotnost dospělých a perspektivy druhého jazyka: vzhledem k spolupráci veřejných knihoven v Evropě.

Botkyrka je okres ležící mezi Stockholmem a Södertälje, který zaujímá plochu 197 km². Žije zde 87 600 obyvatel, z toho 53 % cizinců, 25 % lidí mladších 18 let a průměrný věk je zde 37 let. Populace nad 65 let tvoří pouze 13 %. Výuka švédštiny jako druhého jazyka je tady opravdu velice důležitá. Švédská vláda sice poskytuje bezplatné kurzy švédštiny, švédské knihovny se však zapojují do podpory integrace migrantů růz­nými výukovými i volnočasovými projekty. Zároveň podporují jejich spojení s mateřským jazykem, jako příklad mohu uvést knihovnu, v níž probíhal celý worshop, která má ve svém fondu knihy ve více než 50 jazycích. Potřeba řešit situaci migrantů, kteří se snaží zařadit do společnosti, není však pouze ve Švédsku, ale v podstatě v ce­­lé Evropě. Česká republika zatím toto nepociťuje příliš silně, ale například v Praze žije 13 % cizinců a kurzy češtiny jako druhého jazyka zde již fungují, zatím minimálně jako aktivita knihoven.

Každé dopoledne jsme navštěvovali přednášky ve veřejné knihovně v Hallundě a následně všech­na naše odpoledne patřila samotnému worksho­pu. Přednášky se věnovaly hlavně funkční negramotnosti, novým technologiím ve výuce jazyků (iPady, interaktivní výukové programy), negramotnosti v rozvojových zemích Afriky a zásadní roli knihoven a knihovníků v dnešní společnosti.

Zazněla zde myšlenka profesora R. Davida Lankese o tom, že „špatné knihovny budují fon­dy, dobré knihovny budují služby a nejlepší knihovny budují komunity“. Jsem ráda, že i naše knihovna plní komunitní funkci a buduje komunitu: komunitu aktivních seniorů v rámci projektu Seniorům dokořán. Podobným způsobem pracujeme se školními dětmi v rámci projektu Děti a čtení.

Moderní knihovny samozřejmě nadále plní svoji tradiční roli, ale zároveň se stávají kulturními institucemi, informačními body, volně přístupným nekomerčním prostorem pro všechny, neformálním místem setkávání či výuky, místem různých poradenství a hlavně je možné být zde stoprocentně anonymní (ve větších knihovnách to jde o trochu lépe než u nás).

Pro naši knihovnu je asi nejzásadnější, že jsem načerpala spoustu nápadů a inspirace pro další práci a zároveň jsem získala 22 nových přátel ze čtrnácti evropských zemí, s nimiž nadále zů­stávám v kontaktu díky uzavřené skupině na faceboo­ku a profesnímu blogu: http://literacyforallnetwork.wordpress.com/.

Na závěr bych se chtěla podělit o myšlenku paní Lianne Knobel z nizozemské knihovny v Bre­dě: „Práce není nikdy hotová a klíčové slovo je SPOLUPRÁCE.“

Foto archiv autorky