Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

při zběžném nahlédnutí do obsahu tohoto Čtenáře byste mohli snadno nabýt dojmu, že jsme celé číslo autorsky připravily my v redakci, a že je velmi podobné tomu loňskému, předloňskému… Je to sice částečně pravda, protože se v těchto číslech snažíme zaznamenat alespoň nejdůležitější knihovnické akce soustředěné právě do podzimního období, které jsou v jistém smyslu bilancováním celoroční práce v knihovnách různého typu, ale také výhledem do blízké a vzdálenější budoucnosti knihovnického oboru. Proto i v tomto Čtenáři najdete rubriku Téma speciál, která obsahuje zpravodajství z Knihovnické dílny, z konference Knihovny současnosti, z pře­dávání významných knihovnických ocenění, které se v polovině října uskutečnilo v pražském Klementinu, ale také u nás v knihovně, kde pět dobrovolných knihovnic převzalo titul Středočeský Kramerius.

Ovšem skladba čísla je mnohem pestřejší, věřím, že některá témata vás zaujmou a třeba přimějí i k následování. Mám konkrétně na mysli zajímavý projekt Města čtou, který se rozhodli zrealizovat v Jirkově a v dalších severočeských městech a který měl v červnu letošního roku úspěšnou premiéru u Městské věže v centru Jirkova. Jak na to „šli“ a co všechno bylo nutné promyslet, koho přizvali ke spolupráci, kde a jak získali na projekt finanční prostředky, s tím vším se podělila ve svém článku Marie Bečvářová. Po jeho přečtení se mi opět potvrdilo, že na velikosti knihovny vůbec nezáleží, důležití jsou lidé a jejich vůle převádět nápady ve skutečnost.

Z podobného soudku je i příspěvek, v němž knihovnice Eva Husáková z Obecní knihovny v Chrustenicích představuje zavádění nového automatizovaného knihovního systému *.obecniknihovna.cz, jeho výběr, implementaci, zasvěceně popisuje jeho vnitřní uspořádání a zkušenosti s využíváním.

Na závěr mi dovolte, abych se s vámi – čtenáři Čtenáře, v němž jsem pracovala celých patnáct let, rozloučila. Chci vám říci, že mi mezi knihovníky bylo dobře, vaší práce si vel­mi vážím.

Přeji Čtenáři a vám všem hodně úspěchů a radosti při hledání nových cest.

OLGA VAŠKOVÁ