Knihy jsou spotřební průmysl

Mojí knihovnickou duší trochu otřáslo, když jsem slyšela mluvit Davida Lagercrantze v televizi při příležitosti vydání pokračování trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda).

Autor těchto knih Stieg Larsson zemřel v roce 2004 ještě před jejich vydáním následovaným obrovským světovým úspěchem (prodalo se 80 milionů výtisků). David Lagercrantz je spisovatel, který napsal také knihu Já jsem Zlatan Ibra­himo­vić – biografii největšího švédského fotbalisty, který vyrostl v „ghetu“ v Mal­mö. Psala jsem ve Čtenáři o této knížce, která naprosto změnila čtenářské návyky celé generace ve Švédsku a možná i v jiných zemích. Mnoho knihoven zde hrálo velkou roli, ale bohužel bylo i mnoho těch, které byly „pomalé“ v odhadu možností, jaké při této příležitosti měly. Tato kniha vyšla zároveň i elektronicky a přivedla ke čtení lidi všech věkových kategorií: například teenageři, kteří nikdy nečetli, nebyli v knihkupectví nebo v knihovně, najednou objevili nový svět.

David Lagercrantz dostal od dědiců Stiega Larssona a nakladatelství Norstedts úkol napsat pokračování Milénia se stejnými hrdiny. Jmenuje se Dívka v pavoučí síti a vyšlo současně ve 43 nakladatelstvích v 25 zemích, v nákladu 2,7 milionu výtisků. Než kniha vyšla, byla obklopena tajemstvím a podléhala maximálnímu utajení jako špiónské operace. Ani sám spisovatel nesměl o knize vůbec mluvit. Literární kritici a novináři si knihu nesměli před rozhovory s Lagercrantzem přečíst, a proto se několik časopisů a deníků rozhodlo interview bojkotovat, protože to podle nich odporuje profesionálnímu přístupu k novinářům.

I proto jsou skandinávští novináři ke knize vcelku dost negativní – i když se všichni nějakým způsobem snaží pojistit. Kdyby se kniha skutečně stala světovým hitem, nikdo nechce být ten, který knihu úplně odepsal (a následoval tak kdysi nejznámější švédské nakladatelství, které odmítlo knihu Astrid Lindgrenové Pipi Dlouhá punčocha). Mediální cirkus je světový a naprosto neuvěřitelný, a asi tedy skutečně potvrzuje, že knihy jsou spotřební zboží. Doufejme, že Dívka v pavoučí síti bude plnit stejné poslání, pokud jde o čtenářskou gramotnost. Protože vychází v tolika jazycích, a samozřejmě také elektronicky, mohla by ovlivnit mnohem více potenciálních čtenářů. Můžeme doufat, že nám opět pomůže a že přiláká do knihoven více nových čtenářů/zájemců o literaturu. I David Lagercrantz nabádá veřejnost: „Kupujte a čtěte zároveň s mojí knihou i jiné méně bestsellerové romány, nebo poezii.“

Zájem je skutečně ohromný. Knihovny by jej samozřejmě měly využít a připojit se ke gigantickému a už zaplacenému marketingu knihy. Doufám, že to udělají – jako například Městská knihovna v Malmö (325 000 obyvatel), která má již 269 rezervací a koupila 48 exemplářů tištěné knihy a osm exemplářů elektronického vydání, na které je 48 rezervací.

Stále se mi nelíbí spojení „spotřební průmysl a knihy“, ale je zcela jasné, že se už nikde nic neobejde bez vražedné reklamy, a tedy ani posílení a navýšení čtenářské gramotnosti, o kterou v knihovnách tolik usilujeme. Doufám, že nám v našem úsilí pomohou i tyto nakladatelské „cirkusy“. Neboli slovy Davida Lagercrantze: „Literatura je na cestě k široké veřejnosti.“