Main content
Oslavujeme 115 let od otevření veřejné knihovny v Příbrami
JIŘINA SOUKUPOVÁ soukupova@kjd.pb.cz
Historie veřejné knihovny v Příbrami začíná v 19. století a její počátek byl silně ovlivněn skutečností, že město Příbram je spjato s hornictvím. Příbramský důlní revír byl v druhé polovině 19. století jedním z nejmodernějších v Evropě. Ve městě vznikla vzdělávací zařízení, své sídlo zde měly ústřední horní orgány i báňská akademie. V této době obrozeneckého hnutí působila v Příbrami řada spolků, které nakupovaly pro své členy knihy, poučné časopisy i noviny – tak vznikaly neveřejné knihovny. Vzdělanci té doby však pociťovali, že je potřeba umožnit četbu i „lidovým vrstvám obyvatelstva“, a tak spojili své síly a podali žádost k obecnímu zastupitelstvu o vybudování veřejné knihovny.
Několik let byly shromažďovány finanční prostředky, pořádány sbírky a dobročinné akce a tlak na otevření knihovny nepolevoval. Výsledkem bylo, že 2. prosince 1899 se „Slavné obecní zastupitelstvo královského horního města Příbramě“ usneslo jednomyslně, že založí veřejnou knihovnu (starostou byl v té době Blažej Mixa). Zvláštní „Komitét pro zřízení lidové knihovny“ v čele s Dominikem Čurdou získal na základě výnosu městské rady 24. 8. 1900 obnos ve výši „413 zlatých 93 krejcarů“ (neb 827 korun 86 haléřů) pro otevření knihovny. A tak se obyvatelé Příbrami brzy v místním tisku dočetli (např. v Horymíru), že se 1. října 1900 otevírá lidová knihovna v Příbrami.
Historické „statistiky“
Dovolím si tvrdit, že se dnes již neumíme vcítit do reálií života roku 1900. Byl to vpravdě „přelom“, a nejen století. Přestože skutečný význam příbramských dolů po roce 1900 klesal, pověst města jako vzdělávacího a kulturního střediska zůstávala. Bylo to období secese, kterou miluji. Já osobně hlavně v užitém umění, ale projevovala se samozřejmě v literatuře, v architektuře, výtvarném umění.
V literatuře si připomeňme například proudy označované jako symbolismus a dekadence. Významný rok to byl zpětně i proto, že se narodili budoucí básníci Jiří Wolker (29. 3. 1900 – 3. 1. 1924), Vítězslav Nezval (26. 5. 1900 – 6. 4. 1958) nebo budoucí francouzský spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupéry (29. 6. 1900 – 31. 7. 1944). Z dalších zajímavostí roku 1900 uveďme, že na světové výstavě v Paříži byl poprvé použit termín televize (součástí výstavy byly II. letní olympijské hry). V Praze byl 28. června na Letné zahájen IV. všesokolský slet a ve Francii byl vyroben první automobil s volantem!
Vrátím se ale k historii naší příbramské knihovny. Víme, že knihovna byla pro veřejnost otevřena od 18. do 19. hodiny večerní, každé úterý a pátek. A zkouším si představit (a zkuste to se mnou), jak asi na čtenáře působil v těchto odpoledních hodinách (v říjnu!) interiér knihov-ny, například osvětlení. Vždyť elektrifikace probíhala v Příbrami až v roce 1925!
A teď trochu „historické“ statistiky. Za první rok působení se v knihovně zapsalo 255 čtenářů, kteří si půjčili 4064 knih. Svazků bylo v té době v knihovně 790. Oproti dnešnímu personálnímu obsazení byli v první polovině 20. století knihovníky vždy muži. Úplně prvním knihovníkem byl František Herold. Již v roce 1903 byly služby knihovny rozšířeny o čítárnu.
Před první světovou válkou byla příbramská knihovna lepším průměrem v českých zemích. Byla otevřena po celou dobu 1. světové války a po roce 1918 byla přestěhována do přízemí městského sirotčince, kde setrvala až do roku 1945. Knihovna byla útočištěm obyvatel i před hrůzami 2. světové války, kdy byl knihovníkem Alois Cvrk. Ten nahradil předchozího knihovníka J. Bláhu, který kvůli židovskému původu své ženy nemohl funkci knihovníka vykonávat. Tolik ve zkratce o prvopočátku naší knihovny.
Poválečná činnost kopíruje události v Československu. Od roku 1953 se knihovna stala Okresní knihovnou a až do roku 1984 sídlila na stejné adrese, tehdy náměstí Pionýrů.
Skutečnost, že dnes sídlí knihovna na adrese „náměstí T. G. Masaryka“, je také dána dobou – po roce 1989 se vrátil původní název náměstí. Pořád jsme na stejném náměstí. Jen v jiné budově, která nám v devadesátých letech připadala úžasná, prostorná. Všude teplo a světlo. Postupně jsme se po městě „rozrostli“ o další pobočky. Nezapomeňte, že v Příbrami působily Uranové doly, a tak se stavělo a narůstal počet obyvatel (dnes přes mírný pokles 30 000).
Z historie našeho oboru knihovníci vědí, že vývoj knihoven ovlivnil zákon z roku 1959. Nezatracuji všechny skutečnosti v budování socialistického knihovnictví, ale my starší víme, že tato doba měla bohužel své „limity“.
Hledíme do budoucnosti, děkujeme předkům
Teď, promiňte, poposkočím z historie do současnosti. Nejvíce oddělení pro čtenáře je stále (od roku 1984) ve stejné budově, která již dnešnímu typu služeb nevyhovuje. Ale co je nejhorší, nemáme prostor pro knihy. Kolik knih nakoupíme, tolik musíme vyřadit, a to knihovnice „bolí“. Neztrácíme však optimismus, a tak se i v malých prostorách snažíme nabídnout našim uživatelům celou škálu nejrůznějších služeb (z netradičních např. půjčování brýlí, deštníků, pro zmoklé děti náhradní oblečení, v menší míře hračky). Zavedli jsme např. rodinné průkazky (větší čtenářské rodiny to velmi uvítaly), nejnověji nabízíme půjčování e-knih. V roce 2014 jsme měli přes 4000 registrovaných čtenářů (z toho bylo 28 % dětí do 15 let), realizovali jsme téměř 430 000 výpůjček. Roč-ní počet návštěvníků půjčoven je standardně okolo 75 000.
Samozřejmostí je pořádání akcí pro širokou veřejnost, zapojení do celorepublikových akcí vyhlašovaných SKIP. Věnujeme svou pozornost také znevýhodněným uživatelům. Na pobočce „Křižák“, jediné naší bezbariérové knihovně, máme vybudovanou malou studovnu pro slabozraké a nevidomé klienty, kteří se zde pravidelně scházejí na specifických akcích (spolupracujeme se SONS). Oddělení pro děti měsíčně navštěvují mentálně postižení uživatelé (spolupráce se SPMP), již pět let chodíme jednou týdně číst nemocným dětem na oddělení Oblastní nemocnice v Příbrami, senioři mají svůj program v neformálním Klubu, vedeme literární kroužek pro žáky na waldorfské škole…
Vlastně to není tak dávno, co se nám ani nesnilo o „nějakém“ internetu, on-line katalogu, čtenářském kontu, předupomínkách, facebooku, e-mailech… My, dnešní zaměstnanci, sice hledíme spíše do budoucnosti, ale moc děkujeme všem těm knihovníkům, kteří tady byli před námi a po celou historickou dobu „knihovničili“ pro dobrou pověst naší knihovny. Oslavujeme po celý rok 2015!
P. S. Více podrobností o „běhu dějin“ naší knihovny najdete na našich webových stránkách www.kjd.pb.cz.
Foto archiv knihovny