„Myslím si, že držíme krok…“

Ing. Petra Vávrová, Ph.D., je ředitelkou Odboru ochrany knihovních fondů Národní knihovny ČR, jehož cílem je komplexní ochrana a péče o fyzický stav knihovních fondů. K náplni a činnostem tohoto odboru byl nasměrován i náš rozhovor, ale zajímali jsme se také o zahraniční trendy, praktické záležitosti, které s péčí o knihovní fondy souvisejí, nebo živelní katastrofy: „Lidé začali více přemýšlet o místu ukládání vzácných fondů a sbírek, je vidět, že se snažíme z povodní poučit…“ říká Petra Vávrová.

Nezapomíná se v dnešní době, kdy informač­ní technologie a digitalizace masivně zasahují také knihovny, na fyzické dokumenty?

Podle toku finančních objemů na digitalizaci se to takto jeví. Pro ochranu fyzických knih je digitalizace určitě důležitá, originál může být vhodně uložen a zpřístupňuje se digitální kopie. Originál se pak využívá jen ve výjimečných případech. Nesmíme ale zapomínat ani na fyzický exemplář! Kromě toho, že máme dáno zákonem a ve statutu NK ČR postarat se o zachování knihovních fondů v dobrém fyzickém stavu, nikdo nezná životnost digitální kopie – proto musí být zachován fyzický originál. Vždyť víme, že papírové dokumenty jsou zde v dobrém fyzickém stavu již několik set let, trošku je problém s novodobým nekvalitním papírem, který se rozpadá kvůli nízké hodnotě pH papíru a obsahu dřevitých látek, resp. ligninu.

Proto se s kolegy z Odboru ochrany knihovních fondů o zachování dobrého fyzického stavu knihovních fondů snažíme dennodenně: hledáme rizika, snažíme se je odstraňovat, snažíme se zkvalitňovat podmínky uložení knihovních fondů, restaurujeme ty nejohroženější knihy a rukopisy, chráníme fondy před biologickými škůdci apod.

To jsou nemalé úkoly… Co všechno to pro Odbor jako takový znamená?

Cílem činností Odboru ochrany knihovních fondů, který vznikl v březnu roku 2011 sloučením dílčích pracovišť rozdělených v NK pod různé jiné odbo-­ry, je pečovat o dobrý fyzický stav knihovních fon­dů: ať už jde o historické rukopisy, tisky, nebo o širokou skupinu (přes šest milionů svazků) tzv. novodobých knihovních fondů vzniklých po roce 1800. Proto Odbor zahrnuje kromě výzkumných a vývojových laboratoří také oddělení restau­rování a oddělení preventivní konzervace, zaměst­nává asi 22 pracovníků a dalších několik desítek externích spolupracovníků v rámci činností na růz­ných projektech.

Tradiční knihovní fondy jsou tvořeny především organickými materiály (papír, pergamen, useň, po­jiva barevné vrstvy, lepidla apod.), které podléhají přirozenému stárnutí, jež má za následek jejich postupný rozpad. Celý proces ochrany a pé­če o knihovní sbírky je třeba chápat jako komplex činností, jejichž cílem je výrazně zpomalit, či až zastavit nežádoucí degradační procesy a eliminovat řadu faktorů, které ohrožující fyzický stav jednotlivých exemplářů. Toto je ale nekončící proces.

Jaké faktory to jsou?

Jedním ze základních jsou podmínky uložení knihovních fondů, jež v sobě zahrnují teplotu a relativní vlhkost vzduchu, čistotu prostředí z hlediska prašnosti a výskytu mikroorganismů, přítomnosti a působení vzdušných polutantů a osvětlení fondů. Nevhodné skladovací podmínky mohou rozpad knihovních materiálů urychlit, vhodné podmínky ale mohou snížit rychlost rozpadu až na minimum. Pro dlouhodobé uchování knihovních sbírek je nezbytné nejen zabezpečit optimální podmínky jejich uložení, ale také zamezit nevhodné manipulaci a nadměrnému využívání originálů při vystavování, studiu a badatelských zápůjčkách.

Co se děje s poškozenými exempláři?

Před odborným ošetřením je důležité nejprve vyhodnotit jejich fyzický stav a určit příčiny poškození, proto se v posledních pěti letech zabýváme metodikami průzkumu fyzického stavu knihovních fondů – liší se v případě historických rukopisů i novodobých fondů. Při výběru vhodného postupu restaurování se vychází z poznat­ků získaných studiem funkce a struktury historic­ké vazby, ze znalostí technologie výroby původních materiálů a z praktické aplikace konzervátorských metod, konzultujeme postupy také s kole­gy ze zahraničních knihoven. Dokumentace fyzické­ho stavu vzácných exemplářů a konzervátorské průzkumy jsou nedílnou součástí komplexní ochra­­ny fondů.

Z mnoha různorodých činností, které provádíme, je zřejmé, že pracovníci odboru musí mít i různé profesní specializace. Proto zde pracují kromě restaurátorů či konzervátorů také tech­nologové restaurování, mikrobiolog, klimatolog, knihaři, výzkumní pracovníci a pracovnice vyrábějící ochranné obaly, pracovníci na očistu fondů. Všechny profese se navzájem doplňují a jako celek fungujeme velmi efektivně.

Na jakých projektech v současnosti výzkumníci pracují?

Musím nejprve říct, že bez projektů by naše činnost v Národní knihovně nebyla vůbec možná a realizovatelná především z finančních důvodů. Jak jsem se dozvěděla i od bývalých kolegů a pra­covníků, ani dříve tomu nebylo jinak, a kvalitní vybavenost pracoviště existuje právě díky projektům a grantům, které průběžně získáváme. Součástí kvalitní péče o knihovní fondy je i sle­dování novinek v oboru a navazování kontaktů s odborníky ve světě a konzultace s nimi. To nám také umožňují projekty a granty. Motivuje nás to, a proto se snažíme grantové přihlášky podávat a o granty soutěžit.

V posledních letech jsme buď hlavními řešiteli, nebo spoluřešiteli několika projektů od Ministerstva kultury, našeho zřizovatele. V rámci těchto projektů řešíme dílčí výzkumné úkoly, vždy jsou ale spojeny se zkvalitněním péče o knihovní fon­dy a aplikací výzkumných výsledků do praktické­ho použití, např. testujeme použití esenciálních olejů při ochraně knižního fondu, vytváříme metodiku hodnocení vlivu kvality ovzduší na knihovní a archivní fondy, vyvíjíme nové materiály a technologie pro průzkum fyzického stavu a konzerva­ci a restaurování novodobých knihovních fondů (v NK ČR zahrnují fondy vzniklé po roce 1801). Účastníme se díky tomu také mnoha odborných českých i mezinárodních konferencí, seminářů a workshopů, kde získáváme cenné informace a poznatky z oboru péče o knihovní fondy a restaurování či konzervace.

Můžete tedy srovnávat se zahraničím… Jaké jsou tamější trendy v oblasti ochrany fondů?

Ano, situaci v péči o knihovní fondy ve světě sledujeme a máme kontakty mezi obdobnými pracovišti, účastníme se aktivně řady mezinárodních konferencí a seminářů, čili jsme známí a hlavně konzultujeme naše problémy, radosti i starosti s ko­legy ze zahraničí. Často se taková pracovní setkání vyvinula i ve vytvoření přátelských vztahů s odborníky ze zahraničních institucí. Dokonce jsme i členy evropské skupiny vedoucích restaurátorských pracovišť a scházíme se na pracovní setkání každý rok již po dobu několika let.

Kolegyně BcA. Jana Dřevíkovská, vedoucí Oddělení restaurování, je již několik let členem předsednictva společnosti IADA, což je evropská organizace sdružující restaurátory papíru a knih, a přináší do České republiky ty nejžhavější novinky. Jsme členem odborných mezinárodních i českých sdružení jako je ICOM-CC, Asociace muzeí a galerií (AMG), Svaz českých knihařů apod. Obecně je trendem v oblasti péče o kultur­ní dědictví tzv. preventivní konzervace – systém nastavení takových klimatických podmínek při dlouhodobém uložení a dalších opatření, které vedou ke zpomalení až zastavení degradace materiálů památek. O to se všichni snažíme, v tom­to směru se i odehrává současný výzkum a vývoj.

Jak jsme při tom úspěšní?

Musím pochválit pracoviště NK ČR, kam jsem před pěti lety přišla z pozice asistenta na vysoké škole a kde mě překvapila kvalita vybavení laboratoří a ateliérů a odborných znalostí pracovníků. Myslím si, že držíme krok, a pokud něco ještě neumíme nebo nějaké zařízení ještě nemáme a považujeme je za důležité pro naši práci, sháníme peníze a granty a snažíme se jej doplnit. Například jsme loni viděli na exkurzi u slovenských kolegů ve Slovenské národní knihovně v Martině i jinde v zahraničí stroj na mechanickou očistu knihovních fondů a nyní si jej pořizujeme i my.

Podle srovnání na mezinárodních konferencích a akcích se domnívám, že držíme krok s mnoha zahraničními lídry v oboru. V čem se lišíme, je určitě nižší počet pracovníků, a především jejich mzda.

Sledujete po odborné stránce rozsáhlé havárie v zahraničních knihovnách?

Rozsáhlé havárie a přírodní katastrofy sleduje­me, a pokud je to v našich silách, hned nabízíme nějakou formu pomoci, například v naší víceúčelové vakuové komoře nabízíme sušení knih zasažených vodou několika možnými a šetrnými způsoby, v mikrobiologické laboratoři nabízíme možnost dezinfekce či pomoc s ní… Na webu NK ČR lze nalézt i jednoduchý manuál první pomoci knihám po povodni (https://www.nkp.cz/aktuality/aktuality/aktuality-2013/nabizime-pomoc-kniham-zasazenym-povodni). Nabízíme technickou pomoc a konzultaci související s problematikou ochrany knihovních fondů a se škodami způso­benými povodněmi. Jsme připraveni pomoci a již jsme pomohli komukoliv od knihoven, institucí, škol a badatelů až po soukromé osoby, kterým velká voda knihy poškodila.

Také se z havárií u nás i v zahraničí vždy snažíme poučit. „Díky“ haváriím se pak i intenzivně věnujeme vývoji nových záchranných postupů a metod. Například naše víceúčelová vakuová komora na sušení papírových dokumentů vznikla ja­ko světový prototyp i díky povodním v roce 2002, komora vznikla s finanční podporou Ministerstva kultury a nemalým příspěvkem se podílela i Me­llonova nadace. Nedávno nás například oslovil Národní archiv z Kypru, kde měli lokální zaplavení písemného dědictví. S kolegy řešíme možnost záchrany jejich písemností, zda sušit u nás v komoře, nebo obdobnou komoru zapůjčit tam a zaškolit je, aby si mohli písemnosti vysušit sami.

Nabízeli jste pomoc i po lednovém požáru v moskevské knihovně?

Ano, přes ředitele Slovanské knihovny, ale zřejmě nebyla potřeba, protože zatím nikdo nereagoval.

Dají se definovat či popsat hlavní hrozby či problémy, se kterými se potýkají české knihovny při péči a ochraně svých fondů?

Je to především časovaná bomba – „kyselý papír“. Ten se již nyní rozpadá a mnohdy je už pozdě cokoliv dělat. Proto se snažíme v rámci průzkumu fyzického stavu zjišťovat hodnotu pH papíru a u nejkyselejších knih zajistit tzv. odkyselení pomocí metody ZFB:2, která neutralizuje kyseliny v papíru a vytváří v něm tzv. alkalickou rezervu jako ochranu papíru před vznikajícími kyselými látkami do budoucna. Odkyselování zde nebylo dlouho řešeno, zabýváme se jím posledních pět let velmi intenzivně, ale chybí nám finanční prostředky na realizaci a záchranu těchto novodobých, kyselých fondů.

Dalším problémem velké většiny knihoven je, že nemají stálého zaměstnance – restaurátora či konzervátora, který by se denně věnoval péči o dobrý fyzický stav knih podle potřeby dané instituce: znal fondy, vytipovával rizika, podílel se na stabilizaci klimatických podmínek v depozitářích, žádal o grantové prostředky apod. V síti archivů ČR to takto funguje a myslím, že je to velmi efektivní a funkční. Pracoviště Národního archivu ČR funguje jako metodické centrum a školí restaurátory, aby měli všechny novinky, a péče o archiválie tak byla určitým způsobem sjednocena. To knihovnám chybí a bylo by potřeba takovou síť restaurátorů či konzervátorů v knihovnách vytvořit.

Samostatným tématem by jistě mohly být již zmíněné povodně… Jakým směrem jsou u nás vyvíjena preventivní opatření v této oblasti?

Pokud vím a jsem v kontaktu s kolegy z knihoven, muzeí, galerií apod., tak se snažili a snaží všech­ny fondy umístit výše, nad úroveň hladiny povodňové vody, popřípadě budují nové kvalitní depozitáře mimo záplavová území. Lidé začali více přemýšlet o místě ukládání vzácných fondů a sbírek, je vidět, že se snažíme z povodní poučit. Dále se budují různá protipovodňová opatření apod.

Pro ostatní knihovny v ČR fungujete jako konzultační pracoviště. S jakými problémy se na váš odbor knihovny nejčastěji obracejí?

Nejčastěji a nejvíce žádají o pomoc právě se zatopenými knihami, ať už po lokálních povodních, nebo haváriích potrubí či zatečení poškozenou střešní krytinou, kvůli špatným podmínkám v depozitářích apod. Dále jsou to hlavně otázky, co s plesnivými knihami, které dost často nacházejí ve svých depozitářích. Řešením je pak nejen dezinfekce, ale především opatření zabraňující dalšímu nárůstu plísní, což je oprava střechy, odvodnění sklepa, sanace mokrého zdiva apod. Dále dostáváme řadu dotazů na mechanickou očistu fondů, jak se zbavit prachu na knihách, které se půjčují čtenářům a badatelům.

V případě vzácných děl se na nás některé instituce obracejí s žádostí o pomoc s fixací barevné vrstvy rukopisů, miniatur apod. Kolegové z Oddělení restaurování vytvořili odbornou metodiku na průzkum barevné vrstvy a následně mohou poškozenou barevnou vrstvu fixovat, a umož­­nit tak vystavení takto vzácných děl. Často jezdíme do zemí, kde péče o knihy není tak rozvinutá, přednášíme i učíme a školíme jejich pracovníky v praktických workshopech, jako například v Mongolsku v jejich Národní knihovně, na Kubě v kulturních institucích, v Srbsku i Slovinsku.

Připravujete i pro české knihovny semináře k problematice ochrany a péče o knihy?

Určitě ano, několik seminářů a přednášek jsme již pořádali v NK ČR v předešlých letech. Jsou to spíše odborné akce a zúčastňují se jich pracovníci kulturních institucí v ČR nebo i ze Slovenska. Bohužel veřejnost nemá na tyto akce přístup, z kapacitních důvodů. Chystáme další semináře a workshopy v tomto roce i dalších letech – tak sledujte web NK ČR a snad se někdy potkáme. A připomínám: na webu NK ČR lze najít také různé rady a informace, co dělat v případě povodní a dalších havárií, a lze zde na nás najít kontakty a napsat nebo zavolat nám, rádi poradíme, pokud víme – jde nám o záchranu dědictví uchovaného v knihách i knih samotných!

Děkuji za rozhovor.

LENKA ŠIMKOVÁ