MONIKA KRATOCHVÍLOVÁ  krat@mzk.cz

V každodenní metodické práci se setkáváme s nejrůznějšími pohledy na knihovny: ze strany čtenářů, knihovníků, zřizovatelů. Každý tu „svoji“ knihovnu vnímá jinak, svýma očima, pohledem, který je určován tím, co pro něj tato instituce představuje. Pro čtenáře zdroj poznání, zážitků, osobních vztahů, pro knihovníka hlavně spoustu práce a pro zřizovatele zase mnoho výdajů… Je to však jedna instituce a všichni jsme buď v pozici příjemců, nebo poskytovatelů knihovnických služeb. Aby knihovny plnily svoje poslání a nabízely všem odpovídající služby, bylo by ideální, kdyby se mohly tyto tři pohledy přiblížit: aby každý dokázal aspoň na chvíli zaujmout postoj toho druhého a pochopit, co knihovna jako organismus, který nejen hodně vyžaduje, ale především hodně dává – a to všem bez rozdílu, potřebuje.

V červnu 2013 a následně v dubnu 2014 se konal s podporou Ministerstva kultury ČR nejprve na Moravě a poté v Čechách první a druhý workshop pro pracovníky metodických oddělení veřejných knihoven. Jejich pořadatelem byla sekce veřejných knihoven SKIP, která spolu s pořádajícími knihovnami, v nichž se workshop konal (na Moravě Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově a v Čechách Městská knihovna v Děčíně), připravila inspirativní setkání. Kromě metodiků krajských a pověřených knihoven se ho zúčastnili také zřizovatelé knihoven, kteří potvrdili, že pokud je dobrá vůle a ochota ke spolupráci, získají ve výsledku všichni, protože knihovny mají co nabídnout všem a jsou „bezbariérové“ v nejširším smyslu tohoto slova.

Konání obou workshopů bylo reakcí na potřebu větší diskuse a interakce na poli metodické práce. Cílem do budoucna je podle závěru sekce pro regionální funkce SDRUK podporovat tato vzájemná setkávání a umožnit tak intenzivnější výměnu názorů mezi těmi, kteří se podílejí na rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb.

METODIK - MALÝ HISTORICKÝ EXKURZ

Nařízením vlády ze dne 5. listopadu 1919, č. 607 Sbírky zákonů a nařízení, jímž se provádí zákon o veřejných knihovnách obecních, byla zřízena čestná funkce okrskových dozorců knihovnických. Jejich úkolem bylo dohlížet na řádnou působnost veřejných knihoven v obcích do 2000 obyvatel.

„Úkol jejich jest v prvé řadě iniciativní a poradní, aby urychlili vývoj knihoven, vlastním vzorem, přátelskou radou i odborným výkladem povznášeli práci knihovníků venkovských.“¹

„Okrskový dozorce jako přátelský rádce může míti také vliv na výběr zakupovaných knih, na lepší návštěvu a zužitkování veřejné knihovny. … Každou veřejnou knihovnu svého okrsku dozorce prohlédne aspoň dvakráte do roka.“ ²

Nařízení vlády věnovalo pozornost také přenesené působnosti veřejné knihovny. Knihovník ústřední knihovny byl zároveň odborným (literárním) rádcem obecním knihovnám.

Po druhé světové válce se ústředím vědecko-metodické práce stala tehdejší Universitní knihov­na v Praze. V roce 1957 byl na základě vydání Výnosu ministerstva školství a kultury převeden z Výzkumného osvětového ústavu do Národní knihovny Ústřední vědecko-metodický kabinet knihovnictví, který plnil funkci ústředního metodického pracoviště pro veřejné knihovny. Zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovní zákon) kladl důraz na „vzájemnou spolupráci knihoven a účinnou pomoc lépe organizovaných a vybavených knihoven knihovnám menším, zejména vedeným dobrovolnými pracovníky“³.

Významným počinem na poli metodické práce bylo v roce 2005 schválení Metodického pokynu Ministerstva kultury k zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven a jejich koordinaci na území České republiky s vymezením standardů pro výkon jednotlivých regionálních činností. Novela z roku 2014 zařadila v rámci poradenské a konzultační činnosti „metodickou pomoc krajských a pověřených knihoven při přípravě kulturní a vzdělávací činnosti, při pořádání komunitních a dalších aktivit, setkávání seniorů a maminek“⁴. Podpora kulturně výchovné činnosti zejména v malých obecních knihovnách patří mezi činnosti, kterým by pověřené knihovny měly věnovat odpovídající pozornost. Jednou z možností, jak malé knihovny inspirovat, by mohl být například workshop pro sdílení dobrých nápadů a zkušeností z aktivit malých knihoven.

PRÁCE METODIKA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI

V Jihomoravském kraji působí 693 obsluhovaných knihoven a šest knihoven pověřených výkonem regionálních funkcí (z celkového počtu obsluhovaných knihoven jich 47,8 % působí v obcích do 500 obyvatel). V roce 2014 zajišťovalo výkon regionálních funkcí ve všech knihovnách celkem 24,5 pracovních úvazků metodiků, což představuje průměrně 28,2 obsluhovaných knihoven na jeden pracovní úvazek (celostátní průměr v ČR – 27) a 98 obsluhovaných knihoven na jednu pověřenou knihovnu (průměr v ČR – 60).

V metodické práci klademe důraz zejména na setkávání se zřizovateli knihoven, propagaci příkladů dobré praxe a také účast krajské metodiky a ředitelů pověřených knihoven na setkávání starostů a místostarostů. Podporou v metodické práci je vydávání časopisu Duha, který vychází s podporou Jihomoravského kraje čtvrtletně v tištěné i elektronické podobě a je zdarma distri­buován všem profesionálním a většině neprofesionálních knihoven Jihomoravského kraje.

Co považujeme za nejdůležitější pro rozvoj knihoven

Nejsou to:

• ani peníze na nákup knih,
• ani velikost knihovny,
• ani postoj zřizovatele,
• ani umístění knihovny...

… je to OSOBNOST KNIHOVNÍKA, která je sama o sobě tou nejlepší propagací knihovny.

A jaké jsou vlastnosti dobrého knihovníka?

… pozitivní pohled na svět, zájem o druhé, otevřenost, ochota, vstřícnost, sebevzdělávání.

TŘI PILÍŘE ÚSPĚŠNÉHO ROZVOJE KNIHOVEN

• zřizovatel
• metodik
• knihovník

Výsledkem jejich vzájemné symbiózy a spolupráce je dobře pracující a prosperující knihovna, která je otevřeným místem pro všechny, nabízí příležitost ke vzdělávání, relaxaci, setkávání a je také centrem rozvoje občanské společnosti.

OSOBNOST METODIKA

Osobnost metodika patří mezi klíčovou knihovnickou profesi s ohledem na jeho poslání – hledat možnosti, cesty a způsoby ke zlepšení práce knihoven, objevovat jejich ne vždy využitý potenciál, lobbovat za jejich podporu u zřizovatelů, propagovat knihovny jako klíčové instituce napomáhající rozvoji kultury a vzdělanosti každé obce. V případě profese metodiků platí více než přiléhavé: Kdo sám nehoří, nezapálí.

Každý metodik pracující „v terénu“ je prodlouženou a výkonnou rukou své krajské metodiky. Je tím, na němž v konečném důsledku záleží, zda se práce v knihovnách bude dařit, zda budou knihovny institucemi se zajímavou nabídkou kulturních a vzdělávacích aktivit s podporou obce. Úspěšná a efektivní práce metodika by měla stát na třech základních pilířích:

• efektivní komunikace se zřizovateli knihoven, a tím zlepšení postavení knihoven,
• efektivní komunikaci s knihovníky, umět je „zapálit“ pro nové trendy, přesvědčit o významu vzdělávání, inspirovat,
• celoživotní sebevzdělávání a rozvoj sebe sama jako osobnosti, která má respekt a je ve svém oboru autoritou.

Metodik by měl být osobnost na jakékoli úrovni (okresní, krajské). Musí jednat se zřizovateli a lobbovat za knihovny, za jejich podporu a rozvoj. Na zřizovatele musí zapůsobit nejen silou své argumentace a odborností, ale především svojí osobností, svým charismatem.

KONCEPCE CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ KNIHOVNÍKŮ

Jako jeden z úkolů Koncepce rozvoje knihoven na léta 2011–2015 připravuje Národní knihovna Koncepci celoživotního vzdělávání knihovníků. V lednu letošního roku uskutečnil Knihovnický institut Národní knihovny mezi vedoucími pracovníky knihoven průzkum k problematice celoživotního vzdělávání knihovníků a vyhodnotil jeho výsledky. Mezi jednotlivými odbornými knihovnickými pozicemi byla hodnocena i profese metodiků, která představuje 5 % z celkového počtu uváděných úvazků (SŠ – 3 %, VŠ – 2 %).⁵ Průzkum se kromě jiného zabýval také otázkou povinné rekvalifikace, tzn. zda by zaměstnanci měli absolvovat akreditovanou oborovou rekvalifikaci a získat certifikát. V případě povinné rekvalifikace se většina respondentů vyjádřila celkem jednoznačně, až 76 % dotázaných se domnívá, že pracovníci by se měli povinně rekvalifikovat, přičemž z často zmiňovaných pozic byli uváděni právě metodici s VOŠ a VŠ vzděláním (67 % a 65 % knihoven).

REGIONÁLNÍ FUNKCE Z POHLEDU KONCEPCE ROZVOJE KNIHOVEN NA LÉTA 2011 AŽ 2015

Rok 2015 je posledním rokem realizace Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015. Prioritu č. 15 představují mezi 21 ostatními právě regionální funkce. Mezi aktuální úkoly, které je zapotřebí do budoucna řešit, patří stabilizace financování, zvýšení zájmu obcí na úrovni poskytovaných služeb jejich knihovnou a problematika celoživotního vzdělávání.

FINANCOVÁNÍ REGIONÁLNÍCH FUNKCÍ

V posledních letech byly některé krajské knihovny nuceny „zásluhou“ nerovnoměrného vývoje financování regionálních funkcí – a současně ve snaze o zachování dosavadního standardu poskytovaných služeb – hledat řešení neutěšené finanční situace u zřizovatelů knihoven v podobě příspěvku na budování výměnných fondů. Tím se však částečně popírá znění novely knihovního zákona z roku 2005⁶, podle které kraje zajišťují regionální funkce ze svého rozpočtu. Pokud tak nečiní v adekvátní a potřebné míře, mohou se krajské knihovny dostávat do složitých situací a jsou nuceny hledat finanční prostředky jinde. Je otázkou k diskusi, zda mají obce ze svých rozpočtů „doplácet“ na to, když kraje neplní v dostatečné míře tuto svoji zákonnou povinnost. Není to však jen vina krajů, finanční vymezení „dostatečné míry“ nebylo totiž ani po deseti letech platnosti novely zatím nijak blíže specifikováno.

Na tuto absolutní volnost ve financování tak krajské knihovny někdy těžce doplácejí. I tato otázka, jistě citlivá, by se nějakým způsobem měla objevit v nově připravované koncepci regionálních funkcí, například v podobě doporučení financovat regionální funkce v určitém objemu daném procentuálně podle počtu obyvatel kraje.

ZÁVĚR

V letošním roce můžeme rekapitulovat uplynulých deset let, ve kterých byly regionální funkce financovány krajskými samosprávami. Úkolem do budoucna je usilovat zejména o rovnovážný vývoj regionálních funkcí, stabilní financování, získat podporu pro jejich další rozvoj. Za úspěch je možné považovat schválení krajských koncepcí regionálních funkcí, včlenění koncepce rozvoje knihoven do krajských koncepcí kultury či účast krajských knihoven při jejich formování, vstřícnost při jednání o budoucí podobě regionálních funkcí a knihoven v krajích.

Protože… budou-li knihovny působit v příjemných prostorách, nabízet atraktivní tituly, budou-li v nich pracovat vzdělaní knihovníci, nemusí se žádná obec či město obávat o svoji budoucnost. Je známou skutečností, že rozvoj jakékoli společnosti není možné omezit pouze na hospodářský růst. Knihovny mají potenciál nejen k rozvoji kulturní úrovně společnosti, ale mohou napomáhat při řešení aktuálních společenských problémů. Jsou však především ideálním místem pro „posilování místní identity, podporu rozvoje a fungování místní komunity, komunitního života, podporu volnočasových, zájmových … a kulturních aktivit“⁷.

Je v zájmu celé společnosti a úkolem metodik na všech úrovních podporovat rozvoj knihoven a usilovat o to, aby se toto téma stalo klíčovým při všech jednáních na téma rozvoje kultury. Regionální funkce patří právem mezi jeden z nezbytných pilířů dobře fungujícího systému knihoven. Zejména z toho důvodu by mělo být jejich úkolem usilovat o naplnění vytyčených cílů s vědomím, že knihovny sice nemohou změnit svět, ale mohou přispět ke změně pohledu lidí na tento svět i na sebe navzájem.

1 Instrukce okrskových dozorců knihovních, vydané ministerstvem školství a národní osvěty dne 8. dubna 1920, č. 23.189

2 ibid.

3 Zákon ze dne 9. července 1959 č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon) [online]. Dostupný z: http://www.nkp.cz:8080/knihovnam-test/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Knihovnicky_zakon.htm

4 http://www.mkcr.cz/assets/literatura-a-knihovny/metodicky-pokyn-regionalni-fce.pdf

5 Názory vedoucích pracovníků knihoven na celoživotní vzdělávání knihovníků – vyhodnocení průzkumu [online]. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/docs/zprva_przkum_cv.pdf

6 Zákon č. 1/2005 Sb., § 11 ,,Plnění regionálních funkcí a jeho koordinaci zajišťuje kraj z peněžních prostředků svého rozpočtu“.

7 Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 [online], s. 89. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/08e2e8d8-4c18-4e15-a7e2-0fa481336016/SRR-2014-2020.pdf?ext=.pdf