VOJTĚCH DOSTÁL vojtech.dostal@wikimedia.cz

Internetová encyklopedie Wikipedie a knihovny. Na první pohled snad nenajdete dva odlišnější poskytovatele informací. Při podrobnějším zamyšlení zjistíte, že spolu mají společného mnoho. Bez knih a knihoven by Wikipedie nebyla tím, čím je, tedy největším zdrojem informací na světě, studnicí moudrosti, jejímž cílem je zpřístupnit sumu všech lidských znalostí všem, kteří o ně projeví zájem, kdekoliv a zdarma. Odborná skepse k této internetové encyklopedii už pomalu opadá i v České republice a je nejvyšší čas, aby se u nás spolupráce mezi Wikipedií a knihovnami naplno spustila.

Internetová encyklopedie Wikipedie má dnes 35 milionů článků v 288 jazycích, ale její začátky byly velmi skromné. Založil ji internetový podnikavec Jimmy Wales a původně ji považoval za pouhý doplněk k encyklopedii Nupedia, kterou měli psát odborníci. Stalo se však nečekané – zatímco Nupedia posléze zanikla kvůli nezájmu autorů i čtenářů, Wikipedii dnes čte měsíčně 500 milionů lidí po celém světě. Důvod úspěchu Wikipedie byl v principu otevřenosti, který zvolila. Může ji totiž psát kdokoliv – vysokoškolský profesor či akademický vědec, ale také třeba váš soused. Díky tomuto demokratickému přístupu pokryla během několika let svými články téměř veškeré spektrum lidských oborů a činností.

Základní námitka k její strategii zní: proč máme používat zdroj informací, kam může kdokoliv úmyslně nebo z neznalosti zanést chy­bu? Zdroj, který nekontrolují odborníci a neprochází redakční kontrolou? Na tyto námitky internetová encyklopedie odpověď nemá – respektive vlastně má, když říká: „Vidíte-li chybu, opravte ji.“ Když se chyba opraví, všichni další čtenáři už budou číst fakticky správnou verzi článku. Výhodou internetové encyklopedie (na rozdíl od tištěných knih) totiž je, že se nemusí čekat na další vydání. Veškeré změny se projeví hned, jak jsou wikipedisty (autory Wikipedie) uloženy.

Svým způsobem geniální přístup, který její zakladatel zvolil, dnes nese plody. Wikipedie už není nedůvěryhodným skladištěm náhodných a pochybných informací, kterým se mohla zdát dříve. Především velké jazykové verze nyní mohou směle konkurovat tištěným encyklopediím. Už v roce 2005 byla v prestižním časopise Nature publikována studie, která ve vědeckých článcích na anglické Wikipedii našla přibližně stejně chyb jako v encyklopedii Britannica.

Wikipedie jako celospolečenské téma

Jazyk je důležitou podmínkou kultury a vzdělanosti každé země, a tak není divu, že se do popředí zájmu postupně dostává také česká verze Wikipedie. Se svými 320 000 články je to ještě takový adolescent mezi těmi ostatními, ale dospívá nám doslova před očima. Ať už bezděčně či zcela záměrně, česká Wikipedie se postupně stává jakýmsi rodinným stříbrem a důkazem, že je čeština stále dostatečně aktuální pro to, aby mohla pojednávat i o vysoce odborných tématech, jako je třeba kvantová fyzika nebo filozofie.

Mnoho filozofických článků zde před lety zpracoval profesor Jan Sokol, vysokoškolský učitel a svého času také kandidát na prezidenta. Uvědomil si prý, že lepší než kritizovat své studenty za používání Wikipedie bude, když chyby sám opraví a články vylepší. Nedávno také přišel s iniciativou zapojit do jejího psaní české seniory. Tento nápad byl vzápětí nadšenci z občanského sdružení Wikimedia Česká republika přetaven v konkrétní projekt, který se jmenuje Senioři píší Wikipedii. Základní postulát je jednoduchý: senioři mají často dostatek času a mnozí jsou dnes počítačově gramotní. Mají také znalosti, o které se už nemají s kým podělit. Co kdybychom je naučili psát Wikipedii a vytvořili z ní platformou pro mezigenerační výměnu informací? Kurzy se vzápětí v Praze rozběhly a do dnešní chvíle jimi prošlo přes 100 českých seniorů.

Virtuální svět hledá spojence v městských institucích

Kontakt Wikipedie s vnějším světem je ovšem omezený a v tomto směru má ještě tento vir­tuální gigant co dohánět. Ve světě lidí, měst a budov tedy zatím hledá své přirozené spojence. Není náhodou, že kurzy pro seniory běží v pražské Městské knihovně – která jiná instituce sídlí tak příhodně v centru, přitahuje zvídavé důchodce a má poskytování informací v popisu práce? Přesvědčit knihovnu, že by své portfolio služeb měla rozšířit i na kurzy Wikipedie, tak nebylo příliš složité. O kurzy mají zájem knihovny po celé republice a některé se zřejmě brzy rozběhnou. Stačí jen najít ochotného lektora, zajistit učebnu a kurzy mohou začít.

V budoucnu bude spolupráce knihoven a Wikipedie zřejmě ještě znatelnější. Lidstvo se přesouvá na internet a kamenné knihovny si uvědomují, že se jejich role ve společnosti postupně mění. Cenné odborné knihy, které leží v jejich policích, wikipedisté tiše a trpělivě „přepisují“ do encyklopedických hesel, a tím je čtenářům přibližují. Knihovny po celém světě začínají objevovat potenciál, který se ve spo­lupráci s internetem nachází.

Knihovna Ball State University ve Spojených státech vložila odkazy na svou digitální knihov­nu lidových písní do anglické Wikipedie – návštěvnost se zvýšila sedminásobně. V ideálním případě by se tyto lidové písně nahrály přímo na Wikipedii, kde jsou čtenářům (posluchačům) nejblíže. Britská Národní knihovna po­řídila cenný rukopis za devět milionů liber a zjistila, že o něm je na internetu nedostatek in­formací. Sešla se s wikipedistou a ten o člán­ku zpracoval kvalitní heslo, jež pak během jediného dne zhlédlo 40 000 zájemců. Prezidentská knihovna a muzeum G. Forda dokonce celý svůj archiv 11 000 fotek nahrála na Wikipedii. Cíle knihoven a muzeí jsou shodné s cíli Wikipedie: zpřístupňovat informace veřejnosti, a to jakkoliv. Schovávat lidské vědomosti do regálů knihoven a výkladních skříní muzeí ničemu neprospěje. Když si toto veřejné instituce uvědomí, naplní se vznešený cíl Wikipedie – vznikne svět, ve kterém bude každý člověk moci svobodně přistupovat k veškerým lidským znalostem.