Text a foto PETR SCHINK schink.kmo@gmail.com

Tajemná zkratka Di-Xl mě, řadového zaměstnance Knihovny města Ostravy, v druhé polovině loňského roku zavedla až do dalekých pobaltských krajů. Pojďme si o ní něco povědět… Ale jak začít? Mám pronášet moudra o celoživotním vzdělávání v knihovnách? Nebo mluvit o nově navázaných kontaktech v nezvyklém a podnětném prostředí? Zdůraznit návštěvu supermoderní Národní knihov­ny Lotyšska? Na všechno dojde, a v elektronické verzi tohoto čísla Čtenáře navíc i na trochu zápisků nezkušeného cestovatele ztraceného ve velkém světě…

Vstávání ve dvě hodiny ráno, cesta do Vídně a turbulentní výlet letadlem (první po několika desetiletích) i seznámení s několika novými kole­gy, to všechno předcházelo mé účasti na kongresu Di-Xl. Ale teď už se přede mnou skoro jako druhé Hradčany tyčí budova lotyšské národní knihovny. Kroměřížský kolega poznamená, že dí­ky příhodnému tvaru a skokanským můstkům by se knihovna dala v zimě pronajímat jako sjezdovka, mně zas skleněná hora díky podivné korunce na vrcholu připomíná hrad z disneyovské znělky. Musím přiznat, že architektonický záměr mi alespoň prozatím poněkud uniká. Svébytná forma se snad dá vysvětlit tím, že ačkoliv knihovna sama stojí sotva několik měsíců, návrh na ni je starý přes dvacet let. V době těsně po pádu železné opony vznikaly i u nás leckdy „pěkné splácaniny“.

Zevnitř už ovšem mluvíme o něčem zcela jiném. Moderní a účelný design, sklo, ocel a světlé dřevo. Pompézní vstupní hala by spolkla možná dvě fotbalová hřiště. Otevřené schodiště protíná budovu od přízemí až pod skleněnou střechu. My ovšem míříme do podzemí. Knihovna nabízí svým uživatelům mnoho nových prostor, pro kte­ré se teprve hledá to pravé využití. Míjíme raut jakési počítačové společnosti a jsme usazeni v prostorově velkorysé přednáškové hale. Podle zběžného přepočítání jedné z deseti, které jsou k dispozici.

Účast na konferenci Di-Xl není tak hojná, jak jsem očekával. Strategicky zvolené místo naší české skupinky je tak nakonec docela na ráně. Jeden z organizátorů akce nám v krátkosti nastíní cíle a východiska projektu. V Di-Xl (Dissemination – Exploitation) se jedná o spolupráci knihoven se společnostmi zabývajícími se celoživotním vzděláváním v celé šíři jeho spektra: od jazykových či počítačových kurzů po specializovaná školení jako například bezpečnost práce či vypracovávání grantových žádostí. V překladu jde doslova o šíření (dissemination) a využití (exploitation) informací, postupů a hmotných artefaktů (učebnic, skript, programů, filmů…), které nezbytně takové činnosti doprovázejí.

Knihovny mohou v tomto směru sloužit jako archiv výsledků jednotlivých projektů, ale přirozeně by bylo efektivnější využít všechny jejich prostředky. Mohou se tedy na projektech podílet jako propagátoři, kurzy se mohou konat v jejich prostorách a do všeho mohou být začlenění i knihovníci a přirozeně také technické a znalostní zázemí knihoven. V současnosti k podobné spolupráci ovšem dochází spíše zřídka. Cílem několikaletého projektu tedy bylo zjistit proča pomocí cílených akcí vyzkoušet, nakolik by taková spolupráce byla pro obě strany přínosná.

Místa za řečnickým pultem se zmocňuje zá­stup­kyně nizozemské knihovny v Bredě. Problé­my a výzvy, s nimiž v určitých částech města bojuje Knihovna města Ostravy, mi rázem nepřipadají zas tak palčivé. I přes fakt, že Breda je malé městečko, musí dnes a denně zápolit s tím, jak se co nejúčelněji zapojit do boje s negramotností, nezaměstnaností a obecně začleněním převážně muslimské přistěhovalecké minority do běžného provozu. Zájemcům se snaží například prostřednictvím počítačových kurzů pomáhat ve zvýšení kvalifikace na trhu práce. Knihovna zde slouží jako neutrální prostředí, které snáze „dosáhne“ na skupiny, jež by jinak třeba i z prostého pocitu studu nikdy nepřiznaly, že mají problémy s funkč­ní gramotností či základy ovládání PC.

V sekci konference nazvané Best Practices se prezentují jednotlivé účastnické země, potažmo knihovny, se svými úspěchy či neúspěchy se zkušebními projekty. Česká strana je zastoupena společností Sedukon. Jejím výsledným počinem byly záložky sloužící jako poutač a informační zdroj k různým vzdělávacím činnostem. Jako dal­ší výstup prezentovali webové stránky sloužící k zaučení nových zaměstnanců v oblasti bezpečnosti práce. On-line jazykové kurzy, s nimiž se rovněž počítalo, byly nakonec z projektu kvůli různým potížím bohužel vyčleněny.

Srbům se povedlo realizovat hned několik zajímavých nápadů. Věnovali se práci s nezaměstnanými, učili je, jak správně sepsat životopis i pracovat s informačními zdroji. V další fázi se po­mocí e-kurzů zaměřili přímo na knihovníky, které školili v digitalizaci kulturního dědictví země. V rámci akce nazvané Miss representation se věnovali pozvednutí role ženy ve společnosti. Genderová rovnoprávnost byla spolu s bezpečností práce, interkulturní komunikací a využitím IT pro učení jedním ze základních pilířů projektu Di-Xl. Důraz byl kladen hlavně na důležitost celoživotního vzdělávání a občanskou angažovanost žen. Kurz Languageee zase propojil mladé studenty VŠ, kteří v rámci svého volného času učili v prostorách knihovny zájemce svůj rodný jazyk.

Další zúčastnění pocházejí z Řecka. Pracovníci knihovny se v rámci projektu Terno zaměřili na řešení romské problematiky v oblasti města Ilion. Knihovníci se soustředili na mladší generaci, pro kterou uspořádali několik exkurzí do knihovny, workshopy a další návazné akce. Knihovny byly zásobeny novými dokumenty lákavými pro dětské čtenáře a na celé věci se podílely rovněž rozsáhlou informační kampaní.

Dále se představil zástupce Evropské asocia­ce pro vzdělávání dospělých, který prezentoval práci svého úřadu v rámci EU. Soustředil se hlav­ně na objasnění krize současného vzdělávání dospělých, na které má podíl současná ekonomická krize a nedostatečné docenění neformálního vzdě­lání, jež nevede k titulu či akreditaci. Stejnou měrou se ovšem projevuje konkurence mas­médií, PC a internetu, které nám ukrajují čím dál větší podíl z volného času.

Ve workshopové části se naše česká skupinka trhá a my tak máme možnost vyzkoušet si v pra­xi aktivní znalost angličtiny. S kolegyněmi z řec­ké a italské knihovny společně vymýšlíme jednotlivá pro a proti spolupráci LLP (life long learning programme) společností s knihovnami. Pro mluví jistě stabilní síť knihoven, kterou lze k podobným účelům snadno využít, fungující systém práce s informacemi, technické zázemí a profesionalita knihovníků, stejně jako osobní a cílený přístup, kte­­rý mohou zaměstnanci při propagaci LLP zapojit. Nicméně se mi zdá, že v tomto ohledu knihovna více dává, než dostává, ačkoliv práce s informacemi, vzdělávání a shromažďování výsledků takovéto činnosti je jistě nedílnou součástí knihovnické práce. Jedním z velkých scho­dů, které je třeba při vzájemném navazování kontaktů překročit, je do značné míry odlišná terminologie knihoven a managerů LLP. Také použití ISBN a ISSN není u výsledků různých projektových materiálů zcela samozřejmé. Chronické pod­financování by se podle některých účastníků da­lo řešit právě navázáním spolupráce knihoven s LLP a vyhlášením společných projektů, na něž se dají dále čerpat prostředky z místní samo­správy či EU.

Po závěrečném rozdělování cen za „Excelenci při propagaci celoživotního vzdělávání“ (kolega z Kroměříže je značně překvapen) se ještě účastníci projektu vzájemně trochu „poplácají po zádech“ v panelové diskusi.

Po ukončení konference jsme se mohli těšit ještě na prohlídku nové národní knihovny. Vprav­dě monstrózní budova ze skla, oceli a ušlechtilého dřeva je novým zážitkem nejen pro návštěvníky, ale i pro samotné zaměstnance. Přibyla jim spousta práce, mezi kterou patří i pořádání pravidelných prohlídek pro případné zájemce. To vše při běžné knihovnické práci a se stávajícím počtem kolegů. I z tohoto důvodu jsme vděč­ní za čas, který nám jedna z knihovnic věnuje.

Konference Di-Xl byla jistě zajímavým zážitkem nejen pro svou exotickou lokaci. Myšlenka spolupráce vzdělávacích společností s knihovnami je zajímavá. Je však třeba podchytit některé detai­ly a učinit nabídku LLP zajímavější i pro knihovny. Nicméně zkušenosti z několika evropských zemí ukazují, že to jde. Nedá se samozřejmě z mé pozice pozorovatele říci, který projekt dopadl oprav­du úspěšně a kde se jeho realizátoři jen oháněli potištěným papírem a několika fotkami. Bližší spolupráce institucí, z nichž se každá zaměřuje na vzdělávání, shromažďování znalostí a jejich další šíření, se však zdá být jako zcela logický krok. Jen z knihovníků by se nejspíše museli stát do značné míry organizačně schopní manažeři, kteří se neztratí v dravém proudu komerčního vzdělávání.

Více fotografií naleznete v tištěné verzi Čtenáře a celou reportáž z cesty zde.