Main content

DĚTSKÉ ČTENÁŘSTVÍ: Knihovnické besedy a lekce

JANA HRBKOVÁ hrbkova@mkl.cz

V naší knihovně, asi jako ve většině ostatních, bedlivě sledujeme statistické údaje a snažíme se je mít ideálně v plusových číslech či je udržet vyrovnané. Počet registrovaných čtenářů a jim půjčených knih jsou hlavními ukazateli naší činnosti. Také pro mě v dětském oddělení jsou to důležitá hlediska posuzování mé práce.  Doba je však neúprosná a rozličné technické vymoženosti nabízejí dětem rychlejší a snadnější zábavu, než je čtení. Také někteří rodiče nemají vztah ke knížkám ani si neudělají čas zajít s dětmi do knihovny. Proto je na nás, abychom nabídli rozmanité aktivity, které podporují dětské čtenářství. Mezi ně patří knihovnické besedy a lekce.
 

Ze své praxe „děckařky“ mohu říci, že pro naše oddělení je stěžejní spolupráce s mateřskými i základními školami a jim odpovídajícími ročníky víceletých gymnázií. Vždyť díky nim knihovnu navštíví mnoho dětí a společně jim můžeme ukázat, jak je svět knížek zajímavý. Je jasné, že to není vždy jednoduché! Krůček po krůčku se nám však daří zapojovat místní i vesnické školy. Úspěchy nejsou vždy takové, jaké bychom si představovali, ale pomalu se blížíme ke svému cíli. A jak podchytit zájem škol? Určitě je důležité získat styčnou osobu v dané instituci, která je podpoře čtenářství a knihovně nakloněna. Spolupráci je také možno nabídnout na úrovni ředitelů organizací. Výše zmíněná nabídka knihovnických besed a informačních lekcí by měla být propojena s požadavky rámcově vzdělávacího plánu nebo školního vzdělávacího plánu. Vždyť právě my můžeme školám poskytnout řadu materiálů a aktivit, které budou zmíněné plány zajímavým způsobem doplňovat. Všichni jsme určitě schopni se operativně s dostatečným předstihem přizpůsobit jednotlivým požadavkům škol. V okamžiku, kdy si otestují naši práci naživo a zjistí, že je pro jejich potřebu přínosná, budou mít zájem spolupracovat i nadále. Pak je otázka, zda jsme schopni připravit programy pro děti tak, aby byly zajímavé a současně byly prospěšné pro pedagogy a jejich práci v rámci vzdělávání žáků.

Příprava besedy

Při přípravě besedy je důležité se nejprve zastavit nad jejím cílem. To znamená mít představu, proč besedu děláme, co mají děti po setkání vědět, umět, zopakovat si… Další věcí je uvědomit si, pro koho je akce určená, o jakou se jedná věkovou kategorii. Tomu je třeba přizpůsobit náš projev, volbu vhodných slov, aktivity pro účastníky a typy knih, které jsou pro ně vyhovující a zaujmou je. Předem je třeba určit délku besedy. My i pedagogové ji potřebujeme znát. Připravené aktivity je třeba v daném čase stihnout. Když si nejsme jisti, je lepší mít přichystáno více možností. Beseda, která končí předčasně z důvodu vyčerpání programu, asi není dobře postavená.

Před akcí bychom měli mít představu o prostoru, který máme k dispozici. Pokud je malý, dost těžko můžeme nabízet aktivity, které vyžadují pravý opak. Velikosti prostoru také musíme přizpůsobit dostatečnou hlasitost našeho projevu. Pro konkrétní aktivity musíme mít připraveny potřebné pomůcky – tužky, pastelky, přehrávač, flipchart aj. Také je důležité, aby od začátku děti věděly, kdo jsme a jaký je přibližně čeká program. Pokud to prostor dovoluje, doporučuji sezení v kruhu společně s dětmi. Stáním nad nimi bychom se vyčleňovali ze skupiny. Některé akce samozřejmě naopak stání vyžadují.

Měli bychom se snažit udržovat se všemi účastníky oční kontakt. Náš lehký úsměv nám pomůže vytvořit příjemný prostor a pocit bezpečí pro všechny. Někdy jsou děti rozdováděné, neukázněné či jde o kolektiv, se kterým se setkáváme poprvé. Dobře se mi osvědčilo jim v takovém případě dát lepící cedulky s jejich křestním jménem (u dětí ze školky určitě zabodujeme, když dáme prostřednictvím dětí jmenovku i paní učitelce). V případě potřeby je pak můžeme oslovit a zapojit do hovoru nebo z nich udělat svého pomocníka a zadat jim nějaký úkol. Opravdu to funguje. Pokud nechceme, aby na dotaz odpovídaly všechny děti najednou, a chceme předejít vykřikování, můžeme mluvit v kruhu tak, jak sedíme vedle sebe. Můžeme použít nějaký předmět (hračka, míček…), který si děti předávají a mluví pouze ten, kdo jej má v ruce.

V první řadě je však třeba, abychom jako lektoři byli řádně připraveni. Znalost tématu by měla být samozřejmostí. Do našeho mluveného projevu je možné děti zapojit. Nebojme se pokládat jim otázky, vtáhnout je do diskuze, dejme jim možnost vyjádřit vlastní pocity a názory. Dopředu bychom měli předvídat některé dotazy a možné názory dětí. Pokud nás něčím překvapí či zaskočí a my nemáme dostačující odpověď, určitě není chybou svou neznalost připustit. Vzájemně si pak můžeme dát za úkol odpověď zjistit.

Spoluúčast dětí

Ze své zkušenosti mohu říci, že je dobré střídání různých typů aktivit (klidové, pohybové…). Součástí většiny setkání by měla být četba či vyprávění, ukázka knih vážících se k námětu besedy a možnost si je prohlédnout. V řadě případů můžeme jako aktivní spoluúčast dětí zvolit vyhledávání v nabízených materiálech. Hry i tvořivost nám mohou pomoci zprostředkovat obsah knih nebo zpřístupnit informace. Samostatná hra může souviset s tématem nebo může jít o hru – předvedení role v rámci daného příběhu. Zážitkovými aktivitami děti určitě zaujmeme. Můžeme je nechat vcítit se do situace, ve které se postava příběhu ocitá. Využijme metod dramatické výchovy. Většinu dětí baví hrát scénky a vymýšlet zápletky. Prostřednictvím dramatizace můžeme hledat cestu ke knize, příběhu a postavám. Využít můžeme pantomimu, živé obrazy… Dejme dětem prostor, aby mohly pracovat s vlastní fantazií a představivostí.

Je řada aktivit, které nám pomohou besedu oživit. Doporučit mohu využití metod kritického myšlení, které motivují děti k přemýšlení, povzbuzují je k otázkám a vlastním názorům. Pro zajímavost uvádím několik z nich:

Brainstorming – dáváme všem možnost nabídnout své myšlenky a nápady k tématu.

Skládankové čtení – nabízíme spolupráci ve skupinách, práci s textem, předávání získaných informací ostatním.

Myšlenková mapa – pomůžeme přehledně zaznamenat a roztřídit vše, co souvisí s tématem (klíčovým slovem).

Pětilístek – charakterizuje a shrnuje probírané téma. Hodí se zvláště na závěr besedy.

Můžeme také využít přehrávání hudebních či filmových ukázek, zapojit děti prostřednictvím zpěvu, tvořivé činnosti – malování, kreslení, vyrábění (záleží na našich možnostech a kreativitě).

Na závěr bychom měli chtít od dětí zpětnou vazbu. Nebojme se zeptat, co se jim líbilo/nelíbilo a proč.

OKnA a jiné

Nabídku našich aktivit mohou také rozšířit a obohatit setkávání knihovníků, při kterých můžeme vzájemně spolupracovat, inspirovat se a předávat si příklady dobré praxe. Může se jednat o akce v rámci setkání klubek Klubu dětských knihoven, zajímavé semináře, které nabízejí jednotlivé knihovny i SKIP, a z mého pohledu velmi přínosnou akci OKnA – O knihovnických Aktivitách.

A jsme připraveni/y a děti mohou přijít. Tak ať se nám daří a máme dětská oddělení plná spokojených dětí!