Rok 2014 a perspektivy anglických knihoven

Statistické údaje za rok 2014 ukazují, že veřejné knihovny v Anglii mají mnoho problémů.

Před osmi lety navštěvovalo knihovny 48 % dospělých, zatímco loni jejich počet klesl na 35 %. Zároveň klesl také počet výpůjček a počet zaměstnanců v knihovnách. Ve snaze snížit už tak každoročně omezovaný rozpočet některé knihovní sítě navíc zrušily malé pobočky (www.cilip.org.uk/cilip/news/latest-library-figures-are-wake-call).

Na začátku loňského roku si dvě ministerstva, Department of Culture a Department for Communities and Local Government, objednala výzkum a zprávu o současné situaci. Výzkum, který řídil William Sieghart, měl nastínit cíle veřejných knihoven v budoucnosti, ohodnotit, do jaké míry může současný model veřejných knihoven těchto cílů dosáhnout a jaký vztah mají veřejné knihovny ke knihovnám  vedeným dobrovolníky, kterým se říká „community libraries“.

Závěrečná zpráva Sieghartova výzkumu vyšla v prosinci 2014 pod názvem Independent Library Report for England(www.gov.uk/government/publications/independent-library-report-for-england).

Ve zprávě Sieghart diskutuje problémy, se kterými se seznámil při návštěvách asi 50 veřejných knihoven: nedostatek financí, zkrácené otevírací hodiny a úbytek zaměstnanců. Jednotlivé místní knihovny pracují izolovaně a nejsou dostatečně napojeny na ostatní knihovny v zemi. Přístup k informačním technologiím v některých z nich vázne.

Podle W. Siegharta by měly moderní veřejné knihovny poskytovat nejenom knihy pro potěšení a přístup k počítačům, ale měly by také být místem, kde se setkávají senioři, malé i větší děti, jejich matky, studenti a dospělí, kteří se relaxují nebo si doplňují vzdělání. Knihovnická asociace CILIP uvítala jeho plán jako vhodný pro revitalizaci veřejných knihoven. Asociace schvaluje vytvoření navrhované sítě Digital Library Network, která by umístila moderní počítače a wi-fi ve všech knihovnách a financovala školení zaměstnanců v jejich používání. Souhlasí s názorem, že knihovny potřebují nové a kvalitní pracovní síly, z nichž některé jednou povedou budoucí  rozvoj.

Asociace ale kritizuje, že zpráva nepojednává o standardech služeb knihoven. Poslední knihovní zákon z roku 1964 je zastaralý, protože v jeho době některé služby neexistovaly. Společnost ředitelů knihoven Society of Chief Librarians spolu s Arts Council a Reading Agency vypracovala návrh zvaný The Universal Offers, na jehož základě by se nové standardy mohly stanovit (www.goscl.com/universal-offers/about-universal-offers/).

Co se týče dobrovolných pracovníků v knihovnách, asociace souhlasí se Sieghartem, že zaměstnávání dobrovolníků má své nevýhody a že je žádoucí této otázce věnovat pozornost v profesní diskusi. Dobrovolníci sice přispívají ke službám knihovny, ale jejich role by měla být pouze doplňující.

Knihovny potřebují celonárodní inspiraci a vedení, nejenom aby překonaly izolaci, ale také proto, aby si společnost uvědomila jejich hodnotu. Sieghart vidí v knihovnách „zlatou nit, která se táhne našimi životy“. Společnost potřebuje moderní, bezpečný, pružný, svobodný prostor s oporou profesních zaměstnanců, ve kterém lidé všech věkových kategorií mohou zdarma najít přístup ke znalostem celého světa. Diskuse o jeho zprávě pokračuje (www.cilip.org.uk/cilip/news), důležité ale je, zda a jak rychle zpráva pomůže veřejným knihovnám v jejich svízelné situaci.