LENKA PRUCKOVÁ pruckova@kmol.cz

Jedině láska k malým knihovnám, snaha ocenit aktivní knihovníky a radost z toho, že na moderní a pestré akce podporující rozvoj četby a čtenářství, které vznikají na vesnici či v městečku, zírá i velkoměstská knihovna, může vést soudného člověka k tomu, aby se na tři roky upsal komisi ministerské ceny Knihovna roku v kategorii Základní knihovna.

Znamená to tisíce naježděných kilometrů po celé naší republice, celodenní pobyt v prostoru auta Národní knihovny, přespávání v hotelových pokojích s „cizími“ lidmi, ponocování ve snaze dobrat se nějakého hodnocení a brzké ranní vstávání. Na druhé straně to znamená poznání nových míst, zhlédnutí skvělých knihoven, seznámení se s aktivními knihovníky i chápavými starosty. Je to vlastně úžasná změna v klasickém pracovním rytmu. A také příjemné sblížení se s pěti dalšími lidmi (nesmíme vynechat pana řidiče), protože na společných třikrát pět dní se nezapomíná. Výborná liberecká okresní metodička Iva Slámová, která rozumí své práci i svým knihovníkům; Blanka Křížová, knihovnice vítězné knihovny roku 2007 a místostarostka obce Bory; Mirek Bláha, knihovník nejlepší knihovny roku 2004 Kostomla­ty pod Milešovkou a skvělý dokumentátor; a Mgr. Tomáš Štefek z Městské knihovny Prostějov, mladý odborník na nové technologie a marketing knihovny – ti všichni se mi v průběhu let sta­li přáteli.

Toto pestré složení poroty se velmi osvědčilo, neboť v sobě soustřeďovalo management, kvalitní metodiku, ale i opravdové „živé“ knihovníky z výborných vesnických knihoven; ženy i muže, začátečníky i matadory. My všichni jsme se snažili, aby náš výběr byl skutečně spravedlivý. K tomu nám sloužily nejen tabulky s bodovým hodnocením, které jsme pečlivě po každé návště­vě vyplňovali, ale hlavně naše pocity založené na zkušenostech, knihovnické praxi a hodinách strávených v knihovnách všech typů.

Na základě tří let v terénu jsem si uvědomila řadu věcí:

Vzhled a vybavení – v dnešní moderní době již nemáme šanci získat a udržet čtenáře a uživatele v nepříjemně vyhlížejících budovách, zaprášených místnostech a bez možnosti tu chvíli (či déle) spočinout na pohodlném a účelném nábyt­ku. Musíme být konkurencí pro obchodní centra, musíme nabízet nejen výměnu knih, ale i pastvu pro oko a vůkol sálající teplo.

Knihovní fond musí vypadat jako v knihovně, ne jako v antikvariátu. Knihy by i v nejmenších knihovnách měly dodržovat klasické stavění, abecední řazení podle písmenka (alespoň jednoho, nejlépe třech) viditelného na knize. V dnešní době výpočetní techniky nemusí být knihy označeny rukou, strojem nebo tiskátkem z dětské tiskárnič­ky. Štítky, třeba i barevné, z kvalitní tiskárny nejsou přepychem.

Staré knihy patří do Národní knihovny! Pořád se setkáváme s tím, že knihovny zbytečně skladují knihy, které již opravdu nikdo nechce. Nejedná se jen o často zmiňované Jirásky, ale především o beletrii sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, tragické je to zejména mezi dětskými knížkami. Čím dříve se jich knihovna zbaví a nahradí je pěkně vypadajícími a aktuální­mi tituly, tím lépe. S představou, že vyhodit knihu je zločin, se setkáváme mezi knihovníky často. Změna v myšlení bolí, ale vlastní vítězství přináší neuvěřitelnou radost, která se ještě znásobí, když to ocení i čtenáři.

Dobré vztahy se starosty, zastupitelstvem i dalšími složkami v obci. Bez vzájemné spoluprá­ce se jen přežívá, neroste. Protože dnes po různých daňových úpravách peníze v obcích jsou, záleží jen na tom, kdo je dostane. A knihovna, která je moderní a progresivní, která spolupracuje s ostatními složkami a svojí vzdělávací prací jak s dětmi, tak s dospělými, jim pomáhá, si je určitě zaslouží.

Metodik, metodik, metodik – ano, od něj se to vše odvíjí, jak s knihovnou pracuje, jak často s ním knihovníci komunikují, jak jim předává informace z celostátních setkání, jak motivuje knihovníky, a zda o sobě se starostou vědí. Tam, kde spolupráce neskřípe, je to okamžitě vidět. Proto je třeba, aby kromě technických věcí (jako jsou cirkulační soubory a pomoc s výpočetní technikou) byl v rámci regionálních funkcí čas také na pravidelnou metodickou návštěvu. Propracované cyklické vzdělávání metodiků spojené s předáváním praktických zkušeností z práce s obecními knihovnami a sdílení společných knihovnických zásad by měly zaštítit obě profesní organizace – SKIP i SDRUK.

Každé ocenění potěší. Nemusíme čekat jen na vítěze celostátní, ministerstvem oceněné soutěže. Vyhlašujme vítězné knihovny nebo aktivní knihovníky v krajích či v rámci jednotlivých regionálních organizací SKIP. Práce v malé knihovně není o penězích, ale o uznání.

Bude se mi stýskat, první zářijový týden budu jako na trní. Přeji nové komisi samé kvalitní kandidáty a šťastnou ruku při výběru té nejlepší.

Kritéria hodnocení:

•  osobnost knihovníka, spolupráce se samosprávou, SKIP;
•  umístění a vzhled knihovny, vybavení;
•  postavení v obci, spolupráce se spolky, ZŠ, MŠ;
•  spolupráce v systému knihoven, region;
•  práce s veřejností, zejména s mládeží, PR;
•  kvalita fondu, způsob doplňování, výměnné soubory;
•  automatizace knihovny, internet, webové stránky, on-line katalog, SKAT;
•  úroveň služeb, tisk, MVS, handicapovaní čtenáři;
•  rozsah a rozvržení výpůjční doby (ICT, OÚ), návštěvnost;
•  počet čtenářů podle místních podmínek;
•  výpůjčky, jejich kvalita;
•  získávání finančních prostředků, granty.