Main content

TÉMA: Rizika internetu a jejich prevence (nejen) v knihovnách

LENKA ECKERTOVÁ lenka@eckertova.cz

Moderní informační a komunikační technologie (ICT) podstatně zasahují do naší každodenní reality. Průběžné vzdělávání dětí i dospělých v této oblasti je nezbytností. Kromě základních uživatelských dovedností je třeba získat také informace o bezpečnostních rizicích. Rozumná prevence nás bezpochyby zatíží méně než pozdější řešení akutních problémů. Svoji roli ve vzdělávacím a výchovném působení, zvláště na děti, mohou sehrát také knihovny.

Základem prevence je vzdělávání

Tématu bezpečného a zodpovědného užívání ICT, zejména internetu, bychom se měli věnovat nejen ve zmi­ňovaných knihovnách, ale především v rodinách a ve školách. Zkrátka tam, kde jsou vzdělávány a vychovávány děti. Rodiče dětí školního věku mívají na komplexní prevenci bohužel málo času a energie. Neznají online rizika v plné šíři a nevědí, kde a jak se o nich poučit. Doufají, že zrovna jim se nic zlého nestane, dokud se problémy neobjeví v nejbližší rodině. Zájem o vzdě­lávání v dané oblasti naopak projevují profesionálové pracující s dětmi a mládeží. Pedagogové, sociální pracovníci či knihovníci vnímají rizikové chování dětí a mládeže v online světě (kyberprostoru) a přeneseně i v reálném světě jako rostoucí problém. Setkávají se totiž s důsledky takového chování u mnoha dětí.

Působení na děti je nejefektivnější v mladším školním věku, kdy jsou ochotny naslouchat a zároveň jsou již zpravidla zdatnými uživateli ICT. V pozdějším věku vstupuje do hry vymezování se vůči autoritám a odmítání jejich mentorských rad, a v předškolním věku děti ještě nemají potřebné předpoklady k tomu, aby byly soustavně a cíleně poučovány o online rizicích. Avšak i tak malé dítě by mělo slyšet – nejlépe od rodičů –, jak se na internetu pohybovat a co dělat v případě, že se setká s nepříjemností, například s šokujícím obsahem (např. pornografií).

Jestliže rodiče s potomkem o problematice nemluví a zároveň mu silně omezují či zakazují přístup k počítači a internetu, mohou paradoxně přispět k tomu, že dítě nezíská včas správné návyky a nezbytnou dávku kritického myšlení. Navíc: bude-li mít – přes zákaz rodičů – v online světě nějaký problém, pravděpodobně se s ním nebude chtít rodičům svěřit. Vždyť přece porušilo jejich nařízení!

Základem prevence je tedy všeobecný přehled o problematice a dobrá komunikace dospělých s dětmi. Ve vztahu k dětem je třeba snažit se o rozumný a otevřený přístup. Striktní zákazy či deklarovaný nezájem jsou na škodu. Uživatel ICT nemusí nutně disponovat hlubokými technickými znalostmi, aby dokázal zabránit škodám materiálním či duševním.

Dovednosti digitálních domorodců

Děti zvládají taje ICT s nevídanou lehkostí, což někteří dospělí obdivují, jiní jsou zděšeni. Ne nadarmo je Mark Prensky již v roce 2001 nazval „digitálními domorodci“ (digital natives).1 Internet vnímají jako součást svého života. S moderními technologiemi vyrůstají od narození. Autoři knihy Bezpečnost dětí na Internetu k chování dětí uvádějí: „Online, zejména díky mobilním telefonům s mobilním internetem, se stalo součástí offline. A vývoj napovídá tomu, že budeme online více a více. Dnešní mobilní telefony jsou kapacitou, výkonem a schopnostmi občas podstatně lepší než pár let staré počítače, na kterých doma používáme internet a píšeme e-maily.“2

Lidé zhruba ve věku nad 35 let, často rodiče dětí školního věku, mají oproti dětem nevýhodu v tom, že se do období prudkého rozvoje informačního prostředí nenarodili, ani v něm nevyrůstali. Jejich zakořeněné modely chování mohou vést ke zvýšenému ohrožení rizikovými jevy jich samých i jejich dětí a svěřenců. Podle Prenskyho jsou „digitálními přistěhovalci“ (digital immigrants).

Počítačová a informační gramotnost českých dětí je na vysoké úrovni: na základě mezinárodního šetření ICILS3 2013 čeští žáci dosáhli nejlepšího výsledku ze všech 19 zúčastněných zemí. To však neznamená, že se umí vyhnout problémům, případně je adekvátně řešit. Jedním z hlavních důvodů bývá fakt, že děti nemají dostatek životních zkušeností, aby spolehlivě odhadly důsledky svého chování v kyberprostoru, anebo předvídaly zlý úmysl osoby, s níž přes internet komunikují. Děti jsou v online světě důvěřivé a bezprostřední, stejně tak jako v reálném. Samozřejmě velmi záleží na jejich věku, předchozích online zkušenostech atd. Avšak i mezi jednotlivými vrstevníky jsou značné rozdíly.

Balík rizik

Potenciálních, velmi rozmanitých nepříjemností a problémů číhá na uživatele ICT mnoho. Lze je rozčlenit například do následujících tematických okruhů:

a)  riziková komunikace,

b)  rizikový obsah, zveřejňování informací,

c)  počítačové hry a závislost,

d)  technická rizika,

e)  obchodování, platby a podvody,

f)  reklama, marketing a manipulace,

g)  ostatní.

V tomto článku popíši vybrané aspekty rizikové komunikace a rizikového obsahu, které mohou ovlivnit psychiku a vývoj dětí. Z aktuálního mezinárodního evropského výzkumu EU Kids Online vyplývá, že roste pravděpodobnost vystavení:

  •  nenávistným projevům (z 13 na 20 %),
  •  stránkám podporujícím anorexii, tzv. pro-ana webům (z 9 na 13 %),
  •  stránkám s obsahem nabádajícím k sebepoškozování (ze 7 na 11 %),
  •  kyberšikaně (ze 7 na 12 %).4

Riziková komunikace

Zejména při písemné komunikaci v online prostředí, například na sociální síti, nemůže uživatel v daném okamžiku s jistotou určit, s kým komunikuje, pokud se jeho protějšek rozhodne skrývat svou skutečnou identitu. Vytvořit virtuální identitu (obraz osobnosti na internetu) odlišnou od reálné identity je snadné. Dítě se stává obětí internetových agresorů zejména proto, že nedokáže včas odhalit motivaci, emoce a manipulativní techniky svého protějšku.

Podle zjištění výzkumu EU Kids Online v roce 2011 komunikovalo 30 % dětí ve věku 9–16 let používajících internet s osobami, které v reálném světě nikdy neviděly, a 9 % tázaných dětí mělo s takovou osobou schůzku tváří v tvář.5Český výzkum Centra prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2014 vykazuje vyšší čísla: s neznámými lidmi přes internet komunikuje 54 % oslovených dětí. Na osobní schůzku s internetovým „přítelem“, pokud by o ni byly požádány, by šly děti ve 40 % případů (došlo ke zvýšení oproti roku 2013).6 Z uvedeného plyne, že české děti jsou vystaveny vyššímu riziku ve srovnání s evropským průměrem. Podle průzkumu PRVoK by tyto děti o popisovaném setkání řekly nejčastěji kamarádům nebo sourozencům do 18 let (přes 55 %), méně často rodičům (42 %), nejméně učitelům (3 %).

Kybergrooming

Kybergrooming je, zjednodušeně řečeno, lákání dětí na osobní schůzku. Agresor-kybergroomer se snaží vyvolat v oběti falešnou důvěru a přimět ji k setkání. Výsledkem může být sexuální zneužití oběti, fyzické násilí, zneužití oběti pro dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie apod. Jde tedy o psychickou manipulaci s využitím internetu, mobilních telefonů atp.

Agresor nejdříve osloví dítě s úmyslem navázat důvěrný vztah. Přátelská komunikace po určité době zpravidla přechází ve snahu získat jeho obnažené fotografie nebo videozáznam. Pokud je dítě agresorovi poskytne, poslouží posléze k vydírání a přinucení dítěte k osobní schůzce. Za poskytnutý obrazový materiál může agresor přislíbit úplatu nebo třeba kredit do mobilního telefonu. Vše probíhá v atmosféře intimity. Agresor dítě nabádá k zatajování komunikace a zachování důvěrnosti.

Odhalit zkušeného kybergroomera v počáteční fázi je pro dítě velmi obtížné, až nemožné. Zjištěnou podezřelou komunikaci je nutno oznámit Policii ČR. Dítě však může okolnosti vztahu s agresorem tajit – ze studu, anebo proto, že si neuvědomuje závažnost situace.

Kyberšikana

Kyberšikana je šikana realizovaná především prostřednictvím mobilních telefonů a internetu. Problém kyberšikany se netýká jen dětí, ačkoli se o ní v souvislosti s mladými lidmi nejčastěji hovoří. Bývá provázána s klasickou šikanou, zejména školní. Při srovnání obou forem nalezneme podobné příčiny i důsledky, avšak kyberšikana přináší nové prvky:

  •  anonymita: skutečnou totožnost agresora nemusí oběť nikdy poznat; agresorem může být i zcela neznámá osoba, která si oběť vybrala náhodně,
  • nezávislost na místě a čase: není nutné fyzické setkání oběti s agresorem; kyberšikana může probíhat v kyberprostoru 24 hodin denně; oběť se nemůže uchýlit do bezpečí určitého místa, například domů – i zde ji dostihnou elektronické prostředky, pokud se od nich oběť zcela neizoluje,
  • proměna agresora i oběti: obětí již nejsou například slabší děti jako v případě klasické šikany, ale kdokoli – fyzická síla zde nehraje žádnou roli,
  • pro pobavení kohokoli: kyberšikana v online prostředí má předem zaručeno široké publikum,
  • obtížná kontrola a rychlé šíření: kyberšikana je obtížně rozpoznatelná – chybí fyzické známky týrání oběti, jako jsou modřiny, poničené osobní věci či chybějící peníze.7

Obvykle jde o verbální útoky, obtěžování prostřednictvím prozvánění a vyhrožování či zastrašování; rozesílání agresivních textových zpráv, e-mailů či vzkazů přes sociální sítě. Jsou vytvářeny falešné profily oběti na sociálních sítích, kde oběť vystupuje například v roli poskytovatele sexuálních služeb nebo se velmi hrubě vyjadřuje ke svému okolí. Veřejně jsou šířeny zesměšňující obrazové materiály pořízené záměrně i náhodně. V případě záznamu na mobilní telefon je zveřejnění a šíření materiálu rychlé a snadné. Proces je pro oběť skutečně traumatizující. Kyberšikana skončila již nejednou sebevraždou oběti.

Sexting

Pojem sexting je složeninou slov „sex“ a „texting“. Označuje zasílání elektronických zpráv (sms, mms, e-mailů atd.) či sdílení vlastního obrazového materiálu s erotickým a sexuálním podtextem. Z českého průzkumu E-Bezpečí PRVoK 2013 vyplynulo, že 75,3 % oslovených dětí považuje takovéto jednání za riskantní, ale 7,2 % dětí již umístilo na internet svou sexuálně laděnou, obnaženou fotografii či video, a 8,9 % respondentů takový materiál přes internet či mobilní telefon někomu poslalo. Zpráva britské organizace Internet Watch Foundation uvádí, že až 88 % sexuálně či jinak citlivých obrázků nebo videí je staženo z původního zdroje, například z veřejných úložišť dat či sociálních sítí, a zveřejněno na jiných webech (tzv. parasite websites), často pornografických.8 Provozovatelé parazitních stránek mohou být neznámí, není tedy koho žádat o odstranění uvedených materiálů.

Dětem je třeba předkládat konkrétní kazuistiku, která ilustruje následky takového chování. Většina dětí rizika zná, přesto své odhalené fotografie rozesílá či zveřejňuje. Jako důvody uvádí zábavu, poskytnutí obrázku partnerovi, který jej chtěl, apod. Hrozbou v tomto případě je, že se aktéři posléze mohou stát obětí kyberšikany, vydírání, anebo narazí na potíže v budoucnu, například při hledání zaměstnání.

Rizikový obsah

Rizikem mohou být například informace, které uživatelé o sobě a svých blízkých zveřejňují a které mají povahu citlivých dat či intimního materiálu. Mírnějším důsledkem bývá poškozená reputace. Zesměšňující videa z večírků či opilecké excesy jim mohou způsobit problémy ve škole, omezit je při hledání zaměstnání, nebo dokonce zapříčinit kyberšikanu. Média i odborníci se věnují mj. problematice zveřejňování fotografií dětí vlastními rodiči, zejména ve spojení s identifikačními údaji.

Uživatelé internetu shromažďují obrazový materiál především na internetových úložištích s veřejným přístupem a na sociálních sítích. Zde je možnost nastavení soukromí, avšak pozornost mu věnují jen někteří, protože jde o proces složitý a zdlouhavý. A například maminky příliš nepředpokládají, že by jimi zveřejněné fotografie miminek mohly být zneužity. Policie ČR je však jiného názoru.

Pornografie

Jiným druhem rizika je sledování rizikového obsahu, například násilného či pornografického. Vždy je třeba mít na paměti věkovou přiměřenost jakéhokoli obsahu. Rodiče či pedagogové mají možnosti a technické prostředky k ochraně dětí před nevhodným či nelegálním obsahem (dále „závadovým obsahem“). V případě dětí staršího školního věku tyto prostředky selhávají. Mladí lidé se přirozeně zajímají o sexuální tematiku a obcházejí rodičovská omezení. Ve sledování závadového obsahu a jeho šíření dětem brání většinou jen vlastní stud a výchovné působení blízkých dospělých. Z hlediska zákona postačuje, když pornografické webové stránce předchází upozornění o nevhodnosti do 18 let. Děti tedy od onoho obsahu dělí jeden klik na nápis „OK“. Za nezákonnou je považována například deviantní pornografie (tzn. zobrazení praktik a úchylek, které se v běžném sexuálním životě v dané kultuře nevyskytují, např. zoofilie). Je vysoká šance, že libovolný uživatel internetu na takový obsah jednou narazí. Malé děti se dostávají k pornografii na internetu většinou náhodně.

Sebepoškozování

Na internetu se lze setkat se zveřejňováním reálných záběrů sebevražd, ale také s avizováním úmyslu ji spáchat. Podobné informace dítě poskytuje zpravidla ve chvíli, kdy není rozhodnuto svůj čin dokonat. Je vhodné zjistit příčinu jeho chování a poskytnout mu oporu. Děti a mladistvé je třeba s uvedeným jevem citlivě seznámit a sdělit jim, že lhostejnost k podobným promluvám může mít neblahé důsledky. V případě setkání se zmiňovanými vyjádřeními na internetu by se děti měly obrátit na důvěryhodné dospělé osoby a na znepokojivý fakt upozornit. Poučení dospělí by pak měli autora vyjádření kontaktovat a zjistit více, případně se rovnou obrátit s žádostí o radu na odborníky, například školního psychologa nebo pracovníka pedagogicko-psychologické poradny.

Sebepoškozování na internetu lze nalézt také ve formě tzv. „pro-ana“ blogů a we­bových stránek dívek, které se snaží hubnout nezdravým a nebezpečným způsobem a sdílí zkušenosti s ostatními, podobně postiženými.

Extremismus a násilí

Změna identity člověka na internetu může kompenzovat jeho nízké sebevědomí v reálném světě. Slabší osobnost, která se v reálném světě cítí neúspěšně, může v online světě sklouznout k hledání náhrady skutečného uznání. Pomáhá k tomu anonymita, s níž vystupuje jako někdo jiný, silnější a schopnější. Takové osobnosti mohou být náchylnější k vyhledávání zájmových skupin extremistického charakteru.

Česká republika má potíže s odstraňováním extremistických webových stránek, které jsou sice psány v českém jazyce, ale uloženy na serverech v USA. Ačkoli se Policie ČR zabývá podněty znepokojených občanů ČR, často nelze dosáhnout odstranění sporných materiálů z důvodu ochrany svobody slova ve Spojených státech.

U zobrazovaného násilí záleží mj. na jeho charakteru a zasazení do kontextu. Hrubé, samo­účelné a beztrestné násilí může na mladého diváka negativně působit. Predisponované dítě přejímá model chování za svůj a v případě konfliktní situace má tendenci ji řešit silou, agresivním způsobem. Naopak u dítěte přecitlivělého může dojít k přehnaným obavám o zdraví či život svůj i svých blízkých.

Děti by měly být upozorněny na riziko setkání s násilným obsahem a poučeny, jak reagovat. Obvykle se doporučuje vypnout monitor a svěřit se s nepříjemným zážitkem dospělému. V případě internetu lze preventivně využít systémů rodičovské kontroly a například filtrovat obsah na domácím počítači. Nelze však zabránit kontaktu s šokujícím obsahem mimo domov – na počítači nebo mobilním telefonu u kamarádů apod. Vždy je třeba mít na paměti, že různé děti vykazují různou míru citlivosti a odolnosti vůči závadovému obsahu.

Výše uvedený výčet zdaleka není vyčerpávající, pouze naznačuje rozsah problematiky. Pro ochra­nu dětí a mladistvých před rizikovými jevy v kyberprostoru je důležité, aby se přiměřeně a včas s riziky seznamovali. Knihovna, jako místo společenského setkávání, může vhodně doplnit a podpořit snahu škol i rodin. Kromě poskytování a doporučování vhodné literatury a náležité péče o vlastní výpočetní techniku s přístupem na internet může také například pořádat besedy pro děti i dospělé, tematické výstavy a soutěže, promítat vzdělávací filmy nebo podpořit zapojení místní komunity do aktivit kolem Dne bezpečnějšího internetu – kampaně, která probíhá každoročně v únoru.

Ilustrace Lucie Seifertová z knihy Hustej INTERNET

(Nakladatelství Petr Prchal 2014)

Lenka Eckertová

se věnuje popularizaci tématu online rizik, v současné době zejména mezi dětmi mladšího školního věku, prostřednictvím interaktivních besed s názvem Kyberčuně v hustým internetu.

Je autorkou publikace Bezpečnost dětí na Internetu (Computer Press 2013, spoluautor D. Dočekal) a dětské knihy Hustej INTERNET (Nakladatelství Petr Prchal 2014, ilustrace L. Seifertová).

Několik let pracovala v neziskové organizaci Národní centrum bezpečnějšího internetu. Dlouhodobě působí v oblasti obsahu, marketingu a komunikace na internetu. Zajímá ji také problematika nadaných dětí, jejich vzdělávání a výchovy.

Více informací lze nalézt na www.hustejinternet.cz.

 

1 PRENSKY, M. Digital Natives, Digital Immigrants. Markprensky.com [online], p. 2. MCB University Press, Prensky, 2001 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.marcprensky.com/writing/Prensky%20-%20Digital%20Natives,%20Digital%20Immigrants%20-%20Part1.pdf

2 ECKERTOVÁ, L. a D. DOČEKAL. Bezpečnost dětí na Internetu: rádce zodpovědného rodiče, s. 21. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013. ISBN 978-802-5138-045.

3 International Computer and Information Literacy Study, mezinárodní srovnávací projekt zaměřený na mapování reálných dovedností a schopností žáků v oblasti používání ICT

4 EU Kids Online: Findings, methods, recommendations. LIVINGSTONE, Sonia. LSE, Media and Communications[online]. London, UK, 2014 [cit. 2014-12-04]. Dostupné z: http://lsedesignunit.com/EUKidsOnline/

5 LIVINGSTONE, S., L. HADDON, A. GÖRZIG a K. ÓLAFSSON. Risks and safety on the internet: The perspective of European children. Key Findings and Conclusions. p. 26. London: LSE: EU Kids Online, 2011. Dostupné z: www.eukidsonline.net

6 KOPECKÝ, K. a M. KOŽÍŠEK. Výzkum rizikového chování českých dětí v prostředí internetu 2013. Olomouc: Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci, 2013. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz

7 Kyberšikana a její prevence: příručka pro učitele [online], s. 16. 1. vyd. Editor Aleš Kavalír. Plzeň: Pro město Plzeň zpracovala společnost Člověk v tísni, pobočka Plzeň, 2009. [cit. 2014-02-10]. ISBN 978-80-86961-78-1.

8 INTERNET WATCH FOUNDATION. Young people are warned they may lose control over their images and videos once they are uploaded online. Internet Watch Foundation.org.uk [online]. 22. 10. 2012 [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: https://www.iwf.org.uk/about-iwf/news/post/334-young-people-are-warned-they-may-lose-control-over-their-images-and-videos-once-they-are-uploaded-online