JIŘÍ W. PROCHÁZKA jirka.walker28@gmail.com

KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@tiscali.cz

S komiksem od pravěku do současnosti

Existují názory, že komiks je fenomén 20. století, nemá dlouhou historii a nemůže se srovnávat s literaturou či malířstvím. Jenže v tom je háček. Komiks v sobě organicky spojuje právě tato dvě umění. „Komiks“ je sice označení moderního data, ale takové „obrázkové vyprávění“ už má nějaký ten pátek za sebou. V tomto díle nahlédneme do vzdálené i bližší historie, abychom komiksy lépe pochopili v historických souvislostech.

Tři základní pilíře komiksu

Než se podíváme do dob dávných i nedávných, řekněme si úvodem, co vlastně charakterizuje komiks jako takový. Opět se v textu inspirujeme komiksovými workshopy v knihovnách, které rádi pro děti i mládež pořádáme. Abychom mohli pátrat po komiksech v historii, musíme se dohodnout, co komiks charakterizuje. A na to nám konstatování, že komiks je devátým či sekvenčním uměním, nestačí. Podle čeho tedy poznáme komiks?

Podle následujícího:

• obrázků;
• bublin (či doprovodných textů v obdélnících či oválcích);
• rámečků (panelů či polí).

Všechny tři podmínky nemusí být vždy splněny. Komiks nemusí nutně obsahovat bubliny s textem, někdy obrázky doplní jen citoslovce či piktogramy, jindy si čtenář musí vystačit pouze s vyprávěním pomocí obrázků. Stejně tak se potkáme s komiksy tvořenými jedním rámečkem, což může být třeba u nás oblíbený kreslený vtip v novinách. Obecně však stále platí ona „svatá“ trojice: obrázky, bubliny, rámečky. Té se při našem putování do minulosti budeme držet.

Cesta do pravěku

První obrázkové vyprávění ještě nemělo pravidelné rámečky či bubliny. Lidé té doby evidentně ještě neznali naše tři pilíře komiksu… Lovci v dobách paleolitu však ve svých jeskynních malbách už používali princip obrázkového vyprávění. Nástěnné malby v asi nejslavnější jeskyni světa, ve španělské Altamiře, znázorňují scény z lovů. Zvířata utíkají, lovci natahují tětivy, vystřelují šípy – a to celé je v podobě souvislého vyprávění. Reprodukce těchto jeskynních maleb jsou třeba umístěné v muzeu komiksů v nizozemském Groningenu hned ve vstupním prostoru. Jsou to první kresby, které návštěvník muzea spatří.

Egyptské komiksy

Některé nástěnné malby v egyptských chrámech či hrobkách můžeme již považovat za plnohodnotné komiksy. Obsahují výjevy, které jsou umístěné v rámečcích společně s texty vyvedenými ve zdobném hieroglyfickém písmu. Sekvenční řazení obrazů a písma do souvislého vyprávění příběhu bylo tedy běžné již kolem roku 2500 před naším letopočtem.

Mayové – mayské písmo a tzv. kodexy

Málo prozkoumaná je Mayská říše a její písemnictví. Mayové vytvořili pozoruhodné písmo, a opět ho kombinovali s obrazy. Zachovalo se hanebně málo kodexů, které se skládaly podobně jako leporela a dnes nesou jména podle měst, kde se nacházejí: Drážďanský, Madridský a Pařížský kodex. Už letmý pohled na ně nám opět odhalí rámečky, obrazy a písmo. A jsme opět u komiksů. Nejstarší civilizace podle všeho měly lepší vztah ke komiksům než mnozí současníci, řečeno s trochou nadsázky.

Komiksový středověk

Celý středověk byl jednoduše řečeno obrazový. Obraz dominuje všemu. Ručně psané knihy nevytvářeli jen písaři, ale též iluminátoři. Mnohé iluminace i nástěnné obrazy v sobě obsahovaly text, který příběhy vysvětloval, komentoval nebo vyjevoval přímou řeč zobrazených postav. Vznikaly celé série obrazů či jednotlivé „komiksové“ panely – většinou s tématem náboženských příběhů, legend či skutečných událostí.

• Tapisérie z Bayeux

Mezi nejcitovanější příklady středověkého komiksu patří tapisérie z Bayeux z 11. století. Jedná se o monumentální dílo o rozměrech 50 cm na výšku a 68 metrů (!) na délku. Jde o obrazové vyprávění zobrazující vítězné tažení Viléma I. Dobyvatele do Anglie a její ovládnutí Normany. Tapisérie obsahuje po sobě jdoucí výjevy doplněné vysvětlujícím textem. Jedním slovem – dobrodužný historický komiks jako „vyšitý“ (v případě tapisérie myšleno doslova.)

• Legenda o svatém Václavovi

Obrazová vyprávění vytvořená v českých zemích mohou představovat středověké výjevy zobrazující legendu o svatém Václavovi. Pohybová dynamičnost, texty umístěné pod obrázkem a dějová posloupnost – co víc si přát? (Většina z nás jistě zná proslulé Obrázky z českých dějin či Obrázky z československých dějin, což jsou podobně strukturované komiksy.)

• Středověké bubliny ve středověkých komiksech

Obrazové vyprávění je středověku vlastní. Podobných příkladů, které jsme si uvedli výše, najdeme v období středověku nespočet. Mnozí mohou však namítnout, že obrazy sice obsahují texty a popisky, ale kde jsou ty bubliny, patřící ke třem pilířům komiksu? Jsou zde také – a velice časté! Text je uvedený ve zvláštně tvarovaných „bublinách“, a ty opravdu směřují od jednotlivých postav, aby bylo jasné, co kdo říká. Dávné bubliny však neodpovídají současným komiksovým bublinám, ale mají podobu pergamenového pásu. Proto se jim také říká „banderoly“ neboli mluvící pásky. Vyskytují se zejména v pozdním středověku. Obrazů s banderolami je opravdu dost. Inu – komiks, kam se podíváš.

• Křížová cesta

Stejně lze chápat křížovou cestu. Čtrnáct panelů zobrazujuje čtrnáct výjevů – od odsouzení Ježíše Krista Pilátem Pontským po jeho ukřižování na Golgotě. Kráčíte v kostele podél obrazů či krajinou od zastavení k zastavení a vnímáte obrazově vyprávěný příběh. Obrazy (či basreliéfy) mají neměnné pořadí. Někdy jsou u nich umístěné popisy jednotlivých zastavení Krista.

Novověk satirický, brutální, lechtivý

Pana Gutenberga máme všichni rádi. Vynalezl nám knihtisk. Zde je vhodné dodat, že k vynálezu knihtisku opět vedly obrázky. Vynálezce inspirovala razidla a dokonce i tisk hracích karet. Na konci Gutenbergových úvah pak byly pohyblivé kovové litery, sazba a tisk knih. Takže ačkoli mluvíme o knihtisku, jsme opět o obrazů.

Samotný knihtisk pak později pomohl obrázkovým příběhům k nebývalému rozšíření. A že první komisky sedmnáctého století byly opravdu pro dospělé (zatímco dnes stále někde převládá dávno přežitý názor, že komiksy jsou pouze pro děti), zjistíme možná jen podle názvů sérií rytin; například „Dráha zhýralce“ nebo „Dráha prostitutky“. „Utrpení svatého Erasma“ z roku 1640 dodnes patří mezi nejbrutálnější díla svého druhu. Další komiksy byly pak ryze satirické či humorné. Kreslené seriály v té době získávaly nové a nové čtenáře. Až přišel první „moderní“ komiks.

Konec 19. století a vznik moderního komiksu – Žlutý kluk

Za historické datum vzniku současného komiksu se považuje 16. únor 1896. Tehdy byl v příloze deníku New York World uveřejněný první příběh hrdiny jménem Yellow Kid. Humoristické komiksy vycházely v příloze tohoto listu na pokračování. Byly to příběhy z newyorské chudinské čtvrti, kde hlavní hrdina prožívá každodenní trampoty. Měly již formát dnešních moderních komiksů, jen promluvy Žlutého kluka byly umístěné namísto v bublinách na jeho žluté košili. I zde tedy najdeme obrázky, rámečky a bubliny, jen ty (stejně jako ve středověku) vypadají trochu jinak.

Poznámka: Žlutá barva v dosud černobílých novinách byla v té době ojedinělá a tento fakt také pomáhal Žlutému klukovi i zmíněnému deníku k popularitě. Vzhledem k charakteru novin, v nichž Žlutý kluk vycházel (později i v New York Journal) a v nichž se probíraly zejména skandály a nejrůznější „neetické“ zprávy, se dnes bulvárnímu tisku říká „žlutá žurnalistika“.

Časy se mění, obrazové příběhy zůstávají…

Tím naše dnešní komiksová procházka historií komiksu končí. Měla ukázat a osvětlit hluboké kořeny obrazového vyprávění. Jistě, změnil se výtvarný projev, každá doba měla své bubliny, svá témata (lov, náboženství, hrdinové) a svou dynamiku vyprávění. Ale příběhy zůstaly. Dnešní grafické romány se tak dají postavit vedle středověkých maleb. A současný čtenář, který umí číst komiksy, tedy chápat toto sekvenční vizuální umění, pak snáze porozumí i pradávným příběhům i době, v níž se odehrávají.